HANOCRI:
premejslel jsem,, kdo se zacne kroutit, ze Marx neni postmoderni, taxem pridal i Zizeka, to by mohlo pomoct...

Marx provedl první radikální obrat v novověkém myšlení, když novověký obraz člověka označil za převrácený, za obraz, jaký vzniká v temné komoře (camera obscura). Prvky tohoto obrazu – vědomí, rozum, subjekt – nejsou nevyvratitelné, sebe sama plodící mocnosti, které rozvrhují nebo určují vnější skutečnost, nýbrž jsou to „nutné sublimáty materiálního života“, lidského bytí: je to řeč skutečného života, jak říká Marx v Německé ideologii. (Erich Fromm, Obraz člověka u Marxe, Brno, Luboš Marek 2004, s. 121) Vědomí je určováno tím, co není bezprostředním obsahem vědomí – matérií a formou lidského života, kterou je dosti nesnadné zkoumat. Marx říká, že vědomí a bytí není identické, nýbrž mezi nimi existuje disharmonie, rozpor. Vědomí zůstává v novověké filosofii uzavřeno samo v sobě a nepoznává, že je utvářeno vnějšími činiteli, které nemají ,racionální‘ povahu. Skutečnost, ve které člověk žije, je jiná, než si ji představuje novověký a osvícenský myslitel ve svém vědomí. Neřídí se pokyny našeho rozumu a dovede roztříštit i ty nejkrásnější ideje. Marx tak řečeno uzemňuje přílišné sebevědomí novověkého racionalismu, když ukazuje, že toto sebevědomí umožnily životní a dějinné procesy, které jsou tomuto racionalismu neznámé. Marx tedy hlásá pravý opak toho, co slyšíme od většiny novověkých racionalistů a osvícenců: lidské představy, ideje, hodnoty jsou křehké a zranitelné, neboť jsou prvkem skutečnosti, která se zpravidla řídí něčím jiným než naším rozumem.

Základem Marxova materialismu je právě tento otřes, při kterém se zjevuje děsivá síla skutečna, o níž se tříští náš duchovní a morální svět. Jak říká Slavoj Žižek, tento základní rys materialismu se objevuje již v židokřesťanském náboženství. Jeho nejvýraznějším projevem je Ježíšovo zvolání na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tato křehkost lidského ducha, idejí a rozumu je pro Marxe jedním z hlavních podnětů k tomu, aby otočil celou perspektivu novověké filosofie a začal zkoumáním této děsivé moci skutečna. Jak to vystihl Kosík v Dialektice konkrétního, základní otázka zní: co je to skutečnost?

In: Michael Hauser: Obrana Kosíkovy Dialektiky konkrétního
SOK - Michael Hauser: Obrana Kosíkovy Dialektiky konkrétního
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=103&Itemid=49

WEIRONG: Mít nebo být.

ANEBO:
jj, zizekovy forky...


I když... je to zvláštní. Marx nikdy jednoduše neztotožňuje ideologii s iluzí. Ideologie je to, co slouží třídám, bla bla bla. Moc, jinak řečeno. Taková je myslím ironie v Marxově finese. Můžete mít ideologii, která je fakticky naprosto pravdivá, ale funguje jako lež. Je to velká lekce pro psychoanalýzu. Je možné lhát formou pravdy. To je to, co dělají obsesivní neurotici jako já.
Víte, že můžete říct něco, co je doslovnou pravdou, ale tím, jak s ní manipulujete, funguje jako lež. Ne. Neříkejte to, sám to vím. Já...

Každý psychiatr, který se na mě tři minuty podívá, to pozná. Pokud by si cizí bytosti chtěli vybrat z lidstva zástupce tří čistých typů charakteru – jednoho ryzího psychotika, jednoho hysterika a jednoho obsesivního neurotika – pak bych byl dokonalým zástupcem obsesivního neurotika

...

Slavoj Žižek | MONUMENT TRANSFORMACE
http://www.monumenttotransformation.org/cs/aktivity/texty/slavoj-zizek#more

Vaclav Bělohradský: Mašíni aneb Jak se dělá fetiš

Světově proslulý slovinský filosof Slavoj Žižek tvrdí, že naše postideologická doba je ve skutečnosti dobou velice ideologickou, i když ideologie tu funguje jinak, než jsme zvyklí. Ideologie v tradičním smyslu vytěsňuje nesnesitelnou pravdu, ta se pak vrací jako symptom, který můžeme vyléčit, jen když odkryjeme, co bylo zakryto.

23. 8. 2011
V současné společnosti ideologie funguje ve fetišistickém modu jako "ztělesněná lež", která nám umožňuje unést nechtěnou pravdu. Ideologie fungující ve fetišistickém modu nám umožňuje přijmout realisticky třeba smrt milované osoby nebo našich ideálů a přimknutím se k fetiši ji učinit snesitelnější: Fetišisté… jsou realisti… ochotní přistoupit na to, jak se věci mají, protože se upínají ke svému fetiši, jenž jim umožňuje mírnit drastický dopad reality.

Třeba fetiš lidská práva dovoluje unést s klidným svědomím smrt tisíců civilistů v rámci "humanitárního bombardování", fetiš korupce umožňuje pravicovým moralistům realisticky přijmout nemorální globální kapitalismus, v němž hranice mezi legálním a nelegálním dávno zmizela. Českým antieuropeistům fetiš suverenita umožňuje přijmout realisticky fakt, že národní státy nejsou než loutky v rukou obřích finančních spekulantů.

* * *

Pirátské Noviny - Bělohradský: Mašíni aneb Jak se dělá fetiš
http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33356

VON_GILOTINE: Takhle jsem si vždycky představoval život filosofa...

DICK147:

DICK147: skoda, ze ten titul Nejnebezpecnejsiho filozofa Zapadu si prisoudil sam zkomolenim jineho vyroku na jeho ucet. Nicmene kniha je rozhodne hodne podnetna, zaroven jako Zizekovy forky ;)

Nejnebezpečnější filozof Západu

Slovinský filozof Slavoj Žižek je v některých kruzích považován za nejbrilantnějšího intelektuálního provokatéra současnosti, jinými je oslavován jako nejlepší diagnostik patologií i vnitřních rozporů současného kapitalismu a liberální demokracie, a dalšími je zatracován jako "nejnebezpečnější filozof Západu či nenapravitelný marxista, který údajně vybízí ke svržení současného systému s pomocí násilných metod nebo dokonce glorifikuje stalinismus.

Český intelektuální diskurs se sice k Žižekovi v poslední době občas odkazuje, ale dost často se zdá, že zejména jeho kritici ve skutečnosti poctivě nepřečetli ani jednu z jeho knih. Navíc Žižek píše a psal na mnoho různých témat, jeho intelektuální záběr, kombinující filozofické úvahy, lacanovskou psychoanalýzu a kulturní kritiku, je ohromující.

Žižekova předposlední kniha, „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“, kterou v českém překladu a s doslovem Radovana Baroše vydalo nyní nakladatelství Rybka Publishers, z desítek knižních i časopiseckých titulů, které se s Žižekovým jménem pojí, vyčnívá nejen proto, že je jednou z nejpodnětnějších intelektuálních reflexí ekonomické krize z roku 2008, ale také proto, že v sobě synteticky propojuje Žižekovy ústřední teze, které jeho český čtenář zná i z několika knih vydaných v češtině, například Mao: O praxi a rozporu (nakladatelství Grimus), Podkova nade dveřmi (nakladatel Akademie výtvarných umění), Humanismus nestačí (s Michalem Hauserem, nakladatel Filozofia), Mluví tu někdo o totalismu (nakladatel tranzit.cz) a Nepolapitelný subjekt. Chybějící střed politické ontologie (nakladatel Luboš Marek – 3K).

Kniha je svého druhu polemikou s „utopií“ liberalismu, která podle Žižeka definitivně zemřela v roce 2008. Skutečnou utopickou érou byla podle něj ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socioekonomického uspořádání…Tato utopie zemřela dvakrát, protože zhroucení liberálně demokratické politické utopie 11. Září 2001 ponechalo ekonomickou utopii globálního tržního kapitalismu netknutou; pokud má finanční kolaps z roku 2008 nějaký historický smysl, tak je to zvěstování konce ekonomické tváře Fukuaymaova snu.

...

http://www.pehe.cz/Members/redaktor/nejnebezpecnejsi-filozof-zapadu