XCHAOS: podle me michas dve veci dohromady: mechanismus a aktualni citlivost, uvedomeni, vsimavost je tedka vlastne modni tomu rikat....
vsimavost, tj. nakolik je clovek citlivej je dana stravou, odpocatosti, aktivitama jedince a neustale se meni.... na druhou stranu mechanismus je tu porad, i kdyz si ho nevsimame... otazka, zda se nam deji synchronicity i kdyz si jich nevsimame je otazka typu: "ozve se zvuk padajiciho stromu kdyz neni nikdo pobliz, kdo by ho slysel?"

XCHAOS: mluvi k tobe tvoje nevedomi. to je ten pocit 'zasadnosti'

DARJEEL: není to je "trochu jiný způsob". když to někdy zesílí více, než kolik se běžně děje průměrně citlivému průměrně psychicky zdravému člověku, tak ti dojde, že to není jen "trochu jiný způsob propojení". je to něco zásadního - akorát já teda fakt netuším co.

XCHAOS: ne jako nepsal nebo ne na neco jinyho??? esi je tam nekde mezera, tak sem s ni....

DARJEEL: ne

XCHAOS: mozna sem to tady uz psal, tak sry esi se opakuju, ale vysvetluju si synchronicitu, podobne jako kauzalni jevy jako koincidenci, jejiz spojeni je vytvorene az mysli pozorujiciho subjektu... Proste si myslim, ze kauzalita je akorat zabehanej zpusob pouzivani mysli, mozku or whatever... synchronicita je akorat "trochu jiny zpusob" propojeni vnejsich udalosti....

DARJEEL: no tak pochopitelně, pokud se synchronicita děje "tam uvnitř", tak potom se ale úplně všechno děje "tam uvnitř".

synchronicita je plně zdokumentovatelná (i když samozřejmě - ne vždy má člověk čas, chuť, náladu, zapomene na to... a něco z toho je subjektivní a nezdokumentovatelné - třeba tvrzení, že "včera jsem zrovna o tomhle četl"...). pokud připustíme vůbec nějaké dělení na "objektivní vnější svět" a "bohatý vnitřní život", tak synchronicita je zdokumentovatelná.

TOOM: no jasne, jen mam stale potrebu to naznacit, ale to za par let prejde....

XCHAOS: a myslis ze na to JAK se da prijit... imho bude vzdycky clovek, ktery na to chce prijit soucasti toho myslenkovyho konstruktu... je to jev, kterej se deje vyhradne "tam uvnitr", ne neco jako "tahle zed je kamena, pane, muzete to vlastni hlavou otestovat kolikrat je libo...."

LOOK: no hele, synchronicita je dost zásadní, protože na rozdíl od archetypů jí můžeš běžně potkat na ulici. pro mě je bohužel podstatné nejen ŽE ji můžu zažít (i když samozřejmě, když člověk míň hulí a víc chlastá, tak si jich tolik nevšímá...), ale i JAK to asi funguje...

XCHAOS: asi jsem ted zpomalenej, ale jak souvisi muj prispevek se synchro? :)
osobne si vystacim s formulaci 3) synchronicity jsou pozorovane psychicke jevy,
dokazu si predstavit model, kde budou synchronicity naprosto jasne a 'normalni', stejne jako model, kde budou 'patologicke'. ale proc? me syn. neprijdou zas tak zajimave a hodne pozornosti, jako jine veci z Junga a okoli.

YMLADRIS: posta

YM: Čili - jseš " nadprůměrně normální", pokud tě tedy tahle definice nějak nepohoršuje :)
Imo tenhle stav bývá taktrochu dán tím, že vědomí čile komunikuje s nevědomím. Což mmch. u sebe zjistil i Jung. Já se k toomuhle stavu někdy horkotěžko prpracuji skrze thc, ale druhej den jsem zas vobyčejnej testosteronovej debil :o)

LOOK: nutkave zpochybnovani zpochybnuju, uz mne douho sere. Nevim jestli chapes, ze ja si to nevolim, mne se to deje.

Utvrdit neco jako pravdive nedokazu.

Kdyz to prevedu do jungianskeho diskurzu mozna by se dalo rict ze ve mne je najednou fakt nekolik velmi protikladnych komplexu/archetypu ci ceho, zaroven, ktere maji protikladne hodnotove systemy. Vsechny se rvou o procesor.

Ale zase asi lepsi nez byt v zajeti jen jednoho archetypu, nuda ;-)

Já bych tu synchronicitu zas tak nedramatizoval. Jako příslušníci jednoho živočišného druhu +/- na stejné evoluční úrovni, se shodnými behaviorálními imperativy by bylo naopak s podivem, kdyby při počtu několika mld. jedinců k takovým jevům nedocházelo.

LOOK: tedy, synchronicity mají IMHO dvě možná vysvětlení:

1) buď první událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace", a když si toho všimneme, je to víc reál - tzn., pokud naše vzpomínky nejsou samy o sobě fikce, a svět v libovolném okamžiku stále znovu nevzniká a nezaniká, resp. není extrapolací všech možných minulostí které mohly vést k současnosti, tak jde o svého druhu předjímání budoucnosti

2) a nebo druhá událost z těch dvou v synchronicitě je "víc halucinace" - což dává více smysl, popravdě (nenutí nás to porušit kauzalitu, apod.)

DARJEEL: To je moudré.
PS. Všimni si, že lidé obvykle fungují tak, že si melou své a nenechají se nutit :)

TOOM: jen si mel to svoje, kdzy nechces slyset, nutit te nebudu....

XCHAOS: Itak lze imo :)

YMLADRIS: a umis take zpochybnit zpochybnovani jako takove, nebo jeho relevantnost? pokud ne, proc? pokud ano, nesnizuje ti to (subjektivne) zavaznost zpochybnovani?
a z jine strany: umis stejne dobre utvrdit neco jako pravdive? v omezenem modelu s danymi axiomy lze neco tvrdit a bude to pravda. a kazdy koncept je nejak omezeny model. zpochybnit pak muzes bud 1) v ramci toho modelu, coz si lze nasledne overit, 2) prepnutim se do jineho modelu (a tady bych se snazil pozorovat, proc to delam, k cemu mi to je). muzes zpochybnovat existenci krestanskeho boha z hlediska ateistickeho modelu, muzes zpochybnovat evoluci z krestanskeho(ehm;). mas problem v tomhle? mozna hledas nebo si delas nejaky meta model, z nehoz lze zpochybnit 'cokoli'. ale prece logicky nemuze existovat model, ktery zahrne vse co existuje, vsechny moznosti, protoze model je vzdy zjednoduseni reality (jinak by to byla jeji kopie). a proto i superior-grande-meta-model muze byt zpochybnen z hlediska jineho, ktery zahrnuje neco, co superior neobsahuje.
cele toto povidani muzes samozrejme zpochybnit ;) ale proc to rikam, podle me se proste zbytecne zasekla na zpochybnovani. proc si nerict: ok, muze to byt cele matrix a nic neni opravdove, ale stejne tak muze byt vse naprosto realne a matrixoidni teorie jsou patologie. rozumem to stejne nerozseknes, jen se cyklis ve zpochybnovani a snaze necemu uverit.

TOOM: shoda kontrolního hashe informací uložených v mé paměti s kontrolním hashem aktuálních smyslových vjemů ? :-)

YM: Co je to " pravda" ? :o)

TOOM: formulace a postoj jsou podle mne dve uplne jine veci, proti jednoznacnym formulacim nic nemam. problem zacne v momente, kdy se nekdo zacne ptat zda je to "pravda" atd.

Schopnost jednoznačně se vyjadřovat hlavně znamená, že jedinec je schopen smysuplně komunikovat. Ať už jde o prosťáčka, kterému uniká relativita dějů obecně nebo o jedince schopného kongitivně zpracovat megamnožiny relevantních dualit.
Praktický intelekt tedy hlavně reflektuje schopnost jednoznačné formulace a to i přestože si je vědom její relativity či omezené subjektivity.