No IMHO objektivní realita neexistuje - nebo spíš není možné ji vnímat aniž by nedošlo k jejímu zkreslení vnímajícím subjektem... vlastně je to tak trochu jako s kvantovou fyzikou:-) Při troše filozofování bychom taky mohli dojít k závěru že kvality připisované objektivní realitě víceméně odpovídají kvalitám Boha... ale to je jen taková mentálněgymnastická noticka na okraj... :o)

No Budhiste tvrdi, ze jde vicemene o preludy vlastniho ega. Take mexicti samani oddeluji subjektivni vjemy ( i ve zmenem stavu vedomi) od vnejsi reality. V podstate jde o to ze subjekt vnima svet skrze polopruhledne zrcadlo, na kterem se mu odrazeji jen vlastni myslenky, predstavy i podvedome deje a jakoukoli objektivni interakci s vnejsim svetem neakceptuji, resp. vse se odehrava uvnitr subjektu.

btw 'jung - o synchronicite' je na home

KASTA: To je možný, ale tobě by nepřišlo divný jet ulicí kde je pomalu ob jeden obchod krám s cyklistikou?:o)

Ale s tou definicí máš asi pravdu. Mě synchronicita jako taková příliš nezajímá - spíš mě zajímá jakým lidem a v jaké situaci se jim tyto jevy zjeví:-) Moje domněnka je, že se tak děje většinou v nějaké emočně vypjatější atmosféře, což by indikovalo na konstelaci nějakého komplexu. Celkem by mně zajímalo, jestli by se dala vypozorovat nějaká souvztažnost mezi synch. jevem a komplexem. Hodně zjednodušeně řečeno, ta příhoda s kolem by se mohla na symbolické rovině odkazovat k slunci, tzn. otci, tzn. otcovský komplex?

Uf, teda vytvářet takovéhle amplifikace s kocovinou po ránu v práci, teda že se nestydim:oD

Jo někde jsem četl o těchto jevech víc a hodně mě zaujala jedna myšlenka - že tahle "synchronistická" interakce se stává tím častější a výraznější, čím je "rozmlženější vědomí" Jakmile to chceme vědomě řídit, jev mizí, ale čím hlouběji se dostáváme do oblasti nevědomí, tím je toto častější - třeba v psychoterapii když se řeší něco z kolektivního nevědomí, nějaký archetyp ap. často dokáže vyvolat právě tyhle jevy.... A z druhé strany - podle zpráv některých cestovatelů - lidi z primitivních afrických kmenů prý běžně "cítili" důležité události na dálku (třeba něčí smrt) ..... no nevím čemu věřit, ale tyhle informace ke mě přišly už z několika zdrojů a je to dost zajímavý téma....

nechce se mi to sem opisovat - Jung, Výbor z díla II, str. 357 O synchronicitě, str 365 popis tří "druhů" těchto jevů..... Vyjadřoval se o synchronicitě opatrně ale zase tak nekonkrétně ne....

SPIELMANN: myslím, že to s tím kolem není synchronicita podle Junga. Ta se nedá vysvětlit "selektivním" vnímáním - je to naopak - tvůj psychický stav (často podvědomý) ovlivní nějakým způsobem realitu kolem tebe a to se pak projeví - stane se něco v rozporu např se zákony pravděpodobnosti - je to prostě nějaká interakce vědomí s okolním světem, která jde mimo nám známé fyzikální zákony.

Já osobně nemáme synchronicitní empirickou zkušenost, vyjma několika málo zážitků, kdy mi vytanul na mysli nějaký člověk z víceméně vzdálené minulosti a se kterým jsem se záhy náhodně setkal. Po smrti babičky jsem měl asi měsíc zvláštní pocit, že je stále mezi námi... a pak najednou prázdno, jako by její duch definitivně odešel s nějakým zpožděním...

Je fakt, že C.G.J. mezi synchronicitní (hmmm, tak teď si nejsem zcela jist, jestli je tohle správně česky, ehm) jevy zahrnul i ty případy, které se nějakému racionálnímu vysvětlení doslova vzpírají - například případ kdy jeho pacient provedl sebevraždu výstřelem do hlavy - přibližně v ten samý okamžik Jung ucítil prudkou bolest v temeni... problematika a výzku fenoménu přenosu a protipřenosu jak se zdá ještě není zdaleka uzavřena:-)

SPIELMANN: Ano, to zní pravděpodobně. Člověk je nevědomě sevřen v rámci svých myšlenkových pochodů laicky řečeno. Poté sice selektivně ostří na detaily, avšak v této pozici není schopen vidět širší souvislosti zdánlivě nekauzálních jevů. Asi jako když v noci přejíždíš úzkým kuželem světlometu po lese. Tuhle sova, támhle sova. No kdopak kdy viděl tolik sov pohromadě... to přeci musí něco znamenat :)

TOOM: Synchronicita je strašně ošidný pojem. Mám pocit, že sám Jung se o ní vyjadřoval dost opatrně, spíš to pro něj bylo označení toho všeho, co nešlo vysvětlit pomocí nástrojů "západní vědy". Synchornistické události jsou podle mne hlavně tvořeny zaměřením vědomí na určitou oblast. Takový nejblbější příklad co se mi stal nedávno - jedu na kole a cestou jsem potkal snad 15 prodejen s cyklistikou... normálně si nevšimnu ani jednoho...:o) Samozřejmě existují i takové události, u kterých zůstává rozum stát, jako když si v noci povídám se svou mrtvou babičkou. Nicméně i pro tyto jevy je možné najít "logické" vysvětlení - kdo hledá ten najde:-)

JAHRABAGAN: :o) jsem rád že máme podobné pocity:o) Teď čtu James A. Hall - Jungiánský výklad snů - není to špatný. Na začátku je takový hezky uspořádaný a stručný přehled jungiánské terminologie, pak když dojde na kazuistiky tak je to horší (ale ještě jsem ji nepřečet celou takže kdo ví, třeba dál bude něco víc) Zajímavé je, že místo pojmu kolektivní nevědomí razí pojem "objektivní psýché", prý kvůli požadavku sjednocení s ostatními školami (gestalt, vztahová psychoanalýza apod.)

Jinak co fakt doporučuju je ta Kastová. Přehledný, s příkladama, čtivý no prostě paráda:o) (ale je fakt, že jsem předtím čet několik přednášek od Hogenový, což je úděsná fenomenologie a mentální artistika aneb kterak říci jednoduchou věc pětkrát jinak a za použití co nejvíce cizích slov, uh)

SPIELMANN: Odvolávám, co jsem řekl, mám za sebou asi padesát stránek a řikám si, kde v sobě ten Amík bere tu drzost odvolávat se na Campbella. Uvidíme, co ta jungiánka...

Trochu bych se vrátil k synchronicitě. Nemyslím si, že je v přímém rozporu s principy kauzality. Podle mne jde jen o jiné kauzality ( a jejich důsledky), do kterých bezděky vstupujeme, aniž máme povědomí o toom, jaké děje je předcházely. Nemyslím si, že když vám na ruletě padne 5x za sebou červená a kdesi vykolejí tramvaj č. 5, narodí se vám pět dětí :)

Ještě jsem objevil, některé věci nejsou přímo Jungiánská literatura, přesto si myslím, že s analytickou psychologií dost souvisí:

M.-E. a G. Wollschläger: Symbol v diagnostice a v psychoterapii. Portál, Praha 2002
A.STEVENS: JUNG. Argo, Praha 1996
I.RIEDLOVÁ: OBRAZY V TERAPII, UMĚNÍ A NÁBOŽENSTVÍ. Portál, Praha 2002
J.JACOBI: PSYCHOLOGIE C.G.JUNGA. Psychoanalytické nakladatelství, Praha 1992
M. HYDEOVÁ, M. Mc GUINNES: JUNG. Portál, Praha 2001 (tohle je špica comics o Jungovi:o)
J.HILLMAN: DUŠE A SEBEVRAŽDA. Sagittarius, Praha 1997
J.HILLMAN: SNY A PODSVĚTÍ. Portál, Praha 1999
H.HOPCKE: PRŮVODCE PO SEBRANÝCH SPISECH C.G.JUNGA. N.T.Janečka,Brno 1994
D.FONTANA: TAJEMNÝ JAZYK SYMBOLŮ. Paseka, Praha a Litomyšl 1994

Teda, Krále pannu mám, ale přišlo mi to hrozně blbý:o( Nicméně je fakt, že jsem se do ní koukl jen zběžně a v období, kdy jsem neměl na čtení oddychové literatortury moc čas:-)))

Jednou mi kamarád doporučil Tajemství dvou partnerů od J. Hefernanové - a nedalo se to číst, zvláště když začala popisovat ten krásný čas kdy ženy vládly mužům bo za časů atlantidy bylo všecko fajn:o) Aůůůů...

No vidiš to, a já ji kupodivu nečet:o)

Jinak errata, autorka se jmenuje Jaffé, nikoli Jeffé...

Jen tak mimochodem, nemáte někdo cokoli od H. Leunera?

A druhé mimochodem pro milovníky použití těžké techniky na jemnou psychiku:oD http://www.mujweb.cz/zabava/lycaeumCZ/lsd.htm

SPIELMANN: což je mimochodem výborná kniha.. IMO hlavně pro ty, co s Jungem začínají.

Jo a ještě jsem zapomněl na Anielu Jeffé - Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga; Přízraky a zjevení