Mně přijde, že se ta "nadpřirozená" stránka Junga hodně přehání. Podle mně synchronicita spočívá mimo jiné ve zvláštním významu, který pro tvoje nevědomí ty které věci mají, a díky tomu si opakujících se setkání s nějakým fenoménem vůbec povšimneš. Řekněme že se v tvém životě v posledních třech dnech desetkrát zopakovalo setkání s rybou, dvanáckrát setkání se psem a pětkrát s kočkou, ale protože ryba a pes pro tebe momentálně nic neznamenají, řešíš tu kočku jako děsnou synchronicitu.
A pokud jde o to, "kde jsou archetypy", to mi přijde vážně jako vtipná otázka. Podle mého názoru prostě jde o to, že člověk vždycky tak nějak selektoval stránky své osobnosti podle očekávání společnosti a většinu zbytku zahrabával pod koberec. Dneska mi to přijde obzvlášť viditelné, vzhledem k tomu, jak různá média a reklamy kladou důraz na tu "vaši pravou osobnost" - jenže mě přijde, že ve skutečnosti je člověk fluidní tok různých naprosto protichůdných věcí, nejen že v sobě má ostré protiklady, ale taky spoustu divných vágností, indiferencí a prostředností. Že prostě osobnost není jako portrét, ale spíš jako abstraktní rozmazaný obraz který se přelévá sem a tam, ale doopravdy na něm nic konkrétního není. Takže člověk, který touží se z téhle vágnosti vymanit, si buď postupně ustavuje a nebo dokonce vyloženě vymýšlí vlastní osobnost, která ve skutečnosti neexistuje, a loví ve vodách svého náboženství a své kultury různé vzory, pozitivní i negativní, na základě jichž jí vymezuje. Jenomže osobnost je natolik ve své podstatě fluidní, že téhle snaze jaksi neustále uniká, takže duše se navenek jaksi štěpí v množství "archetypů" které se tak různě projevují, upřednostňují nebo potlačují. To má podle mého hodně co do činění i se sociálními rolemi, morálními nároky v jednotlivých společnostech a tak dále - člověk se prostě do některých škatulek snaží natlačit a některým dalším se vyhnout, a tím jaksi štěpí svoji duši na spoustu různých postaviček a zvířátek, se kterými se pak snadněji pracuje. Nicméně podle mého názoru archetypy jaksi "fyzicky" nikde neexistují, stejně jako neexistuje fyzicky třeba "sociální role učitele" nebo "ideální správné chování" - je to prostě způsob myšlení. Přesažný univerzální a jaksi nadpřirozený charakter je podle mně v drtivé většině případů optický klam způsobený tím, že zvlášť dneska považujeme (podle hesla "všichni jsme individuality") kolektivní fenomény za nežádoucí nebo stádní, a představa, že bychom skutečně mohli být ve své podstatě všichni stejní, nás docela upřímně děsí. :))