SPIELMANN: jo jasně, přišlo... Teď se mi vybavilo jak jsem jednou na tripu se dostal "mimo kauzalitu" začalo to tím, že jsem nevěděl kde jsem a kde mám hranice, nedokázal jsem se lokalizovat ve svým těle, jako obvykle. Pak se stalo ještě pár divnejch věcí a mě to nějak sebralo, přál jsem si aby ten svět byl zase jako dřív, aby platily všechny normální fyzikální zákony, aby fungoval prostor a tak. Pokoušel jsem se sám sebe přesvědčit, že si tuhle novou realitu jen představuju a pak jsem v nějakým záblesku si chtěl dokázat že platí normální pravděpodobnost, vzal jsem si jednu knížku a začal jí náhodně otvírat - samozřejmě jsem jí pokaždý otevřel na tý samý straně, tak jsem zkoumal jestli tam ty listy nejsou nějaký ohlý a tak....... otevřel jsem jí tam asi dvacetkrát... a ráno už to samozřejmě nefungovalo...:-)

LOOK: Jasně, jde o PROJEKCI. Chtěl jsem do toho pro pestrost zatáhnout i zkušenosti exotických myslitelů. YM má v lesčems pravdu. Ryba také nevidí oceán. Osobně mám za to, že jakási superempatie či parapsychologie není dostačující podmínkou vyššího poznání. Čím více se člověk přibližuje k okraji, věci se stávají nejasnými a nelze je rozlišit od reflexe. Jde o krajní mez limitovanou samotným úhlem pohledu z pozice člověka ve stávající formě.

viveka: no ja prave nerozumim nicemu.

LOOK: Máš recht:o)

SPIELMANN: Vůbec ne - jen si vždy představím toho človíčka, co se sebevědomím sobě vlastním předpokládá, že "teď už rozumí všemu", a že vše od něj evolučně dolů má dokonale zmapované.


YMLADRIS: :o)

TOOM: nemusime sem tahat buddhisty (a myslim, ze tak jaks to napsal to je moc zjednoduseny), pojem projekce je dostatecny a blizsi oboru, ve kterem se pohybujeme :)

vivekovi se pri interakci se mnou konsteluje komplex 'protivna spoluzacka' nebo tak neco ;)

VIVEKA: a ty pro změnu prudivou:o))))))))

YMLADRIS: Ty máš při dnešku taky hloubavou, viď?:-)

YMLADRIS: Staň se bakterií, než začneš popisovat její svět, hlupáčku s "komplexním vnímáním";o)

Jak se asi žije bohům, co nás vidí jako ubohé bakterie a říkají si "Jak se asi žije lidem, jejichž svět se dělí na ohromné barevné emoce reagující na nesmysly, a na malilinký pocit rozumného uvažování....?" ???

;o)))

jak se asi zije takove bakterii, jejiz svet se sklada myslim ze zmen svetla, tepla, nekterych chemikalii a mozna magnetickeho pole u nekterych typu.
a jak se asi zije nejake teoreticke bytosti, ktera by svet vnimala o tolik komplexneji a kolik komplexneji my vnimame oproti bakterii

No IMHO objektivní realita neexistuje - nebo spíš není možné ji vnímat aniž by nedošlo k jejímu zkreslení vnímajícím subjektem... vlastně je to tak trochu jako s kvantovou fyzikou:-) Při troše filozofování bychom taky mohli dojít k závěru že kvality připisované objektivní realitě víceméně odpovídají kvalitám Boha... ale to je jen taková mentálněgymnastická noticka na okraj... :o)

No Budhiste tvrdi, ze jde vicemene o preludy vlastniho ega. Take mexicti samani oddeluji subjektivni vjemy ( i ve zmenem stavu vedomi) od vnejsi reality. V podstate jde o to ze subjekt vnima svet skrze polopruhledne zrcadlo, na kterem se mu odrazeji jen vlastni myslenky, predstavy i podvedome deje a jakoukoli objektivni interakci s vnejsim svetem neakceptuji, resp. vse se odehrava uvnitr subjektu.

btw 'jung - o synchronicite' je na home

KASTA: To je možný, ale tobě by nepřišlo divný jet ulicí kde je pomalu ob jeden obchod krám s cyklistikou?:o)

Ale s tou definicí máš asi pravdu. Mě synchronicita jako taková příliš nezajímá - spíš mě zajímá jakým lidem a v jaké situaci se jim tyto jevy zjeví:-) Moje domněnka je, že se tak děje většinou v nějaké emočně vypjatější atmosféře, což by indikovalo na konstelaci nějakého komplexu. Celkem by mně zajímalo, jestli by se dala vypozorovat nějaká souvztažnost mezi synch. jevem a komplexem. Hodně zjednodušeně řečeno, ta příhoda s kolem by se mohla na symbolické rovině odkazovat k slunci, tzn. otci, tzn. otcovský komplex?

Uf, teda vytvářet takovéhle amplifikace s kocovinou po ránu v práci, teda že se nestydim:oD

Jo někde jsem četl o těchto jevech víc a hodně mě zaujala jedna myšlenka - že tahle "synchronistická" interakce se stává tím častější a výraznější, čím je "rozmlženější vědomí" Jakmile to chceme vědomě řídit, jev mizí, ale čím hlouběji se dostáváme do oblasti nevědomí, tím je toto častější - třeba v psychoterapii když se řeší něco z kolektivního nevědomí, nějaký archetyp ap. často dokáže vyvolat právě tyhle jevy.... A z druhé strany - podle zpráv některých cestovatelů - lidi z primitivních afrických kmenů prý běžně "cítili" důležité události na dálku (třeba něčí smrt) ..... no nevím čemu věřit, ale tyhle informace ke mě přišly už z několika zdrojů a je to dost zajímavý téma....

nechce se mi to sem opisovat - Jung, Výbor z díla II, str. 357 O synchronicitě, str 365 popis tří "druhů" těchto jevů..... Vyjadřoval se o synchronicitě opatrně ale zase tak nekonkrétně ne....

SPIELMANN: myslím, že to s tím kolem není synchronicita podle Junga. Ta se nedá vysvětlit "selektivním" vnímáním - je to naopak - tvůj psychický stav (často podvědomý) ovlivní nějakým způsobem realitu kolem tebe a to se pak projeví - stane se něco v rozporu např se zákony pravděpodobnosti - je to prostě nějaká interakce vědomí s okolním světem, která jde mimo nám známé fyzikální zákony.

Já osobně nemáme synchronicitní empirickou zkušenost, vyjma několika málo zážitků, kdy mi vytanul na mysli nějaký člověk z víceméně vzdálené minulosti a se kterým jsem se záhy náhodně setkal. Po smrti babičky jsem měl asi měsíc zvláštní pocit, že je stále mezi námi... a pak najednou prázdno, jako by její duch definitivně odešel s nějakým zpožděním...

Je fakt, že C.G.J. mezi synchronicitní (hmmm, tak teď si nejsem zcela jist, jestli je tohle správně česky, ehm) jevy zahrnul i ty případy, které se nějakému racionálnímu vysvětlení doslova vzpírají - například případ kdy jeho pacient provedl sebevraždu výstřelem do hlavy - přibližně v ten samý okamžik Jung ucítil prudkou bolest v temeni... problematika a výzku fenoménu přenosu a protipřenosu jak se zdá ještě není zdaleka uzavřena:-)