• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    KAATHAPostmoderni Filosofie
    DEVIAN
    DEVIAN --- ---
    T8M: Nemluvím o volném trhu. Jen jsem konstatoval, že čím volnější trh, tím volnější směna. Čím volnější trh, tím více možností směny. Nic víc, nic míň.

    Nebo snad ne?
    T8M
    T8M --- ---
    DEVIAN: A kdepak je ten volný, ničím nediktovaný trh? Kdy tak asi existoval? V ráji?
    DEVIAN
    DEVIAN --- ---
    T8M: Možnost a existence směny bez trhu "není" (směna není možná, neexistuje). Čím "volnější trh" (čím méně diktovaných regulí), tím volnější směna.
    T8M
    T8M --- ---
    XCHAOS: Ech, mně se zdá, že ty si pleteš "volný trh" - tj. fiktivní pojem oblíbený právě u neoliberálů (a kdo to je, je zcela zřejmé) s možností a existencí směny. To je podobná situace, jako když si někdo plete "vlastnictví" - lidský konstrukt spočívající v odepření nevlastníkům přístupu k výrobním prostředkům - s přirozeným užíváním věcí.
    DEVIAN
    DEVIAN --- ---
    XCHAOS: Peníze jen potištěné papírky, autorita k nim je dána autoritou k zákonu. Jinak je to taková virtuálnější verze bártrového obchodu, který člověk nikdy neopustil. Ve zlatém standardu je to jen trochu zřejmější (dnes vyměňujeme "všechny za peníze koupitelné statky" za konkrétní statky, dříve prostě zlato za statky)...

    Považuji se za liberála, ale kdo ví :)
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    T8M: takhle, ale nezaměňuješ liberalismus s monetarismem ? volný trh je o tom, že vůbec lze mezi lidmi směňovat produkty, služby, práci, apod. - že jsou lidé schopni nějak svéprávně posoudit a smluvit si, co kdo pro koho udělá, co si kdo vezme a odnese, apod. to mi přijde jako dost zásadní, a problém lidí, co teoretizují zleva je často to, že úplně přeskočí jakékoliv základy ekonomického vzdělání a ekonomických úvah.

    peníze už jsou jiná věc: peníze jsou jen jedna z věcí, které lze směňovat na volném trhu.. a to že jim lidé přisuzují příliš velkou hodnotu a vážnost, to není chyba trhu jako takového, ale spíše chyba lidí, a různých mýtů, kterým věří.. v podstatě, z postmoderně-liberálního úhlu pohledu, peníze jsou dalším takovým "velkým vyprávěním", bez kterého se můžeme docela dobře obejít, když na to přijde :-)
    T8M
    T8M --- ---
    XCHAOS: Ono je občas dobré držet se "obecně" známých významů pojmů. Takže "neoliberalismus" ve vulgárním smyslu je doktrína (manipulativní fikce, jak jinak), o tom, že vše (téměř?) má hodnotu převoditelnou na peníze a tedy i penězi směnitelnou a tato hodnota je nejlépe určitelná tzv. "volným", tj. nijak neregulovaným "trhem". No prostě metafyzika jako řemen.
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    VIR_KENNY: svět se dělí na levicové intelektuály, a simulakra kolem nich :-)
    VIR_KENNY
    VIR_KENNY --- ---
    muzu vedet kdo je ten levicovy intelektual? Kdyz uz dekonstruktujes?
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    podle mě je samotný "neoliberalismus" pojem, který by si zasloužil dekonstruovat - stejně jako jiná "velká vyprávění" - Bůh, Národ, Komunismus, Kapitalismus, Revoluce, apod. prostě spousty emocema nabitých slov (pro někoho pozitivně, pro někoho negativně), která ale v podstatě neznamenají nic, a jejich úkolem je spíš mobilizovat masy (v tomto případě masy levicových intelektuálů).

    neoliberalismus může znamenat nějakou konkrétní ekonomickou teorii (Friedman?), nebo může znamenat politickou pseudoideologii (takové to neurčité "anything goes", jen když to přinese hlasy), nebo může znamenat nějaké označení pro globalizovanou tržní ekonomiku... nebo by to také mohlo znamenat nového skutečného liberála - tedy individualistu, který v zásadě věří, že předpokladem k vládnutí je souhlas ovládaných - a nikoliv nějaké více či méně nadpřirozené či vyjímečné schopnosti toho, kdo vládne (takový trochu anti-platonismus, kritika kohokoliv nekonsensuálního, od dědičných králů a násilných diktátorů až po"filosofy na trůně"). jenže protože tohle všechno současně znamenat nemůže, tak podle mě ten pojem neznamená téměř nic.
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    T8M: jedná se o záverečnou kapitolu předchozího článku, tam nastiňuje co si pod postmodernou představuje.. a navázal jsme jen na zdejší charakterizace moderny.
    T8M
    T8M --- ---
    RUDOLF: Co dělá Richter je veskrze nezajímavé, ale Hauser poměrně dost nesmyslně spojuje postmodernismus (a teď je třeba si říct, co má vlastně pod tímto pojmem na mysli) s neoliberalismem.

    Pokud tím myslí postmoderní filosofii, nikoliv "plakátový" "postmodernismus", pak zjevně až tak moc neví, o čem mluví.
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    XCHAOS: nerozumím ti.. ale už první věc, richter smíchal kulturu s trhem, ne hauser.
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    RUDOLF: věčně přicházející, ale nikdy zcela přítomná spravedlivá společnost (komunismus). aneb známé "горизонты коммунизма": obzor je pomyslná čára, která se od nás vzdaluje stejnou rychlostí, jakou se k ní blížíme :-)
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    RUDOLF: no jo, na tom, že veškeré porovnávání užitku v ekonomii je vždy subjektivní, stojí třeba celá vídeňská škola ekonomie, apod. což se s "neoliberalismem" asi docela souvisí (i když se mi ten pojem tak úplně nelíbí).

    myslím, že základní chybou téhle úvahy je spojování umění a trhu: původním smyslem umění podle mě bylo něco úplně jiného, než žádat o dotace. trh víceméně optimálně uspokojuje lidskou poptávku po různých potřebách: tedy, dovedeno do důsledků, jestli mezi lidské potřeby patří potřeba se umělecky vyjadřovat, tak trh se pochopitelně bude snažit lidem nabídnout možnost umělecky se vyjádřit. řekl bych, že poměrně logickým produktem této snahy je Internet, tak jak ho kolem sebe vidíme (tisíce lidí zuřivě zadarmo tvoří a nikoho to nezajímá - nicméně oni podléhají iluzi, že ano :-)
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    VIR_KENNY: to je larvální fáze vývoje některých druhů postmodernistů :-)
    VIR_KENNY
    VIR_KENNY --- ---
    SUMAC: definuj levicoveho intelektuala, nedovedu si pod tim nic predstavit
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    RUDOLF: hauser, obzvlášť vtipný je závěr:

    Milan Richter: postmodernismus je neoliberalismus

    V českém prostředí jsme v nedávné kauze rozdělování grantů na kulturu, spojené se jménem radního Richtera (ODS), byli svědky pozoruhodného jevu: prolnutí postmodernismu a neoliberalismu. Tento radní v něčem připomíná postavu Kallikla z Platónova dialogu Gorgias, neboť podobně jako on „vyslovuje to, co si jiní myslí, ale nechtějí to říci“. V rozhovoru s Renatou Kalenskou v Lidových novinách například řekl:

    LN: Není termín umělecká soutěž nesmysl? Ty podmínky jsou nerovné. Většinová společnost půjde na „koukavější“ žánry se známými tvářemi. To je nerovná startovací pozice s těmi, co se věnují menšinovým žánrům.

    MR: Máte pravdu, ale o tom musí rozhodnout odborníci. Umění je založeno na subjektivních kritériích, tedy líbí – nelíbí. Dotace na vstupenku je jediné objektivní kritérium.

    V těchto a podobných projevech lze objevit základní rysy postmodernismu: zrušení hranic mezi vysokým a nízkým uměním, antielitářství, vzpouru vůči univerzalismu. Richter však z toho vyvozuje logické důsledky: pokud v umění neexistují univerzální měřítka, pak tu jsou jen subjektivní kritéria líbí – nelíbí, tj. to, co si nakonec myslí i mnozí postmoderní teoretici, ale neříkají to nahlas. To bylo vidět i na tom, že reakce teoretiků a kritiků na zmíněnou kauzu působily poněkud bezradným dojmem. Teoretici a kritici se najednou dostali do situace, kdy v zájmu přežití nekomerčních divadel bylo zapotřebí polemizovat s de facto postmoderní rétorikou.

    Ale Richterovy argumenty se dají zároveň chápat jako neoliberalismus. Anebo je neoliberalismus do důsledku dovedený postmodernismus? Richter uvažuje asi takto: pokud neexistují objektivní kritéria, kdo pak má rozhodovat o tom, co je umění a co ne? Odborníci určují nuance (v grantové politice), ale diferenci mezi uměním a komerční zábavou nelze nadekretovat, byl by to projev nedemokratického elitářství. Demokraticky zvolený politik by jiným vnucoval svůj subjektivní soud. V demokracii má být arbitrem veřejnost, divák, který nakonec určuje, co je hodnotné, a co má politik podpořit (kontextualismus). Politikové slouží veřejnosti tím, že podpoří to, co si žádá většina (antielitářství). Jediné objektivní kritérium, které nyní v demokracii máme, je svobodný trh (nerušený státem, antietatismus), který prostě zaznamenává preference občanů vyjádřené poptávkou, tj. zakoupením vstupenky. Trh je v postmodernismu jediné spravedlivé kritérium.

    Jinými slovy, postmodernismus se mění v neoliberalismus a naopak. Neoliberalismus se nyní začíná jevit jako ekonomické prodloužení postmodernismu, k němuž se postmodernismus nemůže přiznat.

    Postmoderní levice zaměřená na kritiku univerzalismu, etatismu a elitářství nechtěně provádí podobný tah jako neoliberalismus, který svobodu pojímá především jako nezávislost na státu a autoritách. Ale právě tento tah je past. Jestliže se totiž obecné (ve formě sdílených idejí, zákona nebo státu) bez účinné náhrady roztříští, kdo určuje pravidla hry? Pokud tu jsou aktéři, kteří jsou nerovní – jeden má ekonomickou či mocenskou převahu nad druhým – a musí se rozhodnout mezi jejich nároky, nakonec logicky rozhodne ten silnější. Při střetu dvou partikularit po vyřazení obecně platných měřítek vítězí partikularismus, který má převahu nad druhým. Je to etika síly, kterou hlásali někteří sofisté: je přirozené, že vládne silnější, protože není žádné jiné měřítko. Prostě a jasně řečeno: po zániku univerzalismu vládne síla, ne pluralita. Proto, jak říká Ernesto Laclau, je nyní hlavní věcí osud univerzality. Je jedinou volbou buď bujení partikularismů, anebo autoritativní sjednocení? Není na čase vytvořit univerzalitu jiného druhu?
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    Stručné dějiny postmodernismu | č. 44 | 2008 | archiv - A2 – časopis kultury a oddechu
    http://www.advojka.cz/archiv/2008/44/strucne-dejiny-postmodernismu
    SUMAC
    SUMAC --- ---
    XCHAOS: pravda, postmoderna zacina tam, kde konci Sartre a jeho utkvela predstava, ze levicovej intelektual ma ve vsem pravdu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam