YMLADRIS: Jistě, i když ony formy řevu můžou nabývat různých podob ... třeba psaní dopisů:o) Taky je nutné vzít v potaz "ducha doby" a vliv dalších komplexů. U Kafky bych si právě tipnul na korespondenci s negativním mateřským komplexem...
JANA4U: No, ten popsat je dost zatěžko. Oba matřské komplexy, tj. jak pozitivní tak negativní souvisí nějakým způsobem s výživou (a to jak jídlem jako takovým tak ale i intelektuální, citovou ap.) V jednom případě je jí moc a v druhém málo:o) Z toho pak vychází, že svět "nám nikdy nic nedá, o všechno se musím rvát, jinak nic nedostanu" případně "už nemám sílu se rvát, takže nic nemám" když je jí málo a když je jí moc tak "jak to, že jsem nedostal všechno to, co jsem mohl dostat?!". V obou případech jsou tito lidé schopní své partnery, přátele a spolupracovníky doslova sežrat. Jejich komplexové vnímání světa jim nedovoluje vidět, že jim svět přece jen něco dává nebo že už jim dal dost.
Za těmito "definicemi" si moc nestojím, konkrétní zkušenost s mateřskými komplexy nemám (nebo o ní nevím:o). Opět odkážu na knížku, stojí cca 250,- koupit a přečíst a pak sem napsat vlastní zkušenost!
YMLADRIS: To hodnocení větší/menší zmrzačení - no, osobně bych se mu raději vyhnul:o), protože vždycky bude silně subjektivní a člověk bude mít vždy tendenci hodnotit jako závažnější to své komplexové založení. Na Kastové je to ostatně dost vidět, stačí vzít poměr stránek co věnuje pozitivnímu mat. komplexu vůči ostatním... Krom toho, já bych komplexy v jakékoli formě rozhodně nehodnotil jako zmrzačení. Naopak, pokud se je podaří integrovat pak jsou nesmírným přínosem:o)
COWBOY: Asi takhle - pokud neprojdeš nějakou analytickou psychoterapií tak o tom, že máš nějaký komplex se nikdy nedozvíš... stejně tak jako když neprojdeš jinou terapií tak se nedozvíš škatulkování toho daného terapeutického směru. Existence komplexů je pouze teorie a tou pravděpodobně i zůstane.
Pokud připustíš, že něco jako komlex tedy existuje (já to tedy udělal, ale tak nějak je dobré si nechat otevřená zadní vrátka a říct si, že realita je ještě trošku o něčem jiném) tak:
Původcem komplexu není otec ale syn (Komplexy jsou vždy jen a jen tvoje). To, že "za to" může otec je vnímání ovlivněné komplexem. Představ si, že komplex je program, který vyhodnocuje data jdoucí ze smyslů a ještě k tomu má moc tyto data filtrovat a vněkterých případech i změnit. Normálně je to jáský komplex, kdo vyhodnocuje, ale ten je v některých případech nahrazen koplexem jiným, třeba právě neg. otc. komplexem. Pak dochází k tomu, že ačkoli se třeba otec (či otcovské figury ve světě) chová mile, je to synem vyhodnoceno negativně (nebo to není vnímáno vůbec). To bohužel není všechno - ještě k tomu přimíchej afektivní emoce, které jsou s komplexy pevně svázány, vliv ostatních komplexů, vliv kolektivního nevědomí, vliv instinktů a trochu toho transcedentna ...