Červená kniha » Aktuálně
http://www.cervenakniha.cz/?page_id=2

Noll, Richard: Arijský Kristus, tajný život C.G.Junga V KOSTCE:)

Skutečně se nejedná o plnohodnotný životopis, ale spíš výsek událostí, které autor považoval za významné a který jsou v běžných Jungových biografiích opomíjeny. Mám stejně jako autor pocit, že Jung bývá často popisován velmi nekriticky, v mnohém mi to připomíná vyprávění o Masarykovi z učebnic na SŠ a ZŠ, takovej polobůh –Noll mi je sympatický v tom, že tenhle popis boří. Nollova kritika je jasná: na základě popsání a doložení Jungových charakterových vad a selhání ukazuje, že i jeho teorie nemají věrohodný „vědecký“ základ a že si často vymýšlel (ať už záměrně nebo nevědomě). (a) Jung si prý byl dobře vědom, že v mnoha případech vize jeho pacientů nepramenily z kolektivního nevědomí, jak tvrdil, ale byly důsledkem tzv. kryptomnézie (skryté osobní vzpomínky). Například vize jednoho z pacientů - tzv. „Muž a sluneční falus“ , na základě kterého údajně přišel na existenci kol.nevědomí, byla popsána v jedné z knih vydaných 7 let předtím, než jí pacient měl. Sám Jung ale tvrdil, že se pacient nikdy s tímto příběhem setkat nemohl (prý vědomě lhal).(s.324) (c) Noll uvádí, že v dopisech Freudovi o léčbě Otta Grasse podával Jung informace, které byli naprosto v rozporu s jeho vlastními poznámkami k léčbě (s.108). Chtěl tak před Freudem pravděpodobně získat obraz lepšího terapeuta (moje interpretace). (d) Ve své dizertační práci (O psychologických a patologických aspektech takzvaných okultních jevů) zobrazil Jung médium Helenu Preiswerkovou (rodinnou přítelkyni) jako patologickou osobnost s disociativními rysy. Práce se dostala do okruhu německých rodin v Basileji a vzhledem k tomu, že v té době byly duševní choroby považovány za dědičné, začali považovat rodinu Preiswerkových za degenerovanou a sama Helena tak prý přišla i o potenciálního snoubence (s.73). (d) Jungova polygamie taky nebyla úplně fér vůči jeho ženě a dle všeho to byl pěkný proutník.

Další „nové“ informace jsou:
- Mnohem větší vliv než Freud na Junga měli: Otto Gross, Sabina Speilreinová a Toni Wollfová.
- Jung za svůj věhlas vděčí mj. americké rodině Rockefellových (a zejm. Edith Rockefellové McCormikové), která věnovala v dnešním přepočtu více jak dva miliony dolarů na založení Psychologického klubu a překlad Jungových knih do angličtiny a jejich následné vydání.
- Že byl Jung asi antisemita. A tady je Noll nejvíc na vodě, vychází totiž jen z toho, co o Jungovi řekli ostatní, že řekl. Zaujala mě jedna citace: „(Jung) dal mi řečnickou otázku…co si myslím, že Židé dělali těch čtyřicet let na poušti? Jedli písek? Samozřejmě, že ne, živili se úrodou jiných lidí, dokud se nepřesunuli jinam.“

Kniha je dobře zazdrojovaná a kredibilitu autorovi dodává i působení na Harvardu. Potěší popis atmosféry vzniku psychoanalytického hnutí a rozbor vztahů mezi jednotlivými členy. Myslím, že pokud by ji bylo potřeba shrnout do jedné citace, je to tahle: „Není pochyb o tom, že to (Jung) byl génius, jenž svými komplexními teoriemi i poznatky o psychologických typech významně přispěl k teorii i praxi psychoterapie. Zdá se však, že byl natolik přesvědčen o skutečné existenci kolektivního nevědomí, že byl ochoten na obranu této své myšlenky i lhát. “(s.327)

HUSOKACHNA: hlavne je tá kniha nielen, že najhoršia biografia o Jungovi vôbec, ale zlepenec po väčšinpu poloprávd alebo úplnych nezmyslov.

HUSOKACHNA: nechceš nahodit nějaké myšlenky, nebo závěry? Abych pro to nemusel do knihovny? ,)

ROBERT_MOST: "převrátí pohled na všechno, co dosud napsal"

Převrátí by mohlo znamenat "druhou stranu mince", obrat o 180stupňů a to si myslím - vzhledem k tomu, že německý originál a anglický překlad už nějaký pátek jest znám, že "nehrozí". Spíše bych volil slovo "doplní", možná dokonce spíše "osvětlí".

Stejně jako některé pasáže v jeho knize vzpomínek, kterou formuloval v pozdním věku se svou žačkou A. Jaffé, tak i ve výboru "Duše moderního člověka" uvádí, že měl několikrát velmi palčivé, doslova "introvertní období" (nejsilněji pak mezi lety 1913 až 1919), kdy přišel o valnou část osobních a profesionálních vztahů a stáhnul se do ústranní svého domu na okraji Curychu. Možná si ale tuto ztrátu kompenzoval založením široké rodiny.

Každopádně poté, co se veřejně zastal Freuda, zažíval nelehké období. A pak ještě parkrát. Sám píše, že byl "na hranně psychické nemoci" Možná právě proto, ajk poznával sebe, mohl léčit druhé. Uvádí, že může pacienta pomoci dostat jen tam, kde je sám, nebo kde už byl". Jednu dobu spal dokonce s pistolí pod polštářem. Myšlenky na suicidum také byli....a k tomu ty vize. A těžké sny. A "návštěva mrtvých, jež se vraceli z Jeruzaléma". A rozhovory s mrtvým gnostikem "Basileem". Mno, prostě,...měl zajímavý život, jak profesní tak soukromý (propojení, individuace) a lecos už se ví (soukromá korespondence, jeho "memoáry", vzpomínky nejbližších) - proto se nedomnívám že by tzv. červená kniha měla znamenat PŘEVRÁCENÍ, tedy zcela novou interpretaci jeho teorii a přístupů. Každopádně ale - i vzhledem k její úžasné výtvarné stránce - bude znamenat klíč k jeho životu a jeho "poselství", resp. učení. Už se na českou verzi také těším. Doufejme, že to bude překládat někdo jako je Karel Plocek.