Přiznám se, že jsem ten Albertův čarodějničí text četla spíš kurzoricky, navíc nejsem žádná psycholožka. Ale stejně mi to nedá, abych stručně nereagovala na tu ženskou polohu a hlavně na příspěvek Ymladris. Imho to "následování muže" je jed, jed, jed - ten muž, kterého musí žena následovat, je ve skutečnosti uvnitř ní, nikdy venku. Asi je to její věc, pokud se rozhodne projikovat si tenhle princip na partnera, ale pochybuju, že to bude v dlouhodobém měřítku konstruktivní (spíš naopak, řekla bych). Navíc imho není pravda, že baba Jaga nemá žádnou mužskou obdobu, jejím protějškem je imho zlý čaroděj (taky samotář, který žádnou ženskou nepotřebuje). A ženská duše (dívka) slouží babě Jaze stejně, jako mužská duše slouží zlému čaroději (viz čarodějův učeň apod.). V ruských pohádkách je to nicméně často zrovna Jelena Přemoudrá, kterou lze od čarodějnice vysvobodit - tedy žádná "och och, můj pane, mám super kozy a budu tě pokorně následovat na konec světa", ale mocná čarodějka, byť zatím mladá, bez jejíž moci by se princ nikdy z babina vlivu nedostal. Aktivní "mužský" princip, který vysvobozuje Jelenu z moci čarodějnice, je funkcí Jeleny samé - sama k sobě přicházím zvenčí, nejen k sobě jako zaseklé, zuřivé, nenávistné, ale také k sobě jako mocné, silné a svobodné, a sama záměrně odcházím od sebe, abych opustila křečovité svírání moci (a její strašné zneužívání) směrem k svobodnější a laskavější nezasahující moudrosti, která jedná jen tehdy, je-li ohrožena má integrita (hází za sebe hřebeny, které se mění v les, a tak dále). Žádoucím výsledkem u ženy ovšem není jen opuštění čarodějnice, ale právě probuzení Jeleny. To je hlavní věc, která mi chyběla v Albertově jinak skvělém textu.
Mám poměrně hodně rozsáhlé a velmi intimní zkušenosti s babami Jagami různého věku. Takže z vlastní zkušenosti k tomu textu Ymladris. Baba není jen čirý sadismus a zlo - je to taky ženino zoufalství nad relativní samotou, ve které se z nějakých důvodů ocitla (ať už si to zavinila sama nebo ne) a nad životní situací, která vyžaduje vynaložení obrovské síly a kterou procházíme nebo jsme si už prošli. A vědomí vlastní moci jako důsledek (jistě, je to moc, která vládne destruktivně a autoritativně, manipulativně, tyransky a bez kompromisů, bezohledně, to už tu zaznělo xkrát). Žena se mstí sama na sobě i na „osudu“ za to, že se do takové situace dostala (viz obraz baby – asexuální, špinavá, bradavičnatá, odpudivá, ztělesnění neúcty k sobě), svému partnerovi za to, že jí to dovolil, svým dětem, že se o ně musí starat, atd. Bojí se pustit otěže byť jen na chvíli, nejen proto, že ví, že by je mohl někdo uchopit místo ní, ale také proto, že by už sama nemusela mít sílu je znovu zvednout a padla by vysílením a zoufalou rezignací. Baba Jaga je tak nejen destruktivní, ale hlavně sebedestruktivní – ničí sama sebe vlastní mocí, vlastní vládou, kterou interpretuje jako nezbytnou práci, dřinu, otroctví („já na vás dřu a vy…“), ze kterého se nedá osvobodit.
V tomhle kontextu je imho zvlášť důležité nenechat se „vysvobozovat“ vlastním partnerem, ale odpovědět na volání své vlastní „mužské“ části duše. Vyšší respekt vůči reálnému muži je až důsledek takového kroku, ne jeho první pohyb – cílem primárně není utéci od čarodějnice, ale aktivovat v sobě Jelenu Přemoudrou. Zralá sebevědomá žena, která bez diskuse projevila tolik moci a síly, se nemůže transformovat na nějakou pokornou „následuji tě hložím i trním“ – ale může přejít z polohy nenávisti k sobě i ostatním k úctě k sobě samé, k rozpoznání a uznání vlastní moci a síly a k osvobozujícímu kroku směrem k postupnému předání vlády někam dál. Ale, a to je imho hrozně důležité, ne primárně směrem k muži, ale směrem k další generaci (dospívajícím nebo dospělým dětem). Je to imho primárně téma ústupu z výsluní, odchodu na výminek a přerodu všemocné černé babizny v moudrou stařenku, která radí, až když je vyzvána – a opuštění mocenských témat středního věku k tématům třetí části života.