Tak s poslednima dvema prispevkama nezbyva nez souhlasit. Animove jsou proste orisek, pokud vladnou, je to spatny ale kdyz je uplne znicime, tak o hrozne moc prijdeme...
YMLADRIS: Me nejdriv trochu vyvedlo z miry jak jasne a "natvrdo" si to napsala... zmatly me ty formulace a jak je to presny... ale postupne, jak jsem nad tim premyslel, se mi nejak spojilo vsechno, co jsem vedel a citil uz tak nejak dlouho a myslim, ze uz muzu rict, ze ANIMUSE intuitivne chapu.
Jasne ze ty detaily zalezi na hodne aspektech, na povaze kazdyho jednoho atd, ale myslim, ze v zasade "mam" tu podstatu. A nejvic me fascinuje ta ODLISNOST animus-anima. Tady bych se fakt zapletl do slov, ale zjednodusene, myslim, ze jsem hlavne pochopil tu formulaci: "chlap kterej vi co chce a tak si zatim jde" i tu jeji z myho pohledu absurdnost, ktera SKUTECNE je absurdnost, ale JINYHO DRUHU - rekl bych ze anima i animus maji svy absurdnosti, ale hodne odlisny - jedny jsem chapal, ty druhy ne, protoze ty jedny mi proste byly blizsi, zazitejsi.
Taky jsem si uvedomil, ze jsem animuse na urcity nevedomy urovni uz dlouho vnimal, "chapal" a na stejny nevedomy urovni jsem na nej ve vztazich reagoval - kdykoliv jsem vycitil, ze nejakou slecnu zajimam a zacina se u ni - byt - malicko konstelovat animus, zacal jsem se (nevedome) chovat naprosto protikladne - snad nevedome jsem nechtel aby to slo timto smerem.
Ja mam ted ten problem, ze pote, co se anima u me "zvedomela", nejak se mi vytratil duvod, proc vlastne s nekym chodit, zit... Kdyz pominu duvody sexualni (ktery ale samozrejme pro vytvoreni vztahu nestaci), nejak najednou prazdno. Driv jsem to neresil, pohyboval jsem se v tech cyklech "zamilovani - deziluze" bylo to "silnejsi nez ja", ale ted nejak nevim. Nevim jestli je to dobre (jsem celkove dost nezavislej a svobodymilovnej), jestli proste musi prijit "ta prava" anebo, jestli je nekde problem.... fakt nevim, vlastne mi muj vlastni pristup prijde divnej jen z pohledu "vetsiny" ktera kdyz neni ve vztahu, tak sobe neustale nekoho hleda...
A posledni postreh k tobe - souhlasim s Lookem, ze ta "raconalizace" neni integrace - a co vic, muze to byt jen jiny "prevlek" animuse. Naprosto netusim, jak to v zivote mas, nechci se ani poustet do nejaky psychoanalyzy, na to nemam, ale jak jsem ten tvuj jasny, strizlivy popis cetl, vybavilo se mi jak Jung v nejaky stati o animusovi popisoval jeden pripad se kterym se setkal - zena , ktera v sobe mela jakysi hlas, nazyvala ho "tribunal svedomi" a ten ji S NAPROSTOU JASNOSTI A NEOSOBNOSTI RIKAL A VYSVETLOVAL VSECHNY MOTIVY JEJIHO CHOVANI, PROC TU KTEROU VEC PRAVE DELA ATD. samozrejme tohle byl extrem, ale nevnimas urcitou podobnost ??? (ja fakt nevim, jen se ptam....)