Tavistocke prednasky
A nyní čtvrtá funkce. Vnímání nám říká, že něco je. Myšlení nám říká, co ta věc je, cítění nám říká, co je nás hodno. Tak co by tady ještě mohlo být? Člověk by se domníval, že má komplexní obraz světa, když ví, že něco je, co to je a čeho je to hodno. Ale je zde ještě jiná kategorie, a tou je čas. Věci mají minulost a mají budoucnost. Odněkud přicházejí, někam jdou a nemůžete vědět kam jdou, ale máte to, čemu Američané říkají "hunch", tušení. Například jste-li obchodník s uměleckými předměty nebo starým nábytkem, dostanete tušení, že určitý objekt je od velmi dobrého mistra z roku 1720, máte tušení, že je to dobrá práce. Anebo nevíte, co budou akcie dělat za chvíli, ale máte tušení, že stoupnou. To je to, čemu se říká intuice, jakýsi druh věštění, druh zázračné schopnosti. Například nevíte, že váš pacient má něco na mysli, něco velmi trapného, ale "napadne vás to", máte "určitý pocit", jak my říkáme, protože běžný jazyk není dosud natolik vyvinut, abychom měli patřičně definované výrazy. Ale slovo intuice se stává víc a více součástí anglického jazyka a jste velmi šťastni, protože v jiných jazycích toto slovo neexistuje. Němci nemohou dokonce jazykově rozlišit vnímání a cítění (v angl. originále: sensation and feeling, v něm. verzi: Empfinden und Fiihlen; pozn. př.). Ve francouzštině je to rozdílné: mluvíte-li francouzsky, nemůžete dosti dobře říci, že máte určitý "sentiment dans l'estomac", řeknete "sensation"; v angličtině máte též odlišná slova pro vnímání (sensation) a cítění (feeling). Ale můžete lehce zaměnit cítěni a intuici. Proto rozlišení, které zde dělám, je téměř umělé, ačkoli z praktických důvodů je nejdůležitější, abychom takové rozlišení ve vědeckém jazyce dělali. Musíme definovat, co míníme, když užíváme určité termíny, jinak hovoříme nesrozumitelným jazykem a v psychologii je to vždy neštěstí. Když člověk v běžné konverzaci řekne cítění, myslí možná něco docela jiného, než někdo jiný, kdo také mluví o cítění. Existuje řada psychologů, kteří užívají slova cítěni a definují ho jako druh zmrzačené myšlenky. "Cit není nic než nehotová myšlenka" - to je definice jednoho dobře známého psychologa. Ale cítění je něco opravdového, něco reálného, je to funkce, a proto pro ně máme slovo. Instinktivní přírodní mysl najde vždy slova, která označují věci, jež opravdu existují. Jen psychologové vynalézají slova pro věci, které neexistují.
Poslední definovaná funkce -intuice- se zdá být velmi tajemná a víte, že já - jak říkají lidé - jsem "velmi mystický". Toto je tedy jedna část mé mystiky! Intuice je funkce, kterou vidíte za rohy, což ve skutečnosti nemůžete udělat, ale ona to udělá za vás a vy jí důvěřujete. Je to funkce, kterou normálně nepoužíváte, jestliže žijete pravidelným životem uprostřed čtyřech stěn a děláte obvyklou rutinní práci. Ale když jste na burze Tomtéž, definice 35. nebo ve střední Africe, budete používat svá tušení jako cokoli jiného. Nemůžete například vypočítat, zda-li - když zahnete v buší za roh - potkáte nosorožce nebo tygra, ale dostanete tušení, a to vám možná zachrání život. Takže vidíte, že lidé, kteří žijí vystaveni přírodním podmínkám, užívají hodně intuice a lidé, kteří něco riskují v neznámé oblasti, kteří jsou určitým druhem pionýrů, budou užívat intuici. Budou ji používat vynálezci a soudcové rovněž. Kdykoliv máte co činit se zvláštními podmínkami, kde nemáte žádné ustálené hodnoty nebo dané pojmy, budete závislí na schopnosti intuice.
http://jung.sneznik.cz/tavistock_01.htm
google je kamos