SAMWE: k Zizkovi toho dost najdes taky tady: [ MANUFACTURING SOCIETY (Chomsky, Zizek, Rushkoff, Klein a dalsi) ]

SAMWE: Tak je to poněkud ambivalentní osobnost. Ale blbej určitě neni, možná jenom trochu obsesivně švihlej. :) Asi nejvíc hardcore kniha, co od něj v češtině vyšla, je Nepolapitelný subjekt, kterým bych ostatně doporučoval začít při případném samostudiu. :)

HANOCRI:
premejslel jsem,, kdo se zacne kroutit, ze Marx neni postmoderni, taxem pridal i Zizeka, to by mohlo pomoct...

Marx provedl první radikální obrat v novověkém myšlení, když novověký obraz člověka označil za převrácený, za obraz, jaký vzniká v temné komoře (camera obscura). Prvky tohoto obrazu – vědomí, rozum, subjekt – nejsou nevyvratitelné, sebe sama plodící mocnosti, které rozvrhují nebo určují vnější skutečnost, nýbrž jsou to „nutné sublimáty materiálního života“, lidského bytí: je to řeč skutečného života, jak říká Marx v Německé ideologii. (Erich Fromm, Obraz člověka u Marxe, Brno, Luboš Marek 2004, s. 121) Vědomí je určováno tím, co není bezprostředním obsahem vědomí – matérií a formou lidského života, kterou je dosti nesnadné zkoumat. Marx říká, že vědomí a bytí není identické, nýbrž mezi nimi existuje disharmonie, rozpor. Vědomí zůstává v novověké filosofii uzavřeno samo v sobě a nepoznává, že je utvářeno vnějšími činiteli, které nemají ,racionální‘ povahu. Skutečnost, ve které člověk žije, je jiná, než si ji představuje novověký a osvícenský myslitel ve svém vědomí. Neřídí se pokyny našeho rozumu a dovede roztříštit i ty nejkrásnější ideje. Marx tak řečeno uzemňuje přílišné sebevědomí novověkého racionalismu, když ukazuje, že toto sebevědomí umožnily životní a dějinné procesy, které jsou tomuto racionalismu neznámé. Marx tedy hlásá pravý opak toho, co slyšíme od většiny novověkých racionalistů a osvícenců: lidské představy, ideje, hodnoty jsou křehké a zranitelné, neboť jsou prvkem skutečnosti, která se zpravidla řídí něčím jiným než naším rozumem.

Základem Marxova materialismu je právě tento otřes, při kterém se zjevuje děsivá síla skutečna, o níž se tříští náš duchovní a morální svět. Jak říká Slavoj Žižek, tento základní rys materialismu se objevuje již v židokřesťanském náboženství. Jeho nejvýraznějším projevem je Ježíšovo zvolání na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tato křehkost lidského ducha, idejí a rozumu je pro Marxe jedním z hlavních podnětů k tomu, aby otočil celou perspektivu novověké filosofie a začal zkoumáním této děsivé moci skutečna. Jak to vystihl Kosík v Dialektice konkrétního, základní otázka zní: co je to skutečnost?

In: Michael Hauser: Obrana Kosíkovy Dialektiky konkrétního
SOK - Michael Hauser: Obrana Kosíkovy Dialektiky konkrétního
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=103&Itemid=49

WEIRONG: Mít nebo být.

ANEBO:
jj, zizekovy forky...


I když... je to zvláštní. Marx nikdy jednoduše neztotožňuje ideologii s iluzí. Ideologie je to, co slouží třídám, bla bla bla. Moc, jinak řečeno. Taková je myslím ironie v Marxově finese. Můžete mít ideologii, která je fakticky naprosto pravdivá, ale funguje jako lež. Je to velká lekce pro psychoanalýzu. Je možné lhát formou pravdy. To je to, co dělají obsesivní neurotici jako já.
Víte, že můžete říct něco, co je doslovnou pravdou, ale tím, jak s ní manipulujete, funguje jako lež. Ne. Neříkejte to, sám to vím. Já...

Každý psychiatr, který se na mě tři minuty podívá, to pozná. Pokud by si cizí bytosti chtěli vybrat z lidstva zástupce tří čistých typů charakteru – jednoho ryzího psychotika, jednoho hysterika a jednoho obsesivního neurotika – pak bych byl dokonalým zástupcem obsesivního neurotika

...

Slavoj Žižek | MONUMENT TRANSFORMACE
http://www.monumenttotransformation.org/cs/aktivity/texty/slavoj-zizek#more

Vaclav Bělohradský: Mašíni aneb Jak se dělá fetiš

Světově proslulý slovinský filosof Slavoj Žižek tvrdí, že naše postideologická doba je ve skutečnosti dobou velice ideologickou, i když ideologie tu funguje jinak, než jsme zvyklí. Ideologie v tradičním smyslu vytěsňuje nesnesitelnou pravdu, ta se pak vrací jako symptom, který můžeme vyléčit, jen když odkryjeme, co bylo zakryto.

23. 8. 2011
V současné společnosti ideologie funguje ve fetišistickém modu jako "ztělesněná lež", která nám umožňuje unést nechtěnou pravdu. Ideologie fungující ve fetišistickém modu nám umožňuje přijmout realisticky třeba smrt milované osoby nebo našich ideálů a přimknutím se k fetiši ji učinit snesitelnější: Fetišisté… jsou realisti… ochotní přistoupit na to, jak se věci mají, protože se upínají ke svému fetiši, jenž jim umožňuje mírnit drastický dopad reality.

Třeba fetiš lidská práva dovoluje unést s klidným svědomím smrt tisíců civilistů v rámci "humanitárního bombardování", fetiš korupce umožňuje pravicovým moralistům realisticky přijmout nemorální globální kapitalismus, v němž hranice mezi legálním a nelegálním dávno zmizela. Českým antieuropeistům fetiš suverenita umožňuje přijmout realisticky fakt, že národní státy nejsou než loutky v rukou obřích finančních spekulantů.

* * *

Pirátské Noviny - Bělohradský: Mašíni aneb Jak se dělá fetiš
http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33356