Tak to jsi na správným místě.

ad tema: Jung mne oslovil cely.

YMLADRIS: No, tak trochu to bylo myšleno. Pokud jde o tu teorii, myslím, že důležitý je vnitřní pocit, že alespoň z půlky vím o co se jedná než házet psych. termínama a nevědět o čem mluvím. Z vlastní zkušenosti vím (a nechápu jak je to možné), že psychologii se může naučit i ledajaký šprt, kterého tam dotlačí rodiče (samozřejmě kvůli prestiži).

Možná si někdo může myslet, že kecám, ale 60% lidí studujících psychologii tam vlastně nemá co dělat.

//Jinak dík za spolusprávce. Hned mi stouplo sebevědomí :o)

atominator: 'oblibena podosobnost' je muj oblibeny pojem ;-). Nevim vubec zda je to z Junga (teorii nemam zmaknutou), ale to neva. Chapu to tak, ze clovek si je vedomej, ze je schopnej fungovat v ruznych rolich - muzu byt Jeptiska, Divoska, Ucitelka, Femme Fatale, Hodna Dcera, Neposlusna dcera, Informaticka, ... a nese to sebou ruzny vzorce chovani. Do jiste miry cim vic kategorii muzu nejakym zpusobem obsahnout, tim mam vice moznosti (jakym zpusobem se zapojit do konkretniho mista velke lidske casoprostorove stavebnice). Nekdy jsou podosobnosti v protikladu, treba Zalarnice a Predskolak v obdobi vzdrou ;-) a jakoby ty tendence proti sobe bojuji.

Myslis to takhle nejak?

Uvazujete o sobe nekdy takhle nejak? Anketa.

;-) opravila jsem (psal Look). Iniciativa po zasluze potrestana - mas spoluspravce ;-)

Btw. na nástěnce je napsáno:

C.G.Jung

...born in Kesswil, Switzerland on June 26, 1875.

Nevím, z jakého je to zdroje, ale je to špatně.

He was born July 26 1875 at 7:20 PM - toť podložená informace ;-)

Tedy červenec. Nikoli červen.


Neber to ode mě jako provokaci, i když.....

Ano, provokatér, to je moje oblíbená podosobnost ;-)

;-) napis jaky

Tady je to skutečně mrtvé. Já si zatím vypůjčil další dvě knížky od Junga, tak mám naštěstí o zábavu postaráno.

Vempire> nemam (jak sam dobre vis ;))
ale znam lidi, kteri maji (z tech, ktere znas ty, treba "Kohout")
je to pouze poznatek, ktery jsem vycetl a byl mi i sdelen lidmi z oboru (na FHS pani doktorka Hoffmanova, blahe pameti)

Az mi hrabne tak si taky najdu nejakou peknou rogerianskou psychoterapeutku, na kterou se zafixuju :o)

Jinak fixace byva vetsinou zpocatku, pozdeji kdyz zacne klient/pacient, dochazet ke svym vnitrnim rozporum a uvedomi si je, tak uz se pak nepotrebuje tolik fixovat na pst. Samozrejme jsou obcas i tezsi pripady, u kterych to trva dele. Neznam procentualni uspesnost rog. psychoterapie.

no mne pripada, ze je to docela zodpovednost terapeuta, aby se ta fixace moc netvorila. pac clovek v terapii je casto dost down a je zcela prirozeny se chytat stebla atd.
Ze Sexu ve meste: "mam tri terapeuty: jednoho kdyz se chci vypovidat, druheho kdyz chci otcovskou lasku a na tretim se mi hrozne libi jeho zadek" ;-)

ad_riziko prilisne fixace pacienta na terapeuta - to hodne riesil aj Jung, nie? viz kolko casu venoval teorii prenosu

Selatko - Máš s tím nějaké vlastní zkušenost?

Já jsem s tímhle problém neměl, ale je pravda, že u pár lidí, které znám se tento problém objevil.
Nemyslím si, že průšvih je v metodě rogersovské psychoterepaie, ale se základním přístupem "pacienta".
Člověl by si měl předem uvědomit, že řešení daného problému nemůže přijít z vnějšku (psycholog za nás nic nevyřeší), ale že musí pracovat sám na sobě, ve svém nitru. Psychoterapeut nás může maximálně lehce nasměrovat a tím, že je ochoten otevřeně a nezaujatě naslouchat, vytváří ideální prostřední k tomu, aby v nás například začali vyplouvat na povrch nějaké zasunuté věci a nevyřešené postoje. Tím se stává náš stav jasnějším, tedy lépe řešitelným.

jen tak podotykam, ze velkym problemem u rogersovske psychoterapie muze byt mnohem vetsi riziko prilisne fixace pacienta na terapeuta, prave kvuli te celkove empaticke forme sezeni...

No ja myslim ze se prave cista rogersovska terapie dnes prilis nenosi, vetsinou vsude vidim kognitivni behavioristy. Me napriklad vadi u nekterych psych. skol, co muzou urcovat jako "normalni model chovani". Vsechno, co se trochu vymyka, je dle nich patologicke. Rogersovska psychoterapie mi tudiz prijde doopravdy lidstejsi.

mnooo, kdyz je clovek dobre a uplne sam sebou, tak mu nedela problem prijimat druhyho tak, jaky je... hacek tkvi v tom, ze naprosta vetsina z nas se neprijima takovi jaci jsou (i kdyz si to o sobe trebas i mysli:-))) ...z toho vyplyva, ze jakakoli terapie je ponekud... nedokonala:-)))) ale zase pokud jsou si toho obe strany vedomy, muze takovy sezeni prinyst svoje ovoce obema stranam...

ymladris, hm, po precitani dvoch kniziek sa nepovazujem za odbornika na tuto temu, ale to co uvadzas je vlastne najcastejsi predsudok voci rogersovej skole.

prijimat/ chapat nutne neznamena suhlasit. myslim ale, ze na plne prijatie tohto faktu nestaci si ho uvedomit, ale treba ho zazit, najprv dosiahnut vlastnu kongruenciu a potom sa naucit brat ludi takych aki su. a zrejme to chce poriadnu prax.

a hovoril to pan rogers odzaciatku. netusim kde je ta terapia v dnesnej dobe, tipovala by som ze merguju trosku aj s inymi skolami.

evad: to jsem nikdy nechapala, jak muzu byt jako rogerianka zaroven autenticka a bezpodminecne prijimajici. co kdyz mne klient proste strasne sere?

rogersovu terapii znam jako terapii "hmm, ano?", ktera je extremne nevmesujici se, "pritakavajici", prijimajici. To s tou autenticitou je pro mne novinka. Ale mozna uz se to dnes posunulo nekam jinam. Muzes k tomu neco rict?

EVAD: to ne, nemam ted vubec studijni obdobi, ale uvitam presne takovyhle stripky, ktery se ke me dostavaji v pravou chvili a na pravym miste:-) moc dik:-)