KASTA: To že se Jung zabýval synchronicitou je podle mne zcela v souladu s jeho zaměřením. Pokud někdo má takovýto žážitek, tak mne primárně zajímá ani ne tak ta objektová úroveň (tj, jak je možný že se to stalo), ale spíš úroveň subjektu (tj. proč se to děje té osobě a jak to ona vnímá). A jinak - mluvit sám se sebou je vcelku normální:o)

Jak už jsem řekl, mě osobně synchronicita jako taková přijde jako docela častý jev, který pokud nějak významě nezasahuje do "toku života" je svým způsobem nezajímavý. Takže ti mystičí duchovně uvědomělí lidé (a nebo taky "vypálený smažky") o kterých jsi mluvil se sice snaží zaujmout seč mohou, ale nějak jim nedochází, že v téhle subkultuře má "mystické zážitky" snad každý. Částečně je to asi i dáno zaměřením vědomí, jako kdyby stačilo, že si těchto podivných koincidencí začneš víc všímat... A nebo tím, že zančneš měnit své vědomí půobíš na okolí tak, že se začnou dít "divné věci":o) Což je debata jestli bylo dřív vejce či slepice:o)))

TOOM: projekce se daji praci odhalovat a rusit. do jiste miry. a buddhismus, tak ten ma prave ideal osviceni, kdy jsou veskere projekce prohlednuty a clovek vnima to, co opravdu je.

ALL: nepsal nekde Jung o buddhismu? zatim jsem na nic takoveho nenarazil

to byla reakce ne Spielmana - nepovidam si tu sam se sebou...:-)))

KASTA:U tý synchronicity myslím jde hlavně o to odlišit, co je opravdu synchronicita. Třeba ten tvůj zážitek s obchodama se dá vysvětlit i tak, že si přemýšlel o kolech a víc sis prostě všímal obchodů s cykl. potřebama. Anebo druhá možnost - podvědomě jsi do tý ulice zahnul z nějakýho důvodu. Neříkám že to tak muselo být, ale myslím, že u skutečný synchronicity by mělo být "prokazatelný" že nejde o nic takovýho. Což je těžký. I k tomu mýmu zážitku se dá najít několik "paralelních" vysvětlení. A pak jsou tu spousty lidí, co si takový věci vymýšlej, nebo jsou tak mysticky zaměřený, že tyhle jevy potkávají všude a nejde je brát vážně....takže pravda se tady těžko hledá a o to víc mě fascinuje, že Jung, kterej je pro mě dost důvěryhodnej se tímhle zabýval - a protože pracoval s archetypama tak pokud platí ta teorie, o který jsem psal posledně, měl určitě možnost se s těmahle jevama u svých pacientů setkat

jo ta knížka se jmenovala Rostliny Bohů a otevřela se mi vždycky na stránce s konopím, který jsem v tý době vnímal jako rostlinu mi nejbližší.....

SPIELMANN: jo jasně, přišlo... Teď se mi vybavilo jak jsem jednou na tripu se dostal "mimo kauzalitu" začalo to tím, že jsem nevěděl kde jsem a kde mám hranice, nedokázal jsem se lokalizovat ve svým těle, jako obvykle. Pak se stalo ještě pár divnejch věcí a mě to nějak sebralo, přál jsem si aby ten svět byl zase jako dřív, aby platily všechny normální fyzikální zákony, aby fungoval prostor a tak. Pokoušel jsem se sám sebe přesvědčit, že si tuhle novou realitu jen představuju a pak jsem v nějakým záblesku si chtěl dokázat že platí normální pravděpodobnost, vzal jsem si jednu knížku a začal jí náhodně otvírat - samozřejmě jsem jí pokaždý otevřel na tý samý straně, tak jsem zkoumal jestli tam ty listy nejsou nějaký ohlý a tak....... otevřel jsem jí tam asi dvacetkrát... a ráno už to samozřejmě nefungovalo...:-)

LOOK: Jasně, jde o PROJEKCI. Chtěl jsem do toho pro pestrost zatáhnout i zkušenosti exotických myslitelů. YM má v lesčems pravdu. Ryba také nevidí oceán. Osobně mám za to, že jakási superempatie či parapsychologie není dostačující podmínkou vyššího poznání. Čím více se člověk přibližuje k okraji, věci se stávají nejasnými a nelze je rozlišit od reflexe. Jde o krajní mez limitovanou samotným úhlem pohledu z pozice člověka ve stávající formě.

viveka: no ja prave nerozumim nicemu.

LOOK: Máš recht:o)

SPIELMANN: Vůbec ne - jen si vždy představím toho človíčka, co se sebevědomím sobě vlastním předpokládá, že "teď už rozumí všemu", a že vše od něj evolučně dolů má dokonale zmapované.


YMLADRIS: :o)

TOOM: nemusime sem tahat buddhisty (a myslim, ze tak jaks to napsal to je moc zjednoduseny), pojem projekce je dostatecny a blizsi oboru, ve kterem se pohybujeme :)

vivekovi se pri interakci se mnou konsteluje komplex 'protivna spoluzacka' nebo tak neco ;)

VIVEKA: a ty pro změnu prudivou:o))))))))

YMLADRIS: Ty máš při dnešku taky hloubavou, viď?:-)

YMLADRIS: Staň se bakterií, než začneš popisovat její svět, hlupáčku s "komplexním vnímáním";o)

Jak se asi žije bohům, co nás vidí jako ubohé bakterie a říkají si "Jak se asi žije lidem, jejichž svět se dělí na ohromné barevné emoce reagující na nesmysly, a na malilinký pocit rozumného uvažování....?" ???

;o)))

jak se asi zije takove bakterii, jejiz svet se sklada myslim ze zmen svetla, tepla, nekterych chemikalii a mozna magnetickeho pole u nekterych typu.
a jak se asi zije nejake teoreticke bytosti, ktera by svet vnimala o tolik komplexneji a kolik komplexneji my vnimame oproti bakterii

No IMHO objektivní realita neexistuje - nebo spíš není možné ji vnímat aniž by nedošlo k jejímu zkreslení vnímajícím subjektem... vlastně je to tak trochu jako s kvantovou fyzikou:-) Při troše filozofování bychom taky mohli dojít k závěru že kvality připisované objektivní realitě víceméně odpovídají kvalitám Boha... ale to je jen taková mentálněgymnastická noticka na okraj... :o)

No Budhiste tvrdi, ze jde vicemene o preludy vlastniho ega. Take mexicti samani oddeluji subjektivni vjemy ( i ve zmenem stavu vedomi) od vnejsi reality. V podstate jde o to ze subjekt vnima svet skrze polopruhledne zrcadlo, na kterem se mu odrazeji jen vlastni myslenky, predstavy i podvedome deje a jakoukoli objektivni interakci s vnejsim svetem neakceptuji, resp. vse se odehrava uvnitr subjektu.

btw 'jung - o synchronicite' je na home

KASTA: To je možný, ale tobě by nepřišlo divný jet ulicí kde je pomalu ob jeden obchod krám s cyklistikou?:o)

Ale s tou definicí máš asi pravdu. Mě synchronicita jako taková příliš nezajímá - spíš mě zajímá jakým lidem a v jaké situaci se jim tyto jevy zjeví:-) Moje domněnka je, že se tak děje většinou v nějaké emočně vypjatější atmosféře, což by indikovalo na konstelaci nějakého komplexu. Celkem by mně zajímalo, jestli by se dala vypozorovat nějaká souvztažnost mezi synch. jevem a komplexem. Hodně zjednodušeně řečeno, ta příhoda s kolem by se mohla na symbolické rovině odkazovat k slunci, tzn. otci, tzn. otcovský komplex?

Uf, teda vytvářet takovéhle amplifikace s kocovinou po ránu v práci, teda že se nestydim:oD

Jo někde jsem četl o těchto jevech víc a hodně mě zaujala jedna myšlenka - že tahle "synchronistická" interakce se stává tím častější a výraznější, čím je "rozmlženější vědomí" Jakmile to chceme vědomě řídit, jev mizí, ale čím hlouběji se dostáváme do oblasti nevědomí, tím je toto častější - třeba v psychoterapii když se řeší něco z kolektivního nevědomí, nějaký archetyp ap. často dokáže vyvolat právě tyhle jevy.... A z druhé strany - podle zpráv některých cestovatelů - lidi z primitivních afrických kmenů prý běžně "cítili" důležité události na dálku (třeba něčí smrt) ..... no nevím čemu věřit, ale tyhle informace ke mě přišly už z několika zdrojů a je to dost zajímavý téma....

nechce se mi to sem opisovat - Jung, Výbor z díla II, str. 357 O synchronicitě, str 365 popis tří "druhů" těchto jevů..... Vyjadřoval se o synchronicitě opatrně ale zase tak nekonkrétně ne....

SPIELMANN: myslím, že to s tím kolem není synchronicita podle Junga. Ta se nedá vysvětlit "selektivním" vnímáním - je to naopak - tvůj psychický stav (často podvědomý) ovlivní nějakým způsobem realitu kolem tebe a to se pak projeví - stane se něco v rozporu např se zákony pravděpodobnosti - je to prostě nějaká interakce vědomí s okolním světem, která jde mimo nám známé fyzikální zákony.

Já osobně nemáme synchronicitní empirickou zkušenost, vyjma několika málo zážitků, kdy mi vytanul na mysli nějaký člověk z víceméně vzdálené minulosti a se kterým jsem se záhy náhodně setkal. Po smrti babičky jsem měl asi měsíc zvláštní pocit, že je stále mezi námi... a pak najednou prázdno, jako by její duch definitivně odešel s nějakým zpožděním...

Je fakt, že C.G.J. mezi synchronicitní (hmmm, tak teď si nejsem zcela jist, jestli je tohle správně česky, ehm) jevy zahrnul i ty případy, které se nějakému racionálnímu vysvětlení doslova vzpírají - například případ kdy jeho pacient provedl sebevraždu výstřelem do hlavy - přibližně v ten samý okamžik Jung ucítil prudkou bolest v temeni... problematika a výzku fenoménu přenosu a protipřenosu jak se zdá ještě není zdaleka uzavřena:-)

SPIELMANN: Ano, to zní pravděpodobně. Člověk je nevědomě sevřen v rámci svých myšlenkových pochodů laicky řečeno. Poté sice selektivně ostří na detaily, avšak v této pozici není schopen vidět širší souvislosti zdánlivě nekauzálních jevů. Asi jako když v noci přejíždíš úzkým kuželem světlometu po lese. Tuhle sova, támhle sova. No kdopak kdy viděl tolik sov pohromadě... to přeci musí něco znamenat :)

TOOM: Synchronicita je strašně ošidný pojem. Mám pocit, že sám Jung se o ní vyjadřoval dost opatrně, spíš to pro něj bylo označení toho všeho, co nešlo vysvětlit pomocí nástrojů "západní vědy". Synchornistické události jsou podle mne hlavně tvořeny zaměřením vědomí na určitou oblast. Takový nejblbější příklad co se mi stal nedávno - jedu na kole a cestou jsem potkal snad 15 prodejen s cyklistikou... normálně si nevšimnu ani jednoho...:o) Samozřejmě existují i takové události, u kterých zůstává rozum stát, jako když si v noci povídám se svou mrtvou babičkou. Nicméně i pro tyto jevy je možné najít "logické" vysvětlení - kdo hledá ten najde:-)

JAHRABAGAN: :o) jsem rád že máme podobné pocity:o) Teď čtu James A. Hall - Jungiánský výklad snů - není to špatný. Na začátku je takový hezky uspořádaný a stručný přehled jungiánské terminologie, pak když dojde na kazuistiky tak je to horší (ale ještě jsem ji nepřečet celou takže kdo ví, třeba dál bude něco víc) Zajímavé je, že místo pojmu kolektivní nevědomí razí pojem "objektivní psýché", prý kvůli požadavku sjednocení s ostatními školami (gestalt, vztahová psychoanalýza apod.)

Jinak co fakt doporučuju je ta Kastová. Přehledný, s příkladama, čtivý no prostě paráda:o) (ale je fakt, že jsem předtím čet několik přednášek od Hogenový, což je úděsná fenomenologie a mentální artistika aneb kterak říci jednoduchou věc pětkrát jinak a za použití co nejvíce cizích slov, uh)

SPIELMANN: Odvolávám, co jsem řekl, mám za sebou asi padesát stránek a řikám si, kde v sobě ten Amík bere tu drzost odvolávat se na Campbella. Uvidíme, co ta jungiánka...

Trochu bych se vrátil k synchronicitě. Nemyslím si, že je v přímém rozporu s principy kauzality. Podle mne jde jen o jiné kauzality ( a jejich důsledky), do kterých bezděky vstupujeme, aniž máme povědomí o toom, jaké děje je předcházely. Nemyslím si, že když vám na ruletě padne 5x za sebou červená a kdesi vykolejí tramvaj č. 5, narodí se vám pět dětí :)