SPIELMANN: jo Jung umi veci skvele ujasnene formulovat...

Nad tim, co je (jsem) jeste ja, jsem taky dost premyslel a hodne se mi libi, jak tohle vysvetluji budhisti - ze zadne stale pevne JA vlastne neni, je to jen iluze, asi jako kdyz se koukame na svicku a vidime PLAMEN - mame pro to slovo, ale plamen vlastne neexistuje, je to proces, neco nestaleho, neustale se meniciho, ale preci ma jakesi "stale a pozorovatelne vlastnosti" - barvu, velikost, intenzitu atd. To je paralela nasich "vlastnosti" - jako vlastnosti a zdanlivou stalost plamene urcuje treba material svicky, tak zdanlivou stalost naseho Ja (treba opakovane podobne reakce na opakovane stejne podnety) urcuje obsah celeho naseho nevedomi.... snad je to trochu pochopitelny, jak jsem to napsal (nejsem holt Jung:)

Huh, tak jsem našel tohle:

Důležitou skutečností na vědomí je, že nic nemůže být vědomé bez já, k němuž se to vztahuje. Jestliže není něco ve vztahu k já, pak to není vědomé. Proto můžeme definovat vědomí jako vztah psychických faktů k já. Co je to já? Já je komplexní danost, jež sestává především z celkového uvědomění si svého těla, své existence a za druhé z dat paměti; máte určitou představu o tom, že jste byli dlouhou řadou vzpomínek. Tyto dvě podstatné složky tvoří to, co nazýváme já. Proto můžeme nazvat já komplexem psychických faktů. Tento komplex disponuje velikou silou přitažlivosti, jako magnet; přitahuje obsahy nevědomí, z oné temné říše, o které nic nevíme. Přitahuje též dojmy z vnějška a když vstoupí do spojení s já, stanou se vědomými. Jestliže se tak nestane, nejsou vědomé.

Zase jsem objevil Ameriku, chjo...

Třeba. I když v tom to asi úplně není. Momentálně se potýkám s problémem hranic Já. Tj. co jsem ještě já a co ne (a to jak psychicky tak fyzicky- kdy se potrava stává mnou? Jsou vlasy co si odstřihnu já nebo už ne?! A co probůh sperma?!?!?!?!? A psychicky - věci, pocházející z nevědomí, které jsem dříve vnímal jako externí se náhle stávají součástí mne samotného, všechny ty projekce, vize, sny a pod...) Teď se nesmějte, ale nějak docházím k jakémusi prožitku a uvědomnění si, že vesmír i já jsme de facto jedno (a zároveň nejsme, ale obě tato fakta jsou jaksi zároveň). A ne, nejsem na tripu ani holotropně ortáven kyslíkem... a do cvokhausu zatím taky nemířím:o) (doufám:o))))))

Podobně vědomí - říct, že když jsem bdělý jsem při vědomí nelze. Při čem jsem když sním, nebo naopak, kolikrát se mi stalo, že jsem někam položil klíče aníž bych na to myslel (a pak je zuřivě půl hodiny hledal:o) Nebo všechna ta "řeč těla", hádky či jakékoli jiné emočně vypljaté situace, na které si pak nepamatuji a nechápu jak jsem se choval a pod. Napadlo mne, že být vědomí má nějakou spojitost s prožitkem, že jsem to právě já tady a teď kdo tu činnost vykonává. Jenže nějak cítím, že tahle definice je strašně úzká... všechny ty zautomatizované činnosti atd.

No stručnš řečeno, mám v tom bordel:o)

Carl Jung - Wisdom of The Dream
http://www.mininova.org/tor/147655
(torrent)

SPIELMANN: jako myslis vymezit je vuci sobe? V cem se lisi vedomi od ja?

JAHRABAGAN: Sorry za rejp (a ostatním za OT), ale třeba je to tim, že se stále koukáš na horu zeleného slizu míst aby jsi se podíval za sebe...:o)))))))

Já bych měl na Vás jednu otázku. Jak byste definovali vědomí a já?!?!?!

JAHRABAGAN: Klidne pipej. Jestli jsi ptak zpevavy, radsi zpivej;) Pro mne to celkove jiste bylo prinosem...

KASTA: jo s timhle nelze než souhlasit... :o) ale je možné, že Merlinka to myslela skutečně jen jako jeden z aspektů.. z těch nevědomých..

MERLINKA: kdyz si ted zkousim predstavit tu celkovou odezvu muze na zenu a zeny na muze - zacnu od te nejvnitrnejsi vrstvy, instinktivni, ciste sexualni, kde jde o vzajemnou telesnou pritazlivost, feromony, pachy, telesnou konstituci atd. Pak je to korigovano animou/animem - tedy jejich nejniternejsimi castmi jako psychickymi prapredstavami muze (muzskosti) a zeny (zenskosti) a pak to pokracuje smerem k osobnimu nevedomi a projevuji se takove veci, jako rodinne stereotypy, zazitky z detstvi, vzor otec, matka.... pak urcite osobni zkusenosti z minulych vztahu a dalsich veci a na konci je vedomy pristup, ktery se to pokousi vicemene korigovat hlavne na zaklade ziskanych zkusenosti, predstav, ocekavani ..... a u kazdeho prevazuuje jina cast te osobnosti jako ta nejvic dominantni, ktera "rozhodne" a navic se to vsechno meni s vekem.... atd atd....

MERLINKA: ahojky, ja bych se trochu bal takovyhleho jednoznacnyho hodnoceni, podle me je to prilis velky zjednoduseni - hledani si partnera je tak komplexni zalezitost, ktera se tyka cely struktury duse, ze vytahnout jeden (mozny a treba v nekterych vztazich prevazujici) motiv a udelat z nej vseobecne platny princip - to proste nejde

MERLINKA: muze byt... v tom pripade bud se nauci potrebnych vlastnosti.. nebo zacne svou divku pronasledovat za to co podvedome na sve matce nesnasi.. (a nemusi to byt jen negativa, mohl svou matkou pohrdat za prilis mekke srdce, nebo ochotu.. cokoli)
Ty mas nejakou takovou zkusenost s takovym parem?

Myslis, ze zakriknuty,jemny chlapec,ktery skryva nesmlouvavost a mozna i krutost vyhledava kategoricke zeny, protoze byla jeho matka takova nebo se potrebuje vzor,jak upevnit svou osobnost?

YMLADRIS: Nejde to. Anebo já to prostě neumim. Vzhledem k tomu, že negativní animus je ve vědomí velice těžko postřehnutelnej, anketu ve stylu nabízených odpovědí prostě nejsem schopen zplodit. Chtělo by to měsíce či roky studia projektivních testů apod., pak možná...

Sorry.

Děkuji. Aspoň vim, že nejsem takovej borec, jak si občas myslim.;-)

INANNA: Stydim se. Hádat se o Hesse. Fuj! Už nepípám...;-(

MERLINKA: Zajimava myslenka.. asi to funguje, kdyz je clovek zdrave sebekriticky a dost prosty predsudku.. najde si partnera od ktereho se nauci to co potrebuje... ve chvily, kdy mu uvedene vlastnosti (nebo schopnosti?) chybi, vztah se stane nesnesitelny, protoze ony nevedome dimenze vehementne popirame a u druheho cloveka kritizujeme... aby sme se mohli citit radoby dobre a lepsi nez ten druhy..

...hledame partnery, kteri maji ty vlastnosti, ktere potrebuje ziskat, abychom se priblizili sami sobe.
Casto potrebujeme, aby se ten druhy prizpusobil nasi nevedome dusi?

Cetla jsem jen neco malo z Junga, tak snad nebude vadit pripojit par postrehu:-)
Lidsky jedinec je spojeni muzske a zenske casti,geneticky je bud muzem nebo zenou.
Animus a anima spolecne vytvareji v kazdem cloveku nevysvetlitelny zazrak lidskeho jedince. Kdyz se jednoho nedostava, vyhledavame partnery, kteri ztelesnuji nevedome dimenze nas samotnych, abychom se naucili lepe poznat sebe sami.

INANNA: Eště mě napadá: myslíš, že dítě vychovaná dvěma homosexuálama má jako archetypovej obraz animy toho "ženštějšího" tátu?

JAHRABAGAN: Nikdy jsem nerekla, ze matka je anima, ale ze s ni souvisi.
O Narcisove ceste predstavu mam, svoji subjektivni, stejne jako o Goldmundove, to k posledni otazce.

INANNA: Ženská část, matka ODPOVÍDÁ animě, nikoliv že JE anima. Takhle vytržený z kontextu to pak vypadá jako psychologismus - což Jung nikdy nedělal... Matka jako předobraz animy, nikoliv identita obou. Chtělo by to citaci, takhle z hlavy si to už nepamatuju; takhle kdybys napsala, že Goldmund v zásadě hledá Matku, to by byla jiná...
Jestli se nepletu, tak archetyp animy se neutváří Z obrazu matky, ale PODLE. Odívá se. Nejdřív byl ale archetyp, ne matka.

Freud mě fascinuje, co všechno si dokázal vybájit. Třebas takovej Totem a tabu, to je Story. Ale třeskutě vážně ho brát nemůžu, jen s rezervou, uvozovkama a podobnejma mrškama...;-)

Ad cesta Narcisova: Ty jí znáš? Já jenom že mám pocit, že Hesse ji nikde vlastně trošku víc nevylíčil. (Asi i proto, že se po ní nikdy nevydal.)

Jestli Ti teď dobře rozumim, tak Goldmund byl na rozdíl od většiny ostatních nejen smyslový, nýbrž i smyslný?