TOOM: no super no. Pokud jsem fakt jako Jung, neni uniku ;-)

... Lituji mnoha hlouposti, ktere vzesly z me svehlavosti, avsak kdybych ji nemel, nebyl bych dospel k cili. A tak jsem zklaman a nejsem zklaman. Jsem zklaman lidmi a jsem zklaman sebou samym. Zazil jsem od lidi leccos poivuhodneho a sama jsem vykonal vic, nez jsem ocekaval. Nemohu si vytvorit zadny definitivne platny usudek, nebot fenomen zivota a fenomen cloveka jsou prilis velke. Cim jsem byl starsi, tim mene jsem se chapal, poznaval nebo se znal.
Zasnu nad sebou, jsem ze sebe zklaman, sam se ze sebe tesim. Jsem zarmoucen, zkrusen, nadsen. Jsem tro vsechno zaroven a nedokazu to shrnout. Nejsem s to konstatovat definitivni hodnotu nebo nehodnotu, nemam usudek o sobe a svem zivote. Nicim si nejsem zcela jist. Nemam definitivni presvedceni - vlastne o nicem. Vim jen, ze jsem se narodil a existuji, a je mi, jako bych byl nesen. Existuji na zaklade cehosi, co neznam. Pres vsechnu tuto nejistotu citim spolehlivost toho, co existuje, a kontinuitu sve takovosti - sveho zivota, jaky je. (...)
Ano, pripada mi, jako by se ona cizota, ktera me tak dlouho oddelovala od sveta, prestehovala do meho vnitrniho sveta a odhalila mi, jak neoekavane neznam sebe sama.

YM: Čili - jseš " nadprůměrně normální", pokud tě tedy tahle definice nějak nepohoršuje :)
Imo tenhle stav bývá taktrochu dán tím, že vědomí čile komunikuje s nevědomím. Což mmch. u sebe zjistil i Jung. Já se k toomuhle stavu někdy horkotěžko prpracuji skrze thc, ale druhej den jsem zas vobyčejnej testosteronovej debil :o)

LOOK: nutkave zpochybnovani zpochybnuju, uz mne douho sere. Nevim jestli chapes, ze ja si to nevolim, mne se to deje.

Utvrdit neco jako pravdive nedokazu.

Kdyz to prevedu do jungianskeho diskurzu mozna by se dalo rict ze ve mne je najednou fakt nekolik velmi protikladnych komplexu/archetypu ci ceho, zaroven, ktere maji protikladne hodnotove systemy. Vsechny se rvou o procesor.

Ale zase asi lepsi nez byt v zajeti jen jednoho archetypu, nuda ;-)

Já bych tu synchronicitu zas tak nedramatizoval. Jako příslušníci jednoho živočišného druhu +/- na stejné evoluční úrovni, se shodnými behaviorálními imperativy by bylo naopak s podivem, kdyby při počtu několika mld. jedinců k takovým jevům nedocházelo.

LOOK: tedy, synchronicity mají IMHO dvě možná vysvětlení:

1) buď první událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace", a když si toho všimneme, je to víc reál - tzn., pokud naše vzpomínky nejsou samy o sobě fikce, a svět v libovolném okamžiku stále znovu nevzniká a nezaniká, resp. není extrapolací všech možných minulostí které mohly vést k současnosti, tak jde o svého druhu předjímání budoucnosti

2) a nebo druhá událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace" - což dává více smysl, popravdě (nenutí nás to porušit kauzalitu, apod.)

DARJEEL: To je moudré.
PS. Všimni si, že lidé obvykle fungují tak, že si melou své a nenechají se nutit :)

TOOM: jen si mel to svoje, kdzy nechces slyset, nutit te nebudu....

XCHAOS: Itak lze imo :)

YMLADRIS: a umis take zpochybnit zpochybnovani jako takove, nebo jeho relevantnost? pokud ne, proc? pokud ano, nesnizuje ti to (subjektivne) zavaznost zpochybnovani?
a z jine strany: umis stejne dobre utvrdit neco jako pravdive? v omezenem modelu s danymi axiomy lze neco tvrdit a bude to pravda. a kazdy koncept je nejak omezeny model. zpochybnit pak muzes bud 1) v ramci toho modelu, coz si lze nasledne overit, 2) prepnutim se do jineho modelu (a tady bych se snazil pozorovat, proc to delam, k cemu mi to je). muzes zpochybnovat existenci krestanskeho boha z hlediska ateistickeho modelu, muzes zpochybnovat evoluci z krestanskeho(ehm;). mas problem v tomhle? mozna hledas nebo si delas nejaky meta model, z nehoz lze zpochybnit 'cokoli'. ale prece logicky nemuze existovat model, ktery zahrne vse co existuje, vsechny moznosti, protoze model je vzdy zjednoduseni reality (jinak by to byla jeji kopie). a proto i superior-grande-meta-model muze byt zpochybnen z hlediska jineho, ktery zahrnuje neco, co superior neobsahuje.
cele toto povidani muzes samozrejme zpochybnit ;) ale proc to rikam, podle me se proste zbytecne zasekla na zpochybnovani. proc si nerict: ok, muze to byt cele matrix a nic neni opravdove, ale stejne tak muze byt vse naprosto realne a matrixoidni teorie jsou patologie. rozumem to stejne nerozseknes, jen se cyklis ve zpochybnovani a snaze necemu uverit.

TOOM: shoda kontrolního hashe informací uložených v mé paměti s kontrolním hashem aktuálních smyslových vjemů ? :-)

YM: Co je to " pravda" ? :o)

TOOM: formulace a postoj jsou podle mne dve uplne jine veci, proti jednoznacnym formulacim nic nemam. problem zacne v momente, kdy se nekdo zacne ptat zda je to "pravda" atd.

Schopnost jednoznačně se vyjadřovat hlavně znamená, že jedinec je schopen smysuplně komunikovat. Ať už jde o prosťáčka, kterému uniká relativita dějů obecně nebo o jedince schopného kongitivně zpracovat megamnožiny relevantních dualit.
Praktický intelekt tedy hlavně reflektuje schopnost jednoznačné formulace a to i přestože si je vědom její relativity či omezené subjektivity.

DAW: nechapu. jsem vychovana "muset vedet/snazit se vedet jak veci jsou", "poradek klid jistota". coz nedokazu a to tak radikalne (zpochybnim cokoliv, beze srandy), ze uz jsem si pripadala fakt patologicka. pohled toho Merleau-Ponty zpochybnil, ze by to bylo patologicke nutne, naopak se tvari ze cim vic dvojznacnosti tim vic zdravi (necetla jsem ho slysim o nem poprve), tak je to zase zajima relativizace, fajn ;-)

DAW: pekne:
Neni to vsechno ostatni uz jenom neuroticka nastavba v mysli moderniho cloveka, ktery je pripoutan k realite vlastne jen vnitrni snahou ji ovladnout? :-)

utekem do lesa urcite prerusis hodne vazeb, ale vsechny ne, porad musis neco jist, nekde spat, takze se budes opet snazit ovladnout realitu, jen v jinem prostredi. cestu vidim ve vnitrnim opousteni te snahy jako takove, coz lze praktikovat v jakemkoliv prostredi, i kdyz je to v civilizaci samozrejme obtiznejsi.

YMLADRIS: Tyjo nevim.. mozna, ze ta neschopnost jednoznacneho postoje je prave vyrazem neprijeti dvojznacnosti?

YMLADRIS: nejde to zjistit.

v podstatě život je kontinuální boj s depresí, a jediné co lze zaručeně říct je to, že jakékoliv řešení, které nám nějaký čas funguje, nám později fungovat přestane - ať už z individuálních, nebo ze společenských důvodů.

DAW: deprese jako odmitnuti imaginarniho mne zaujala

no super, takze svoji neschopnost zaujimat jakekoliv jednoznacne postoje budu povazovat za priznak zdravi. dosud jsem se spis obvinovala jak jsem hrozne povrchni a zaroven je mi vsechno jedno a zaroven jsem v depresi z toho ze prece nekde _musi_ byt neco realneho a opravdoveho ;)

DAW: ale to nejde. chápeš, z tohohle by se člověk zbláznil zdaleka nejspolehlivěji: zaměřit se jen na prosté přežívání mimo civilizaci.

existují samotáři - ale často se orientují alespoň na to, že podnikají nějaký druh cesty (buď ty polární výpravy, nebo duchovní cestu za poznáním, třeba) - a po návratu z té cesty něco přináší zpět k táborovému ohni svého kmene, a vypráví o té cestě příběhy ostatním.

XCHAOS: :-))) Jo.. ta myslenka prazdneho otevreneho prostoru me taky fascinuje.. ale ja bych klidne i zil s lidma a stykal se i s mestakama.. jenom bych sam zustaval mimo to vsechno a nenechal bych se do toho zatahovat..

DAW: odstěhování se do lesa je mýtus. v praxi je únik před společností zcela nemožný.

já mám vymyšlené, že za méně než 1 miliardu USD by s dnešními technickými prostředky mohlo jít realizovat oblet Marsu (pozor, nikoliv přistání nebo pobyt na oběžné dráze - jen průlet poblíž). Tzn. 400 dní cesta, skutečně už slušně "mimo civilizaci" a "mimo lidskou společnost", dá se říct (archetyp: Admundsen, aby to nebylo offtopic... dokonce je to i časově zhruba z té doby, jako Jung :-) tedy jde jen o rozvinutí archetypu argounautů, akorát že místo zlatého rouna by to bylo jen 400 dní ve spacáku).

Bohužel nemám tu miliardu dolarů, no.