LOOK: tedy, synchronicity mají IMHO dvě možná vysvětlení:

1) buď první událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace", a když si toho všimneme, je to víc reál - tzn., pokud naše vzpomínky nejsou samy o sobě fikce, a svět v libovolném okamžiku stále znovu nevzniká a nezaniká, resp. není extrapolací všech možných minulostí které mohly vést k současnosti, tak jde o svého druhu předjímání budoucnosti

2) a nebo druhá událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace" - což dává více smysl, popravdě (nenutí nás to porušit kauzalitu, apod.)

DARJEEL: To je moudré.
PS. Všimni si, že lidé obvykle fungují tak, že si melou své a nenechají se nutit :)

TOOM: jen si mel to svoje, kdzy nechces slyset, nutit te nebudu....

XCHAOS: Itak lze imo :)

YMLADRIS: a umis take zpochybnit zpochybnovani jako takove, nebo jeho relevantnost? pokud ne, proc? pokud ano, nesnizuje ti to (subjektivne) zavaznost zpochybnovani?
a z jine strany: umis stejne dobre utvrdit neco jako pravdive? v omezenem modelu s danymi axiomy lze neco tvrdit a bude to pravda. a kazdy koncept je nejak omezeny model. zpochybnit pak muzes bud 1) v ramci toho modelu, coz si lze nasledne overit, 2) prepnutim se do jineho modelu (a tady bych se snazil pozorovat, proc to delam, k cemu mi to je). muzes zpochybnovat existenci krestanskeho boha z hlediska ateistickeho modelu, muzes zpochybnovat evoluci z krestanskeho(ehm;). mas problem v tomhle? mozna hledas nebo si delas nejaky meta model, z nehoz lze zpochybnit 'cokoli'. ale prece logicky nemuze existovat model, ktery zahrne vse co existuje, vsechny moznosti, protoze model je vzdy zjednoduseni reality (jinak by to byla jeji kopie). a proto i superior-grande-meta-model muze byt zpochybnen z hlediska jineho, ktery zahrnuje neco, co superior neobsahuje.
cele toto povidani muzes samozrejme zpochybnit ;) ale proc to rikam, podle me se proste zbytecne zasekla na zpochybnovani. proc si nerict: ok, muze to byt cele matrix a nic neni opravdove, ale stejne tak muze byt vse naprosto realne a matrixoidni teorie jsou patologie. rozumem to stejne nerozseknes, jen se cyklis ve zpochybnovani a snaze necemu uverit.

TOOM: shoda kontrolního hashe informací uložených v mé paměti s kontrolním hashem aktuálních smyslových vjemů ? :-)

YM: Co je to " pravda" ? :o)

TOOM: formulace a postoj jsou podle mne dve uplne jine veci, proti jednoznacnym formulacim nic nemam. problem zacne v momente, kdy se nekdo zacne ptat zda je to "pravda" atd.

Schopnost jednoznačně se vyjadřovat hlavně znamená, že jedinec je schopen smysuplně komunikovat. Ať už jde o prosťáčka, kterému uniká relativita dějů obecně nebo o jedince schopného kongitivně zpracovat megamnožiny relevantních dualit.
Praktický intelekt tedy hlavně reflektuje schopnost jednoznačné formulace a to i přestože si je vědom její relativity či omezené subjektivity.

DAW: nechapu. jsem vychovana "muset vedet/snazit se vedet jak veci jsou", "poradek klid jistota". coz nedokazu a to tak radikalne (zpochybnim cokoliv, beze srandy), ze uz jsem si pripadala fakt patologicka. pohled toho Merleau-Ponty zpochybnil, ze by to bylo patologicke nutne, naopak se tvari ze cim vic dvojznacnosti tim vic zdravi (necetla jsem ho slysim o nem poprve), tak je to zase zajima relativizace, fajn ;-)

DAW: pekne:
Neni to vsechno ostatni uz jenom neuroticka nastavba v mysli moderniho cloveka, ktery je pripoutan k realite vlastne jen vnitrni snahou ji ovladnout? :-)

utekem do lesa urcite prerusis hodne vazeb, ale vsechny ne, porad musis neco jist, nekde spat, takze se budes opet snazit ovladnout realitu, jen v jinem prostredi. cestu vidim ve vnitrnim opousteni te snahy jako takove, coz lze praktikovat v jakemkoliv prostredi, i kdyz je to v civilizaci samozrejme obtiznejsi.

YMLADRIS: Tyjo nevim.. mozna, ze ta neschopnost jednoznacneho postoje je prave vyrazem neprijeti dvojznacnosti?

YMLADRIS: nejde to zjistit.

v podstatě život je kontinuální boj s depresí, a jediné co lze zaručeně říct je to, že jakékoliv řešení, které nám nějaký čas funguje, nám později fungovat přestane - ať už z individuálních, nebo ze společenských důvodů.

DAW: deprese jako odmitnuti imaginarniho mne zaujala

no super, takze svoji neschopnost zaujimat jakekoliv jednoznacne postoje budu povazovat za priznak zdravi. dosud jsem se spis obvinovala jak jsem hrozne povrchni a zaroven je mi vsechno jedno a zaroven jsem v depresi z toho ze prece nekde _musi_ byt neco realneho a opravdoveho ;)

DAW: ale to nejde. chápeš, z tohohle by se člověk zbláznil zdaleka nejspolehlivěji: zaměřit se jen na prosté přežívání mimo civilizaci.

existují samotáři - ale často se orientují alespoň na to, že podnikají nějaký druh cesty (buď ty polární výpravy, nebo duchovní cestu za poznáním, třeba) - a po návratu z té cesty něco přináší zpět k táborovému ohni svého kmene, a vypráví o té cestě příběhy ostatním.

XCHAOS: :-))) Jo.. ta myslenka prazdneho otevreneho prostoru me taky fascinuje.. ale ja bych klidne i zil s lidma a stykal se i s mestakama.. jenom bych sam zustaval mimo to vsechno a nenechal bych se do toho zatahovat..

DAW: odstěhování se do lesa je mýtus. v praxi je únik před společností zcela nemožný.

já mám vymyšlené, že za méně než 1 miliardu USD by s dnešními technickými prostředky mohlo jít realizovat oblet Marsu (pozor, nikoliv přistání nebo pobyt na oběžné dráze - jen průlet poblíž). Tzn. 400 dní cesta, skutečně už slušně "mimo civilizaci" a "mimo lidskou společnost", dá se říct (archetyp: Admundsen, aby to nebylo offtopic... dokonce je to i časově zhruba z té doby, jako Jung :-) tedy jde jen o rozvinutí archetypu argounautů, akorát že místo zlatého rouna by to bylo jen 400 dní ve spacáku).

Bohužel nemám tu miliardu dolarů, no.

XCHAOS: Spis bych napsal osobni interpretaci reality, nez halucinaci, cely to je vlastne zjednodusene problematika nerozlisitelnosti subjektu a objektu, respektive neuchopitelnost objektivniho... O dobre a spatne nalade pise taky.. resp. o manii a depresi, kdy v manii dojde k prevladnuti imaginarnich slozek a v depresi jde naopak o odmitnuti imaginarniho... Coz teda kdyz to podtrhnu a sectu, tak mi vychazi, ze nejlepsi fakt bude odstehovat se nekam do lesa a po zbytek zivota se vyhnout zbytecnemu reseni tak absurdni veci, jako je realita..:-) A vlastne kdyz bude co jist, bude mit clovek strechu nad hlavou a neco na sebe, tak co vic si jeste prat? :-) Neni to vsechno ostatni uz jenom neuroticka nastavba v mysli moderniho cloveka, ktery je pripoutan k realite vlastne jen vnitrni snahou ji ovladnout? :-) Neni nam daleko blizsi a prirozenejsi nezavazujici hra fantaskni reality? Neni blizsi zdravemu rozumu a cistote mysli odmitnuti vseho objektivniho, jakozto zbytecne rigidni zateze v prozivani vseobjimajici a stale se promenujici neuchopitelne podstaty veskere existence? :-)

YMLADRIS: njn, nějak tak. imho podezírání sebe sama, že jsme se už zbláznili, je meta-paranoia (nebo jen meta-noia ?)

DAW: njn, racionálně nejde o hranici mezi halucinací a realitou rozhodnout. filosoficky nedává smysl dokonce ani termín "konsensuální halucinace". je to prostě jen halucinace, a pocit z toho máme buď dobrý, nebo ne.

DAW: perzekuční bludy jsou brnkačka... existují horší bludy ... :-/ nebo stavy.

je pravda, že ta hrůza z té nejistoty, kterou smyslové vnímání filtrované psýché přináší, dovede být skutečně děsivá. v časech kdy je nálada dobrá si člověk naopak klidně užívá, že se mu dost možná spousta toho, co se mu děje, jenom zdá...

Takze vlastne neschopnost prijeti neuchopitelnosti a mnohovyznamosti sveta stoji jako vyznamny akter a cinitel v oblasti dusevni patologie... hmmm