TOOM: no super no. Pokud jsem fakt jako Jung, neni uniku ;-)
... Lituji mnoha hlouposti, ktere vzesly z me svehlavosti, avsak kdybych ji nemel, nebyl bych dospel k cili. A tak jsem zklaman a nejsem zklaman. Jsem zklaman lidmi a jsem zklaman sebou samym. Zazil jsem od lidi leccos poivuhodneho a sama jsem vykonal vic, nez jsem ocekaval. Nemohu si vytvorit zadny definitivne platny usudek, nebot fenomen zivota a fenomen cloveka jsou prilis velke. Cim jsem byl starsi, tim mene jsem se chapal, poznaval nebo se znal.
Zasnu nad sebou, jsem ze sebe zklaman, sam se ze sebe tesim. Jsem zarmoucen, zkrusen, nadsen. Jsem tro vsechno zaroven a nedokazu to shrnout. Nejsem s to konstatovat definitivni hodnotu nebo nehodnotu, nemam usudek o sobe a svem zivote. Nicim si nejsem zcela jist. Nemam definitivni presvedceni - vlastne o nicem. Vim jen, ze jsem se narodil a existuji, a je mi, jako bych byl nesen. Existuji na zaklade cehosi, co neznam. Pres vsechnu tuto nejistotu citim spolehlivost toho, co existuje, a kontinuitu sve takovosti - sveho zivota, jaky je. (...)
Ano, pripada mi, jako by se ona cizota, ktera me tak dlouho oddelovala od sveta, prestehovala do meho vnitrniho sveta a odhalila mi, jak neoekavane neznam sebe sama.