Narazil jsem na interesantní Jungovu ideu: " Cítění nekontaminované afektem může být naprosto chladné." Vzhledem k toomu, že afekt má příčinnou souvislost s komplexem usuzuji , že právě takové to " overdrive prociťování" je důsledkem spíše nějakých komplexů, než cokoli jiného. Resp. tedy ne, že by relativně více racionální& odměření jedinci nic necítili... my jen z toho nemáme potřebu dělat národní svátek :o) Toliko můj výklad podle Junga.

YMLADRIS: Přičemž vědomí ( cítění, tušení, vidění) obsaženého ve všem ( i v Já) v podstatě nepotřebuje konkrétní pojmenování ( w-w, Tao, Bůh, Orel, etc.;)

LOOK: Zdravím. Já bych viděl wu wej praktikujícího člověka taktrochu pod tím, co Jung nazývá " racionální extrovertní typ" např.

LOOK: Imho dobrá úvaha. Ale chápej amigo. Imho nemá nikdo tolik času, aby přestavoval svůj bunkr, který je v toomto smylu nepochybně podstatnou součástí osobní integrity jen kvůlivá " dobrému pocitu" jiného subjektu. Kór když to co potřebuje dostane s menším úsilím jinde;)

LOOK: co to je, podle ceho clovek jedna, kdyz jedna wu wej, to je pro mne kolosalni filosoficka otazka. Krestan by rekl ze se napojil na bozi vuli, castanedovec mluvi o poddani se Zameru, taoista rekne tao.

Jung rika, ze to, k cemu odkazuje archtetyo 'Ja' se od 'Buh' lisi jenom pojmove, nikoliv prakticky. Takze by to treba mohlo mit neco spolecneho s 'Ja'.

Ale nevim, zeptej se mne tak za 30 let ;-)

NOITA: obcas o anime a animovi pise Jan Stern, viz http://www.blisty.cz/aut/1204/art.html

TOOM: jung rika: "pochopeni = zabiti". prijde mi to nejak takhle. pochopil si ze jsou ty holky blbe = zabil si v sobe moznost, ze by to mohlo byt jinak. jinak receno, zazdil si moznost, ze to tak byt nemusi. ted to aplikuj na jakekoliv pochopeni ktere mas a vyjde ti z toho takovy bunkr, do ktereho ses zavrel (teda samozrejme nerikam, ze jen ty). mozna cesta ven nepovede pres mysleni, natoz logicke mysleni, protoze z neho je ten tvuj bunkr postaven :)

YMLADRIS: [starsi prispevek] ok, zrejme jsem si spojil intuici + wu wej do intuice + intuitivniho konani, intuice me totiz fascinuje (zdravim TOOMa;). co pises ty je spravnejsi.
k wu wej si predstavuju, ze clovek (vnitrne) drzi hubu, vnima tu situaci a necha samotnou situaci dospet k bodu, kdy se ukaze, 'co je potreba udelat'. To, "cim" se to ukaze IMO muze byt zase kterakoliv ze ctyr fkci... akorat bezici v jakemsi rezimu "potlaceni her ega ktere by chtelo ovlivnovat svet"
muzu jen dodat, ze to konani neni rizeno vedomim, vedomi jen registruje, jak clovek kona
z toho mi vyplyva, ze wu wej by mohlo byt dobre napojeni na nevedomi s umensenym vmesovanim vedomi. ale nevedomi jako celek to asi nebude, spis nejaky archetyp nebo princip. ze by tao? :)

YMLADRIS: Nevím, mně to moc odlišné nepřipadá. A pokud, poté má buď Jung problém s všeobecnou platností svých ideí, anebo mám já problém se do jeho śystému vejít :)))

TOOM: aha. pripada mi to hodne odlisne od toho, jak to vyklada jung, ale protoze sama inuitiv asi nejsem, netvrdim to kategoricky.

SPIELMANN: Jasně:) Vzhledem k toomu, že my heterosex. muži stejnak ( ať už vědomě nebo nevědomě) používáme celý život větší část intuice na to abychom se jim dostali co nejefektivněji pod sukni, je úplně jedno zdali se shodnem v podružnostech anebo né :o)))

YMLADRIS: Zjednodušeně, já intuici chápu jako nevědomý nástroj, který na pozadí komplexně vyhodnocuje percepční, citová a rozumová data a porovnává je s empirickými tak, aby se subjekt rychle a efektivně orientoval a konal ku prospěchu svému. V případě homo sapiens považuji za velmi užitečné, když dodává do knihoven své intuice kvalitní " feed". Čehož imho může dosáhnout pouze rozumem a vůlí neb to je právě to co nás odlišuje od zbytku živočišné říše. Pocity a emoce ve smyslu tohoto protokolu považuji za sekundární z toho důvodu, že jsou subjektivní a proměnné v čase- tedy iracionální do té míry, že jejich nadužívání kontraproduktivně zkresluje podstatu vnímání. Čili nevyhybám se jim. Naopak je vnímám velmi ostře, ale snažím se je usadit v harmonické rovnováze, tak aby byly ku prospěchu a potěšení mému vědomí i nevědomí. Možnoli tak? ;)

TOOM: Hele, já jsem taky už vyrost, jo, Mám 183 cm, abys věděl!:-) Prosimtě, "tvůj problém" je jen opis toho co řešíme...

Jistě, bodytalk na vědomé úrovni vnímán nebyl a je velmi pravděpodobné, že tam něco bylo. Nicméně, jde o to, že se mi cosik úplně mimo mé vědomí událo, proběhl proces, který tyto jemné detaily zachytil, zanalyzoval, ohodnotil a do vědomí mi vyprdnul rovnou výsledek. Proto jsem psal už níž, že intuici vnímám jako kombinaci všech ostatních fcí. + paměti. No, asi se neshodnem, ale to jedno, hlavně že se něco děje:-)

TOOM: Co bych s nima měl, je jich moc a jsou strašně hezký:-)))

SPIELMANN: Záleží imho na individuální hormonální dispozici a životním údobí. U nás mužů , zvláště v období tzv. " testosteronové demence" je taknějak přirozné, že jsme " toho plni", resp. že to cítění nemůžeme úplně zvládnout. Ve 30, nejpozději 40l. už by se mělo člověku ( heterosexuálnímu muži) ulevit od nezvladatelných emocí vůči ženám. Imho, jinak je něco v nepořádku :o)
PS. Co máš furt s těma ženkejma kámo? :)))

TOOM: a jak ty si predstavujes mechanismus ucinku intuice? Pripada mi, ze mluvis o necem jinem. Popis jak si myslis, ze to funguje, co jsou vstupy pro intuici a co s nimi intuice dela. Pripadne nejaky priklad vypoctu ktery chapes jako intuici.

SPIELMANN: No ehm, já to radši nekomentujiů) Říkáš sice " bodytalk" minimální- alespoň na vědomé úrovni. A co takhle detaily interakce mezi nimi? Třeba nápadně odtažitá komunikace, zůsob a tonální zabarvení hlasu v dialogu, jistá nevědomá tenze mezi subjekty, oční kontakt, etc?

No, já jsem to tady s těmi ženským nezačal:o) Imho, problém, který zmiňuješ já považuji za naprosto přirozený. Nebyli bycho chlapi, kdybychom ho v dotyku s ženským světem v menší/ větší míře neměli, že? Ale, abych tento fenomén přijal výhradně za " svůj problém", neblázni, na to už jsem moc velkej kluk;)
Já tvrdím, že pokud není intuice dostatečně vyztužena rozumovou bází, ( a naopak)je efektivní asi jako " slepec s mečem v tanci". což se týká zrovnatak žen, jako mužů.
Ne tak příteli, sama intuice nerozliší nic z níže jmenovaného. Ani rozvinutá, ani žádná jiná, na to vem jed. Pouhé projekce a přeludy vlastního ega ;)

TOOM: Člověče, to mě ne. X krát se mi stalo, že jsem věděl, čím to je co cítím, proč to cítím atd. ale to cítění nebylo o to menší...

TOOM: Hmmm, hele, já mám takovou zkušenost. Mám kamaráda a kamarádku. Jednou jsem je potkal na jedné akci, seděli u stolu, dost daleko od sebe, o něčem mluvili a já jen procházel okolo. Jak jsme na ně kouk, v okamžiku jsem "věděl": chodí spolu. A chodili... (jaké překvapení, že:-) Jen podotýkám, seděli od sebe dost daleko, oba slušní introverti, bodytalk minimální, obsah hovoru byl velmi obecný. Já nevim, ale mě tohle jako intuice příjde. Na druhou stranu rozumově - definici to neodpovídá. Definici by odpovídalo, že budu mít pocit, že to špatně skončí a ono to špatně skončí... ale definice jsou jen definice a zkušenost je zkušenost (jak nám stepní vlk zdárně připoměl:-) (a uznávám, je to jen jedna moje zkušenost a dělat z ní globální závěry je trochu odvážné. Ale co nadělám, je moje a je mi tak nejblíž:-)

Hele, mám pocit, že tvůj problém je v tom, že ženský rády zaměňujou svý projekce za "intuici" (chlapi zas za "myšlení":-) - to mne taky irituje, je to takový ten vztek z bezmoci s tím něco dělat a nějak jim to vysvětlit. Ono jim to prostě vysvětlit rozumem nejde (teda jde, ale dost obtížně). Utěšuje mne, že já je taky musim neskutečně štvát zase těmi mými záměnami:-D))))

Takže, intuice ti nerozliší myš od křečka, ale může ti rozlišit originál od kopie nebo nevěrníka od impotenta. Jenže, to ta intuice musí být rozvinutá. Vzhledem k tomu, že většina těch "rádobyintuitivů" je ve skutečnosti citově-vnímavý typ, je to ideální projekční plocha pro všechny sáhodlouhé konstrukty kdo kde s kým jak a za kolik.

Dotaz do širšího auditoria. Zkoušel tady někdo experimentovat s pocity, zejména s témi negativními ve smyslu záměrného amorálního chování? Zkusil si např. někdo alespoň sníst v Tescu koblihu mezi regály a nezaplatit za ni? A jak by kdo v takovém případě dokázal popsal interakci vědomí& nevědomí ( svědomí)? PS. Bacha na kamery :o)

SPIELMANN: Ovšmže. Když srdce krvácí, tělo& duše trpí. S tím rozum v jistou chvíli máloco nadělá. V jinou chvíli ovšem třeba právě to uvědomění původu takového strádání ( ve zmíněné projekci např.) přináší ( alespoň mně ) úlevu. Imho je třeba si to prožít, a třeba i x- násobně a meditovat o " pravém" stavu věcí. Celkem snadná věc např. pro praktikující Zen, etc.

STEPNI_VLK: Hezké. Já bych ale se toho " zmocnění" tolik nebál. Takových varování se lidstvu dostává do nepaměti, přičemž se v průběhu věků stejně taknějak přišlo na to, že země není placka a blesk není zloba páně, např. http://sweb.cz/1.tom/Tabasco1.mpeg :o)

S dovolením bych se však ještě vrátil k té intuici. V Jungově pojetí je to " orientační sychologická funkce, která nehodnotí realitu, ale v3ímá si v ní obsažených aktuálních možností". Já se s touto definicí ztotožňuji. Intuice zkrátka není nástroj pro jemné rozlišení aktuálního stavu věcí a dějů, jak se nám citově předimenzovaní jedinci snaží podsouvat, často s odkazy na nějaké transcendentální vnuknutí. Intuice není sama o sobě schopna např. rozlišit originál od kopie, hadr od nádobí od gobelínu, myš od křečka ani zmiňovaného nevěrníka od impotenta. Nelze to ani " vycítit". Mezi jednotlivými složkami nejde tedy od ekvivalenci v pravém slova smyslu.
Čímž ale neříkám, že rozum je samojediný, všeobsahující a vůbec nejlepší nástroj. Říkám jen, dávejme věci na správná místa a přisuzujme jim odpovídající funkce. Jak ty racionální, tak i ty iracionální. Alespoň v mezích poznaného.