celý ty kecy vo masový kultuře jsou nehorázný onanie sebestřednejch fetišistů z "dobrejch rodin"

VIR_KENNY:

A Theory of Mass Culture
Dwight MacDonald

"The mass man is a solitary atom, uniform with and undifferentiated from thousands and millions of other atoms"


"masa" je dnes už silně problematický pojem a teorie se od něj distancuje, vyjma označení masová média, protože jde o prázdné označení

jinak omlouvám se za včerejší extempore, spíš bych to měl psát jinam a sem postnout jen link... takže pokračování zde: [ XCHAOS @ diskuze o nesmrtelnosti chrousta (centrum pro léčbu memetických poruch a mementálních postižení) ]

VIR_KENNY: no hele, možná existuje pár zapomenutých autorů, ve své době neuznávaných, které někdo objevil 100 let po jejich smrti (a jistě k tomu dojde i u dnešních autorů... pokud je tedy neobjeví hned jejich matka po jejich sebevraždě, jako v případě Kennedy O'Toola...). Ale trvám na tom, že Shakespeare byl ve své době masová, komerční zábava. Nežil pokud vím z žádných grantů vypsaných královnou Alžbětou na kulturní činnost.

(Je fakt, že jsem se nějaké jeho hry snažil přelouskat v dospívání a moc mi to nevzalo, a že dnes kolem mě max. sem tam někdy přeletí nějaký sonet ve velké výšce a hned zase zmizí v dálce za obzorem... pro mě je prostě relevantnější, když Shakespeara cituje Dan Simmons ve svých brakových románech... protože se to prostě více vyjadřuje k době ve které žiju a jejím problémům...)

XCHAOS: prekvapuje mne, jak si si jistej ve vecech jako "Shakespeare byl ve své době masová zábava" a pak z toho rozvadis nejaky zavery. Problem ale je uz v tom, ze co ty povazujes za platny je na samostatnej rozbor a neni to platna pravda nebo fakt, jen tva interpretace.

VIR_KENNY: toto je řekl bych trochu problém lidí, kteří si myslí, že jsou něco lepšího než "konzumující masy". ale v čem přesně ?

Shakespeare byl ve své době masová zábava - tečka. Něco z dnešní doby přečká jakožto trvalý kulturní hodnota. Proč asi lidi znovu uploadují na YouTube ty 40 let staré záznamy The Who, které jsem zmiňoval ? a tisíce lidí se na to koukají ? Asi právě protože, ač sebeironicky připouštěli, že jsou pouze konzumní zábavou pro masy, tak právě díky tomu nadhledu se stali něčím víc - něčím, co evidentně samovolně přetrvává...

Nelze předem předvědět, co se ukáže jako trvalá hodnota a co jako krátkodobá zábava. Během svého života se to žádný umělec nedozví (i když když má někdo štěstí, tak může na stará kolena už trochu tušit... http://www.youtube.com/watch?v=aB0ATXh-97U To entertain immortals... ... podstatné, je tahle generace je první, která už věděla, která o co jde, zatímco ten Baudrillard mě přijde spíše jako generace mojí babičky. ovšem ti, kteří věděli o co jde, se většinou nestali součásti akademického establishmentu - tzn. jejich poselství je podle mě třeba lovit rozptýlené v popkultuře.

ukradeno filosoficko-anarchistickymu guru na cyberu...

Recenze: Hannah Arendtová - Krize kultury

Z hlediska mediální teorie je nejdůležitější esej, který se jmenuje stejně jako celá publikace – Krize kultury. V něm autorka tvrdí, že předpokladem vzniku masové kultury zrod masové společnosti. Tento zrod se datuje do 18. století, kdy byla celá masa obyvatel včleněna do společnosti – z pout fyzicky vyčerpávající práce se celá společnost osvobodila natolik, že má na kulturu dostatek volného času. Zatímco dříve mohl jedinec uniknout do mimospolečenských sfér, v masové společnosti, která pohltila veškeré obyvatelstvo, už není uniknout kam. Právě z toho pochází zoufalství masového člověka, který nemá kam uniknout – musí žít ve společenství, jemuž je však odcizen.

Podle autorky je největší rozdíl mezi společností a masovou společností ten, že společnosti sice kulturu chtěla, hodnotila a zneužívala, ale nespotřebovávala – kulturní předměty přežily staletí. Masová společnost naopak kulturu nechce, chce zábavu, a zboží zábavním průmyslem nabízené tato společnost opravdu spotřebovává jako všechno konzumní zboží. Výrobky, které jsou pro zábavu zapotřebí, slouží k chodu společnosti, i když nejsou nezbytné jako potraviny. Kultura tak byla komodifikována, stalo se z ní společenské zboží, které je předmětem obchodu a směny. Masová kultura tak postupně degraduje a přetváří se v masovou zábavu.

Arendtová staví kulturu a zábavu do protikladu: zatímco kulturní předměty přetrvávají, zboží zábavního průmyslu je spotřebováváno je neustále nutno vyrábět nové. Umělecká díla se nespotřebovávají, nejde o konzumní zboží a neužívají se jako užitné předměty. Pokud ale dojde ke smíšení těchto dvou hledisek, je kultura ohrožena – začíná být funkcionalizována.

Jenže největším nebezpečím pro kulturu nejsou konzumenti zábavních produktů, ale ti, kdo upravují kulturní předměty minulosti, aby se staly pro masu lépe stravitelné. V tomto okamžiku se kultura stává masovou – objevují se reprodukce kulturních předmětů, nová filmová zpracování klasických děl oproštěná od prvků vyšší kultury, redukována na kýč. Kultura je tak ničena, aby poskytla zábavu masám. Autorka to ukazuje na příkladu, že Hamlet může být stejně zábavný jako My Fair Lady, když bude patřičně upraven (a tedy znehodnocen). Výsledkem je úpadek tradiční kultury.

http://fss.muni.cz/rpm-blog/index.php?/archives/181-Recenze-Hannah-Arendtova-Krize-kultury.html

nikdo spotřebitele nenutí kupovat, to co kupují, navíc reklama tvoří jen malou část ve vlivu na rozhodování, protože není autonomní jak se snaží tvrdit BOBR, ale součástí světa, toho, jak ho chápeme, k jaké (sub)kultuře se hlásíme a jakýma lidma se obklopujeme... náš kontakt se světem není jeno přes média ale taky přes lidi, ti nás ovlivňují, dozvídáme se od nich věci, které jsme nevěděli, slyšíme od nich jejich názory a tohle všechno se setkává v rozhodnutí, jestli si dát u baru fernet nebo ne... komukoli, kdo si myslí, že reklama nás manipuluje bych položil otázku, jak taková manipulace funguje, jestli ji zažil a pokud ne, čím je výjimečný... reklama funguje dnes už hlavně jako "podtržítko", proto se mluví o brandingu, je to něco jako umocňování: ve chvíli, kdy se máš rozhodnout, jestli si vybereš známou značku bot nebo nějakou lokální, tak ti tenhle branding "ulehčí" rozhodování, ať už jsi vybereš kterékoli, protože ani subverzivní taktiky ("nike si nikdy nekoupím, abych nevypadal, jako že mě ovlivnila reklama") nejsou nijak vzácné

VIR_KENNY: pravdivé jsou obě "možnosti", až na to, že ta druhá je tautologie :) - uspěje úspěšnější kampaň .)

nicméně je třeba přiznat, že když to tak čtu, tak Most famously, he argued — in Symbolic Exchange and Death — that Western societies have undergone a "precession of simulacra".[13] This precession is in the form of "orders of simulacra", from:

* the era of the original
* to the counterfeit
* to the produced, mechanical copy, and through
* to the simulated "third order of simulacra", whereby the copy has replaced the original.


je poměrně slušně o tom samém, jako moji oblíbení
http://www.youtube.com/watch?v=x9UWKbP6qEA
http://www.youtube.com/watch?v=J0i7c8tjlIs

... ale samozřejmě.. plně v duchu úplné substituce originálu kopií, jsem právě po filosofické stránce vyrůstal na té nahrážce a ne originálu původního filosofa :-)))

KHALAVERA: a tech 20 - 30 % jsou uspesne protoze se konzumenti rozhodli, nebo protoze je porazi uspesnejsi kampan, nebot reklama nevyskakuje rovnocene vedle sebe a nechava volbu na spotrebiteli, ale bojuje mezi sebou, zere se, zakrejva, valci, je agresivni .)

KHALAVERA: no je pravda, že v 70. a 80. letech 20. století to co píše o reklamně mohlo mít nějakou váhu, možná.. ale od té doby uplynulo v podstatě už několik staletí, v určitém smyslu. Každopádně bych řekl, že Baudrillard is dead. (tím myslím nic nezkazím...)

BOBR: taky definuj "svévolně" (vybírá symboly)... tá svévolnost je ve skutečnosti risk, jestli budou vybrané symboly úspěšné, tvůrci reklam neznají zaklínadla jak nás manipulovat, a to jednak proto, že publika, konzumenti se den ode dne mění a jsou naprosto nepředvídatelné a na druhé straně, target groups stále víc přestávají mít nějakou váhu, poněvadž jsou tak silně diverzifikována, že se mluví o konceptu rozptýlených publik, kde tradiční paradigma (např. mediálního) zlyhává

BOBR: no něco o svých hodnotách prozrazuješ, když říkáš, že móda je iracionální .) navíc svým chápáním racionality bys musel označit sociální praxi v jiných kulturách odlišné od tvého ve tvé kultuře za iracionální, což je nesmysl

navíc netuším jak vyhodnocuješ poměr prostředek x cíl, když jde o kvalitativní veličiny navíc tobě neznámé! selským rozumem tady daleko nezajdeš

tvoje chápání davu patří do 20. let minulého století a masy do 50. let... tyhle koncepty už jsou z několika stran rozhlodané do stavu výpovědní nefunkčnosti, přečti si třeba něco of Fiskeho, vyvede tě z omylu

navíc definuj "dobře funguje", když, jak jsem řekl, úspěšných je jenom 10-20% produktů!

BOBR: jenže to je právě naprosté nepochopení celé problematiky ! Tak např.: který autor spíše dovede děti k drogám, a který před nimi spíše varuje ? a) Pamela Lyndon Travers b) William Burroughs ? Ale chceš kvůli tomu snad z Nahého oběda dělat povinné čtení pro základní školy ?

XCHAOS:
Souhlas, ale stejně budu raději, když moje děti bude vymývat Astrid s Tomem Sawywerem a ne Steve Jobs s Ballmerem :-)). Není nad pokrok.

BOBR: no ale to je zase Astrid Lindgrenová a její pililulka proti dospělosti, která se vyskytla v Pipi dlouhé punčoše (jinak velké to anarchofeministce a squaterce, když jsme u toho...). jak říkám - vymývání mozku dětem je svinstvo...

XCHAOS:
jasněže na děti to působí nejlépe. Proto nás také reklama vede k tomu, abychom i my byli věčně mladí a hraví :-))))), zkrátka: infantilové, co chtějí pořád něco nového hlavně proto, že 1) je to nové a 2) oni (spolužáci, soused...) to maj taky.

jo, a k tomuto se hlásím: http://tocotronic.bloguje.cz/462820-michaeli-ende-ty-jsi-mi-znicil-zivot.php

(mě konkrétně vymyl mozek Děvčátkem Momo a ukradeným časem, když nad tím tak uvažuju... parchant jeden !)

BOBR: možná že na děti to působí, to je problém. ale na děti působila propaganda vždy (nedělní škola v Tomu Sawyerovi, scout, Hitlerjugend, pioněr...) ... dnes je to pouze více decentralizované...

XCHAOS:
Hehe, dobrý fór. Reklamy na Mac jsou krásnou ukázkou jak lidem prodat predražený šrot díky magickému pocitu výlučnosti a nadřazenosti. Totiž, Mac, to není jenom počítač!

O tom, jak se tovří úspěšné značky tě trochu poučí No Logo od Naomi Klein. Anebo rozhovor s někým, kdo (chudák) učí na ZŠ a vidí ovce zmáklé reklamou pět dní v týdnu.