SPIELMANN: cokoliv vznikne dobreho se casem zkazi, to je znamy fakt, cim mi deje casteji, tim mene lpim. :) proste v pripade diskuzaku se mi zmenil pristup 'cteni vseho booknuteho' na rychle prochazeni a cteni jen zajimavych diskusi, nebo prispevku. presto, pokud je diskuze zajimava (a to byva i dnes), jsem schopen precist najednou i 500 prispevku :)

jak se stavet k 'blbosti' lidi? snazit se ji pochopit, abys jim lepe mohl pomoct, treba. nebo aby te tak moc nestvala.

zajimave tema jsou rady. zase vetsinou to byva o zvysovani vlastni dulezitosti a o pomoc dotycnemu jde az dalsi rade, jestli vubec. dale tady mame radeni pro pobaveni a/nebo pouceni ostatnich ctenaru, kdy uz clovek radici rezignoval na to, ze je subjekt s to ho pochopit. a posledni, imho nejmene zastoupene, bych nazval 'psychologicke radeni', jde de fakto o jemnou manipulaci, aby si subjekt nasel k pravde cestu tak, aby ji prijal (kdyz jeji prime odhaleni by se setkalo s obrannou reakci)

No já si dávno ( krom jiného) všiml jedné věci. Nemálo lidí spojuje své názory s jakýmisi ideálními představami nebo s nepodloženým přesvědčením a racionální opozitní argumenty nepřijímají buď vůbec anebo alespoň ne bez jistého boje sama se sebou:)
Připadá mi, že tito jedinci nějak spojují věcnou platnost/ neplatnost svých ideí se svou osobní integritou. Prostě zaujímají i ke globálním jevům nebo naopak k podružným událostem a tématům výhradně osobní postoj, což vždy jakoukoli diskusi nesmírně komplikuje. Věcnou rovinu jakékoli debaty pak příznačně provázejí emoční hodnocení jako dobře/ špatně, výhra/ prohra, přítel/ nepřítel, etc.
Snažil jsem se několikrát konkrétně dopídit příčin takového vyjadřování ( myšlení) zdvořilými dotazy u samotných původců. Většinou opravdu dost dobře nechápou racio v obsahu textů ani souvztažnosti v kontextu. Oni konkréta načítají systémem " mám dobrý pocit/ nemám dobrý pocit". Několik lidí mi i přiznalo, že to ani jinak neumí ( a tudíž ten svůj způsob považují za normální- a jediný platný)
Jak se vůbec Jung dívá na pojmy subjektivní/ objektivní, pokud vůbec?

SPIELMANN: fenomen flame wars se IMO studuje uz od dob usenetu (diskusaky pred vznikem webu). Obvykle se udava, ze duvodem asi je, ze je to forma jako by mluvene komunikace (neni tak formalni jako psani dopisu nebo clanku), ale pritom chybi tech 80-90 % neverbalni slozky sdeleni, kterou normalne slysis & vidis, kdyz nekdo mluvi.
Cili skutecne idealni projekcni plocha.

Rozhodne to nebude ceska specialita.

Osobne mam na to teorii, ze 15 let po proziti oziveni/nadeji/optimistu je ted obdobi deziluze, skepse, "blbe nalady", kdy je hafo lidi maximalne otravenych. Odreagovat se tim, ze par lidi hrube urazis, muze pomoct.

Ale: cti si chvilku lidovky.cz nebo neco a omluvis se nyxu za vysokou kvalitu ;-) IMO je zde mnoho nesmirne prinosne diskuse, kterou nenajde nikde jinde (prinejmensim v CR). Je potreba si vybirat a moderovat.

SPIELMANN: myslim ze tymhle postrehem by si jen nakopnul ty ktery maji nakou tu toleranci a mozna by jim doslo co si tim chtel rict a tem ostatnim by to nedoslo no. nepokakli by sme se ne?

AMAZONIA: Víš, že ani ne? Nemělo by to cenu, pokud bys chtěla, aby ti, kteří se takto chovají se takto nechovali, tak to nemůžeš udělat tak, že jim řekneš, že jsou blbci (což jsem v tom příspěvku, ruku na srdce, de facto minimálně naznačil). Oni jsou taky lidi se svýmy problémy a svými možnostmi a schopnostmi...

...přivádí mne to na myšlenku, se kterou už docela dlouho bojuju a upřímě nemám pocit, že bych ji měl zrovna dvakrát zvládlou. Jde o to: Jak být tolerantní k netolerantním? Jak zkritizovat člověka, který kritizuje, za to, že kritizuje. Jak říct někomu, že je blb, když o někom říká, že je blb....

Krom toho, je dobré si říct, co tím sleduju. Chci aby ten dotyčný "prozřel"? Chci si na něm vylít svou frustraci? Chci světu ukázat, že já jsem lepší než on? A nebo mu fakt chci pomoct...

SELATKO: Inu, každý si v tom najde něco svého, od toho ty symboly taky jsou, no ne?:-)))))

SPIELMANN: Tam je ovšem ten předpoklad, že jsi sám živý, pozor...

SPIELMANN: nechces to okopcit do: i shot myself

A jen takovou doušku k zamyšlení/pobavení nesovisející s tím co jsem psal níže:

Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé, učinili jste to živým. (evangelium podle Tomáše)

Nějak s tím rád trápím (v dobrém:-) kamarády vegetariány...

WAAAAW

Hele, taky Vám příjde že tím jak se čím dál víc rozšiřuje komunita NYXu stává se většina auditorií jen argumentačně plochými výpady jedinců proti sobě a nebo vzájemné si pochlebování a poplácávání po ramenou aniž by jaksi bylo za co se poplácávat? Ku příkladu, někdo napíše recept na rajskou, okamžitě se najde někdo řekne, že ten dotyčný je čurák, protože to co napsal není recept ale popis a ne na rajskou ale něco jinýho (v tom lepším případě. Většinou ti dotyční končí u toho čuráka...) Pokud je onen dotyčný příslušník té poloviny lidstva, ketrý je schopen rozeznat starorůžovou od růžovéslehkoupříměsíčervené, pak jest označen za píču (abych nediskriminoval:-) Mám dojem že je to holt klasická entropie, kdy neustále se rozšiřující skupina lidí v sobě automaticky obsahuje čím dál tím víc blbů. Plus, de facto odosobnené příspěvky nahrávají jako projekční plátno všem těm nevědomým komplexům, přičemž teď přemýšlím, jestli jsou to spíš typické obrané reakce a nebo čistě projikce Stínu. A nebo obojí... Taky si říkám, do jaké míry je to taková "nemoc doby", kdysivá naprosto běžný hysterický oblouk je už dnes vzácnost na kterou se sjíždějí dívat z dalekého okolí, před dvaceti lety mělo HPO diagnostikovánu mizivé procento lidí, dnes je celkem běžné natrefit na dialog: "Ty woe, ty sesh taky hraničář? Já taky, no tak to je málomoc hustý..." Podobně se Jung vyjadřoval o němcích před a za druhé sv. války, že trpí jakýmsi kolektivním psychickým deficitem. Je možné, že dnešní mladý čech s přístupem na net trpí něčím podobným?! Nejsou to všechno projevy úzkostného nejistého ega, které není schopné snést, že některé věci nejsou jen černobílé, neschopné představit si za těmi příspěvky člověka etc. ???

vybraný spisy mám, mě konkrétně zajímalo to dílko který vydali s Wolfgangem Paulim, každopádně dík

jo jo, to je prave ten clanek co je na nastence ;)

Ve dvojce:o)

ja myslim, ze jedna kapitola o synchronicite je v jednom z dilu tech sebranYch spisu

WOA: po zbeznem googleni jsem nasel:
http://press.princeton.edu/chapters/s7042.html
http://www.psychovision.ch/synw/pauli_jung_scientific_results.htm

cesky imho nic takoveho nevyslo, o synchronicite vim jen o Jungove clanku (ktery je na home) a o Věštění a synchronicita od Marie-Louise von Franz (mohu taktez doporucit)

Jung s W. Paulim vydali společné dílko Synchronicita, nejspíš to ani nebude přeloženo do češtiny, víte někdo něco víc? Dík

YMLADRIS: Jeste neco k te integraci: Tenhle priklad fascinace je fakt zajimavej,) , ale zda se mi dost obtizny na nej problematiku integrace napasovat. Nejen pro navsevnika hospody je obtizne integrovat tak specifickou zalezitost, jako jsou zensky prsa. Ne ze by se nenasel nekdo, kdo by si troufnul psychoanalyticky dle jeho libustek a krivkovych preferenci odhalovat nejaky casti jeho osobnosti. Jde spis o to, ze nevidi jenom ty prsa, vidi celou zenskou. Jeho nevedomi produkuje projekce, kterym ty prsa proste nestaci a potrebuji toho vic (anima). Integrace nevedomych casti do vedomi se tak - podle me - spis bude tykat nejakyho sirsiho komplexu (klidne tak, jak komplex popisuje Jung).

SPIELMANN: souhlas s 1.odst., jen ta kultura, pokud ji chapes jako spolecensko-socialne-kulturni prostredi, ve kterem jedinec vyrusta, tak to cloveka ovlivnuje v tolika ohledech, ze resit jeho vliv na nejakou pocatecni siri zaberu mi prijde mirne receno irelevantni neboli khovnu. u tematu narodni kultury se mi hodne zapsal do mysli Junguv postreh, ze Nemci jsou ve srovnani s Francouzi citove menecenni, protoze jejich zabava je jednostranne 'vesela a radostna' (hm, urcite to trochu zkomolim), kdezto Francouzi maji treba v kabaretu mezi zabavnymi cisly i vystoupeni, ktere cloveka dokaze dojmout k slzam, tim padem je jejich citeni rozvinutejsi, diferencovanejsi. Uz jenom tento jeden postreh dava tusit obrovskou rozmanitost psychickych konstituci lidi z ruznych kultur. Sorry jestli rikam neco co je jasne :)

Kde jsou archetypy 'fyzicky' je otazka na vedce, pro me to neni tak dulezite, chapu ale, ze pro urcity typ lidi jsou tyto problemy stezejni a proto je hodne resej. Ja si reknu, co by se pro me zmenilo, kdyby vedci prisli na to, ze archetyp matky je schovany dimenzi KŠÍ-5, ktera je ovinuta kolem nejakeho zavitu v mozku, a dojdu k tomu, ze asi nic moc.. :)

Tím vývojem jsem nemyslel vývoj archetypu jako takového, ale posun v jeho vnímání a prožívání. Tvýmy slovy vývoj "schopnosti přístupu k různým aspektům archetypu". ... Jo, ted mi to do sebe zapadlo - např. v psychoterapii jde většinou o to, rozšířit pacientovy možnosti (třeba v rozhodování a pod.) což může s tou výše jmenovanou schopností dost korelovat:-) Kultura pak jakoby determinuje startovní pozici, úhel pohledu odkud se k archetypu přistupuje, na jedinci pak závisí, do jaké míry je ten úhel široký. Teď je teda otázka, jestli kultura dokáže ovlivnit i počáteční šíři toho úhlu pohledu...

Jinak, mám za to, že i archetypy se mění (i když strašně pomalu). Je to ale jen čistě doměnka, spíš takový ničím nepodložený pocit. Tím, že archetypy my sami prožíváme, přidáváme do kolektivního nevědomí malilinkaté kousíčky naší zkušenosti, čímž dochází k jejich vývoji. Napadla mne teď zajímavá planě intelektuální myšlenka - může záviset vývoj archetypu na množství lidí, kteří jej prožívají?!

Role muže a ženy nikdy nesplynou. Fyzikálně to prostě nejde:-)

S tím, že jsou archetypy kdesi mimo prostor a čas a tudíž neměnné... ano, s tím se dá souhlasit. Dokonce s tím i souhlasím (ano teď vím že si protiřečím, ale osvětlím dále). Jenže, je to jak s bohem. Nemůžem nikdy zjistit, co je bůh. Můžem pouze zjistit, jak o něm lidé myslí, jak jej prožívají, jak si jej představují. Podobně s Archetypy - žijeme v čase a v prostoru, proto se nám projevy archetypu, všechno to, co si představujeme pod pojmem archetyp jeví jako promítnuté v čase a prostoru. To, že existuje cosi jako bezčasoprostor, je náš myšlenkový konstrukt. Jestli je pravdivý... to nedokáže nikdo, tomu lze jen věřit (čímž ani zdaleka nechci nějak zpochybňovat argument víry...) Pochopit onen bezčasoprostor nelze, vždy dojdeme jen na hranici naší lidskosti, toho, co je lidská mysl schopna pojmout.