Archetypické chování se může podle mne projevovat velice intenzivně, třeba takové fotbalové utkání, koncert superstar, zamilovanost, hitlerův projev... Myslím, že rozhodující je ten pocit vyjímečnosti, posvátna, Jung by řekl numinosity, dotek božství... a pak ta extatická složka, kdy je vlastně vědomé já potlačeno (a tím se otevírá to kolektivní), člověk se vlastně stává davem, má pocit že se na tom dění nějak podílí, je to ta participation mystique o které Jung opět hovořil.
To osobní ale bude asi vždycky promícháno s tím, co je kolektivní - jsme členy nějakého kolektivu ať již chceme či ne. Sny o márnici, propadání se do hlubin, kde je chladno a strnulo - to může být jak osobní téma odkazující na ustrnutí citové složky, tak i archetyp sestupu do podsvětí...
Nicméně, myslím, že v Tavistockých přednáškách Jung říkal, že je možné uvědomit si veškeré obsahy osobního nevědomí a možná že i více:o) (otázkou však zůstává, jestli ten dotyčný bude ještě člověk:o)