YMLADRIS: podívej, ale když se na to podíváš z psychedelického úhlu pohledu, tak to, že ti někdo vypráví co se mohlo a nemohlo zdát africkému dítěti v 15. století, je jenom součást tzv. "kulturního transu", ve kterém zřejmě žijeme (alespoň ti z nás, kterým to nepřestalo fungovat, a neocitli se v blázinci). Jinými slovy: indiáni prý neviděli lodě Kolumbovy flotily, protože nebyli součástí jejich kultury - zato ovšem zase Cortézovi Španělé zapadali přesně do archetypů "bohů ničitelů" tehdejších Aztéků (tedy, v rámci jejich kulturního transu zaujali jasně definované místo, na rozdíl od těch lodí - strojů).
Jinak já měl v raném dětství sny s bizarně-sexuálními obsahy (mohlo jít ale i o prenatální ?), ale měl jsem také bdělé sny/fantazie související s rychlým létáním v prostoru (i když jsem neměl takový zážitek.. pozoroval jsem pouze ptáky a letadla, ale nevěděl jsem ani jaké je to být ptákem, ani jaké je to být pilotem).
ještě k tomu, že co se objevuje ve společnostech naprosto univerzálně nemůže být "kulturní konstrukt" ... s tím tedy tak docela nesouhlasím... víme toho poměrně málo o vnímání "dětí vychovávaných vlky", protože samozřejmě - když se nenaučí gramatiku nějakého jazyka v raném věku, nejsou už tento typ komunikace později schopny zvládnout.
jakákoliv diskuze o tom, co se komu zdá, apod. vyžaduje, aby daná osoba komunikovala jazykem, který obsahuje alespoň nejzákladnější abstraktní koncepce (rozdělení reality a představy/snu, například). v tom případě ovšem archetypy mohou být projevy samotných gramatických struktur daného jazyka - může jít prostě o "nejpravděpodobnější spojení symbolů", která musí v rámci fungující živé bytosti používající ten jazyk dávat nějaký smysl a zdůvodňovat její vlastní existenci.
Tzn. nejen, že archetypy můžou být memy - ale mohou to být jakési "meta-memy" - jakási nejmenší společná základní množina memů, díky které si vůbec můžeme s jinými lidmi povídat o tom, co se jim zdálo jako dětem. Abychom s lidmi mohli komunikovat o takových věcech, musí náš jazyk nutně obsahovat abstraktní pojmy jako "sen", "dítě", "dospělost" - což jsou v podstatě "poloabstraktní" pojmy, na kterých se jde nějak shodnout i při "multimediální" komunikaci rukama a nohama, tím že ukazujeme na různé jiné lidi, velké malé, spící nespící, apod.
Tím netvrdím nic zásadního ani podvratného - tím jen chci říct, že pokud se chceš afrického dítěte z 15. století zeptat, jestli se mu náhodou nezdálo o parním stroji, tak to předpokládá už docela slušnou zásobu společným memů (a koneckonců i slov - nebo alespoň postavu překladatele z jednoho jazyka do druhého), aby ti mohlo říct, že "ne" - což koneckonců očekáváš, protože je to součástí tvého "kulturního transu", taková odpověď.
Tím chci říct, že pokud já se zblázním, tak nebudu "nejkrasnejsi a nejcitlivejsi duse, co jste kdy poznali" - ale spíš mě nasaďte rovnou svěrací kazajku, než se na vás vrhnu s výkřikem Braaaains ! :-)