SPIELMANN: asi, teda urcite, mas pravdu - ja jen zatim nedozral k tomu vstrebat ten pojmovej system - možná že mě odrazuje (tak a od teď píšu s háčkama a čárkama - ne jako matfyzák:)), že mám přijmout nějakou úplnou teorii o tom jak se který duševní děj promítá v pohádkách případně v alchymistický literatuře a přitom to pro mě nemá žádnou souvislost s mým osobním prožitkem - musím těm jeho interpretacím prostě věřit. No ještě to zkusím - přišel jsem prostě z druhý strany...:))

jo co říkate na ten banner, co se tu občas nahoře objevuje: TOLIK BLAHA ZA TAK MALO, TO JSEM MEL VEDET DRIV - aspoň na mě dost působí - ale spíš v negativním slova smyslu.... ale přehlídnout se nedá....

SPIELMANN: :DDDD
Jako PC postiženec a chemik o specializované mluvě vím své :o)

Taky bych řekl, že Jung alchymii věnoval tolik prostoru právě pro to, že mu umožnila vyjádřit myšlenky jinak nepopsatelné. Každý obor má svou odbornou hantýrku... debatu dvou mytfyzáků o počítačích zažil snad každý z nás (taky pěkný "archetyp" nebo ne?:o))). Oni taky mluví pro počítačové laiky magickým jazykem zasvěcenců... (a přísně tajná doktrína praxe je předávána jen z úst do úst, či samostudiem, neb oficiální uživatelské příručky a knihy obsahují pouze blbě popisné návody a ódy na dokonalost produktu a ne to co zrovna potřebujete. Podobnost s knihami Alchymistickými me přijde lehce zarážející:o)

KASTA: Ale kušuj. Zrovna ta alchymie je de facto gro věci, pudlo jádra!

Je to takový běh na dlouhou trať, ale imho pokud člověk pronikne a pochopí mytologická schémata, dostane tak velice mocný nástroj k uchopení a pochopení procesů, odehrávající se jak v psyché jednotlivce tak mezi lidmi...

...jak se tak na to koukám (a vzpomínám), já jsem se vlastně k Jungovi dostal právě přes mytologii a pohádky:o)))

Ty rozbory pohádek, mýtů, alchymie atd. beru jako učení se novému jazyku, kterým je možné popsat to, co se děje v nevědomí. Stávající jazyk je totiž nedostačující. Připadá mi, že nevědomí používá myšlení v obrazech, přirovnáních, alegoriích. Čím více jich budu (potažmo mé nevědomí:o) znát, čím více jim budu rozumět, tím lépe ke mne bude nevědomí moci promlouvat. A naopak, já mu budu moci lépe rozumět. A snad někdy konečně pochopím, co ty mé sny sakra znamenají:o)))

SPIELMANN: no ja fakt nevim.... budu nad tou Karkuli jeste premyslet, ale nevim - me vubec rozbory pohadek u Junga prisly jako to uplne nejmin zajimavy - jeste s alchymii (to samo o sebe nebylo tak spatny, ale mel tomu venovat tak petinu prostoru:)))

Nějak mi ta červená karkule leží furt v mozku. Co ji zkusit rozebrat po našem? (Když už jsme se tek pěkně shodli, že Sterna nebrat, což je sice pěkné, leč málo konstruktivní)

O Červené Karkulce

Bratři Grimmové

Byla jednou jedna sladká dívenka, kterou musel každý milovat, jen ji byl viděl, ale nejvíce ji milovala její babička, která nikdy nevěděla, co by tomu dítěti snesla. Jednou jí darovala karkulku z červeného sametu, a protože ji dívenka neustále nosila a nic jiného nechtěla, začali jí říkat Červená Karkulka.

Jednou matka řekla Červené Karkulce: „Podívej, Karkulko, tady máš kousek koláče a láhev vína, zanes to babičce, je nemocná a zeslábla, tímhle se posilní. Vydej se na cestu dříve než bude horko, jdi hezky spořádaně a neodbíhej z cesty, nebo upadneš, láhev rozbiješ a babička nebude mít nic. A když vejdeš do světnice, nezapomeň babičce popřát dobrého dne a ne abys šmejdila po všech koutech.“ „Ano, maminko, vše učiním, jak si přejete.“ řekla Červení Karkulka a na stvrzení toho slibu podala matce ruku. Babička ale bydlela v lese, celou půlhodinu cesty od vesnice.

Když Červená Karkulka přišla do lesa, potkala vlka. Nevěděla však, co je to za záludné zvíře a tedy se ho nic nebála. „Dobrý den, Červená Karkulko!“ řekl vlk. „Děkuji za přání, vlku.“ „Kampak tak časně, Červená Karkulko?“ „K babičce!“ „A copak to neseš v zástěrce?“ „Koláč a víno; včera jsme pekli, nemocné a zesláblé babičce na posilněnou.“ „Kdepak bydlí babička, Červená Karkulko?“ „No ještě tak čtvrthodiny cesty v lese, mezi třemi velkými duby stojí její chaloupka , kolem je lískové ořeší, určitě to tam musíš znát.“ odvětila Červená Karkulka.

Vlk si byl pomyslil: „To je mlaďoučké, jemňoučké masíčko, to bude jistě lépe chutnat než ta stařena, to musím lstivě navléci, abych obě schlamstnul.“

Šel tedy chvíli vedle Červené Karkulky a pak pravil: „Červená Karkulko, koukej na ty krásné květiny, které tu všude kolem rostou, pročpak se trochu nerozhlédneš? Myslím, že jsi ještě neslyšela ptáčky tak líbezně zpívat. Ty jsi tu vykračuješ, jako kdybys šla do školy, a přitom je tu v lese tak krásně.“

Červená Karkulka otevřela oči dokořán a když viděla, jak sluneční paprsky skrze stromy sem a tam tancují a všude roste tolik krásných květin, pomyslila si: „Když přinesu babičce kytici čerstvých květin, jistě bude mít radost, je stejně ještě brzy, přijdu akorát včas.“ A seběhla z cesty do lesa a trhala květiny. A když jednu utrhla, zjistila, že o kus dál roste ještě krásnější, běžela k ní, a tak se dostávala stále hlouběji do lesa.

Ale vlk šel rovnou k babiččině chaloupce a zaklepal na dveře. „Kdo je tam?“ „Červená Karkulka, co nese koláč a víno, otevři.“ „Zmáčkni jen kliku,“ zavolala babička: „jsem příliš slabá a nemohu vstát.“ Vlk vzal za kliku, otevřel dveře a šel beze slova rovnou k posteli babičky a spolknul ji. Pak si obléknul její šaty, nasadil si její čepec, položil se do postele a zatáhnul závěs.

Červená Karkulka běhala mezi květinami, a když jich měla náruč tak plnou, že jich více pobrat nemohla, tu ji na mysl přišla babička a vydala se na cestu za ní. Podivila se, že jsou dveře otevřené, a když vešla do světnice, přišlo ji vše takové podivné, že si byla pomyslila: „Dobrotivý Bože, je mi dneska nějak úzko a jindy jsem u babičky tak ráda.“ Zvolala: „Dobré jitro!“ Ale nedostala žádnou odpověď. Šla tedy k posteli a odtáhla závěs; ležela tam babička a měla čepec naražený hluboko do obličeje a vypadala nějak podivně.

Ach, babičko, proč máš tak velké uši?“ „Abych tě lépe slyšela.“
Ach, babičko, proč máš tak velké oči?“ „Abych tě lépe viděla.“
Ach, babičko, proč máš tak velké ruce?“ „Abych tě lépe popadla.“
Ach, babičko, proč máš tak strašlivou tlamu?“ „Abych tě lépe sežrala!!“

Sotva vlk ta slova vyřknul, vyskočil z postele a ubohou Červenou Karkulku spolknul. Když teď svoji žádostivost uhasil, položil se vlk zpátky do postele a usnul a z toho spánku se jal mocně chrápat.

Zrovna šel kolem chaloupky lovec a pomyslil si: „Ta stařenka ale chrápe, musím se na ni podívat, zda něco nepotřebuje.“ Vešel do světnice, a když přistoupil k posteli, uviděl, že v ní leží vlk. „Tak přece jsem tě našel, ty starý hříšníku!“ zvolal lovec: „Už mám na tebe dlouho políčeno!“ Strhnul z ramene pušku, ale pak mu přišlo na mysl, že vlk mohl sežrat babičku a on by ji mohl ještě zachránit. Nestřelil tedy, nýbrž vzal nůžky a začal spícímu vlkovi párat břicho. Sotva učinil pár řezů, uviděl se červenat karkulku a po pár dalších řezech vyskočila dívenka ven a volala: „Ach, já jsem se tolik bála, ve vlkovi je černočerná tma.“ A potom vylezla ven i živá babička a sotva dechu popadala. Červená Karkulka rychle nanosila obrovské kameny, se kterými naplnili vlkovo břicho, a když se ten probudil a chtěl utéci, kameny ho tak děsivě tížily, že klesnul k zemi nadobro mrtvý.

Ti tři byli spokojeni. Lovec stáhnul vlkovi kožešinu a odnesl si ji domů, babička snědla koláč a vypila víno, které Červená Karkulka přinesla, a opět se zotavila. A Červená Karkulka? Ta si svatosvatě přísahala: „Už nikdy v životě z cesty do lesa nesejdu, když mi to maminka zakáže!“

Také se vypráví, že jednou, když opět Červená Karkulka babičce pečivo nesla, jiný vlk se jí vemlouval a z cesty se ji snažil svést.

Ale Červená Karkulka se toho vystříhala a kráčela rovnou k babičce a té hned vypověděla, že vlka potkala, který jí sice dobrý den popřál, ale z očí mu nekalota koukala. „Kdyby to na otevřené cestě nebylo, jistě by mne sežral:“ „Pojď,“ řekla babička: „dveře dobře zavřeme, aby nemohl dovnitř.“ Brzy nato zaklepal vlk a zavolal: „Otevři, babičko, já jsem Červená Karkulka a nesu ti pečivo!“ Ty dvě však zůstaly zticha a dveře neotevřely.

Jak se ten šedivák několikrát plížil kolem domu a naslouchal, pak vylezl na střechu, kde chtěl počkat, až půjde večer Červená Karkulka domů, pak že se za ní bude krásti a v temnotě ji popadne a sežere. Ale babička zlé vlkovy úmysly pochopila. Před domem stály obrovské kamenné necky, tak řekla Červené Karkulce: „Vezmi vědro, Červená Karkulko, včera jsem vařila klobásy, tak tu vodu, ve které se vařily, nanos do necek venku.“

Červená Karkulka tak dlouho vodu nosila, dokud ty necky nebyly plné. Tu stoupala ta vůně klobás nahoru až k vlkovu čenichu, ten větřil a natahoval dolů krk tak daleko, až se na té střeše více neudržel a začal klouzat dolů. Z té střechy spadnul přímo do necek a v nich se bídně utopil.

Červená Karkulka šla večer spokojeně domů a nic zlého se jí nestalo.

LOOK:
SPIELMANN: aha, tak zase me Jung predbehl - ta definice typu sedi... tak rusim NC a zustavam u extrovertniho mysliciho typu s negativnim otcovskym komplexem - respektive extremni/hranicni pripad tohoto typu:)))

LOOK: Verena Kastová: Otcové - dcery, matky - synové (brož., 176 s., 239 Kč, nakladatelství Portál, Praha 2004)

ukázka: http://www.viap.cz/knihy/otcovedcery.htm

LOOK: Jo videl, na ikonce, na její, ach ona, Ona - má andelska Anima! :o)))))))

SPIELMANN: hm pod tim se mi nic moc nevybavuje, muzes me nasmerovat kde o n.o.k. najdu vic?

LOOK: S negativním otcovským komplexem!:o)

KASTA: tvuj N.C. mi pripada jako podkategorie extrovertniho mysliciho typu, kterych je na nyxu k videni docela dost :)

SPIELMANN: :) me to teda jako maslicka moc nepripada, ale porad se nemuzu zbavit pocitu, ze jsem to uz nekde videl, ale nevim kde (mozna na nejake ikonce?:)

ad Corpse Bride: jasne, ty opravdu dobre filmy (a umeni obecne) reflektuji archetypy, vetsinou samozrejme bez autorova vedomi. (A ty spatne jen filmove umele konstrukce/schemata, ktere jinde nez ve filmu nefunguji. no mozna nekde v americe jo;) To tve prekladani do symbolicke reci zavani 'profesionalni' deformaci, no kazdej si skutecnost nejak preklada podle sveho vnimaciho filtru, myslim, ze je prinosne mit ten filtr co nejvic variabilni. neulitavat si na jednom zpusobu vykladu

SPIELMANN: ten pocit nevyuzitych moznosti - "chut na jazyku" - to je jak kdy - tady v tom pripade u me ne, ale taky si to vybavuju - ale rozhodne je jakakoliv interakce s opacnym pohlavim zdroj ohromnyho mnozstvi podnetu pro sebezkoumani:))) od setkani se ocima se zajimavou pokladni v Tescu az po vasnivou noc na plazi v Karibiku.....:)))

SPIELMANN: jo, ja taky doufam, ze to je ve stylu Monty Python...:) jak rikam je to PODNETNY - spousta zajimavejch postrehu, netradicnich a provokujicich uhlu pohledu - trochu mi to pripomina muj styl, i kdyz tady se snazim krotit, protoze mam zkusenost, ze spousta lidi to bere doslova - zvlast ,kdyz me znaji jen pres obrazovku... ale jak jsem o nem premyslel, tak muze bejt i ta druha varianta.... "nafoukanej curak", kterej si mysli ze vsechno vi - (N.C. - to je mnou definovana specificka nova kategorie osobnostniho typu...:)

KASTA: Inu i jedna noc dobrá. Někdy snad i lepší než dlouhodobá záležitost (mě vždy poté zůstala taková zváštní chuť na jazyku, chuť těch možností, co by kdyby, chuť neopakovatelnosti prožitého, chuť konce a začátku něčeho nového v jednom okamžiku). No, zkrátka, je to takové to tao:o)

Abych pravdu řekl, tak osobně doufám, že je takový trochu montypythonovský styl humoru. Kdyby to myslel vážně tak by to byla škoda inteligenta (protože některé nápady a postřehy co má mi přijdou fakt dobré:o)

jeste k tomu Sternovi: me by zajimalo, jestli to vsechno mysli fakt naprosto vazne, nebo jestli si z toho dela soucasne i tak trochu prdel.... i kdyz v kazdym pripade je to hodne PODNETNY :)))

SPIELMANN: :)))) jo, to ti zavidim - ja si chtel taky zaprojikovat, ale bohuzel to vydrzelo jen jednu noc :)) - ale i tak to nebylo spatny....:))

ten Stern je HUSTEJ !!! kouknul jsem i na nejaky jeho starsi clanky, mam teda trochu problem se tim jeho myslenkovym rejem prokousat, ale nektery vyvody jsou fakt perly:))))