• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ELIDORKalendarium - zajímavé události a výročí - bez ohledu na datum
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    odemčeno

    Dvě stě let starý dopis líčí Vánoce na zámku, je to první doklad dnešních oslav - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/dopis-knize-lichnovsky-vanoce-zamek-hradec-nad-moravici.A231205_074607_ostrava-zpravy_palj?h=5499C6155F56604AC459C1B7256E44EE
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    https://www.idnes.cz/oh/olympismus/slavne-fotografie-melbournska-krvava-lazen-madarsko-sssr.A231205_161733_sport_oh_tm2#cxrecs_s

    Násilné potlačení povstání v Maďarsku má olympijskou dohru v podobě „Melbournské krvavé lázně“, jak se přezdívá zápasu Maďarsko – SSSR ve vodním pólu. Pár set maďarských emigrantů v publiku mává vlajkami s vystřiženým Rákosiho znakem, při nástupu sovětského mužstva se otáčí zády a pískáním a dupáním přehluší sovětskou hymnu. Maďaři se ujmou vedení a Sověti přitvrdí hru. Minutu před koncem zápasu za stavu 4:0 pro Maďary Valentin Prokopov udeří do obličeje střelce dvou maďarských branek Ervina Zádora a způsobí mu tržnou ránu pod okem. Rozzlobení diváci obklopí bazén, hrozí sovětským hráčům, nadávají jim a plivou na ně. Rozhodčí předčasně ukončí utkání, zasahuje policie a hráči SSSR stěží proklouznou policejním kordonem do šaten. Fotografii Zádorovy opuchlé tváře sešité třinácti stehy převezmou všechny světové deníky, novinářskou nadsázkou je už ovšem tvrzení, že voda v bazénu v průběhu zápasu postupně rudla krví. V následném utkání porazí maďarský tým Jugoslávii a Maďaři získají zlaté olympijské medaile. Většina z vítězného mužstva se už domů do Maďarska nikdy nevrátí...

    Zádorova fotografie záhy obletí svět. Dnes je tomu přesně 67 let, kdy se zrodila.

    Co vše tomu předcházelo?

    Třiadvacátého října 1956 pořádali budapešťští studenti zprvu poklidnou demonstraci, která přerostla ve spontánní výbuch nevole obyvatelstva proti autoritářskému režimu. Požadovali konec sovětské okupace a politických represí. Svrhli sochy Stalina, obklíčili státní rozhlas a domáhali se přečtení jejich prohlášení v éteru.

    Ve večerních hodinách padly u budovy rozhlasu první výstřely. O druhé hodině ranní vyrazila sovětská vojska do budapešťských ulic. Palbu na demonstranty zahájila i státní tajná policie.

    Protest rychle eskaloval v ozbrojenou revoluci s příznivci po celé zemi. Třicátého října se sovětská vojska umístěná v Maďarsku začala stahovat z hlavního města. Zároveň však Nikita Chruščov tajně nařídil přípravu násilného potlačení revoluce. Když byl její vůdce Imre Nagy informován o nové aktivizaci Rudé armády, žádal OSN o pomoc. Prvního listopadu vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z Varšavské smlouvy.

    Čtvrtého listopadu Rudá armáda zaútočila na Budapešť s ohromující palebnou silou – stovkami tanků, tisíci vojáků a leteckou podporou. Zuřivý odpor povstalců neměl naději na úspěch. Sedmého listopadu byl Kremlem do čela kolaborantské promoskevské vlády dosazen János Kádar.

    „Studenti a tovární dělníci s Molotovovými koktejly stáli proti tankovým kolonám a bojovým letadlům. Konzervativní odhady tvrdí, že při této sovětské invazi bylo zmasakrováno 2500 až 3000 Maďarů a celkové maďarské oběti včetně následných čistek dosáhly až 20 tisíc osob,“ říká Colin Gray, filmař, jenž natočil dokument o inkriminovaném zápase ve vodním pólu pod názvem Zuřivost svobody.

    Demonstranti byli stříleni na ulici, tisíce lidí Sověti a Kádárovci uvěznili a v následujících měsících popravili, včetně Imre Nagye.

    Hry v Melbourne se tehdy konaly až na přelomu listopadu a prosince, aby se shodovaly s australským létem.

    V době, kdy začala sovětská ofenzíva, pobývali maďarští vodní pólisté na soustředění ve Visegradských horách. Až tam bylo slyšet střelbu a vidět kouř z hořících budov v Budapešti. Ale dřív než mohli zjistit, co se vlastně děje, odeslali je přes Československo do dějiště her v Melbourne.

    Odlétali na hry s obavami o osud své země. Přesto věřili, že v Austrálii budou moci reprezentovat svobodné Maďarsko.

    Jejich cesta se natáhla na déle než týden kvůli souběžně probíhající Suezské krizi. Až v Austrálii se dozvěděli o rozsahu násilí ve své zemi. „Jediný hráč, který z našeho týmu uměl anglicky, koupil při mezipřistání v Darwinu místní noviny a užasle četl ostatním zprávy,“ vzpomínal Ervin Zádor. „Řekl nám: Rusové se vrátili, vybombardovali Budapešť a revoluce skončila, v zemi jsou rozsáhlé represálie. Tehdy jsem se rozhodl: O.K., do takové země se už nevrátím.“

    Nizozemsko, Španělsko a Švýcarsko se na protrest proti sovětské invazi v Maďarsku rozhodly melbournskou olympiádu bojkotovat.

    Hned na začátku her byla rudá hvězda uprostřed komunistické maďarské vlajky, která vlála nad olympijskou vesnicí, kýmsi vystřižena a nahrazena Košutovým symbolem maďarské nezávislosti.

    Ve finálové skupině pak maďarský tým, největší favorit na zlato, narazil na pólisty SSSR. „Pro maďarské sportovce to byla jasná výzva,“ poukazuje filmař Gray. „Najednou se mohli utkat se Sověty na jiném, spravedlivějším hřišti. Žádné tanky ani letadla, jen souboj muže proti muži ve vodě.“

    Oba týmy si ani zdaleka nebyly cizí. Poté, co Maďaři ovládli ve vodním pólu olympiádu v Heslinkách 1952, zatímco tým SSSR tam nedosáhl na medaili, nařídili moskevští funkcionáři, že maďarští trenéři budou na turnaj v roce 1956 připravovat i sovětské hráče. Ti pravidelně cestovali na kempy do Budapešti a někteří navázali se svými soupeři přátelské vztahy.

    Jedno z těchto přátelství se zrodilo mezi maďarským kapitánem Dezsöm Gyarmatim a sovětským kapitánem Pjotrem Mšveněradzem, hromotlukem s přezdívkou Petr Veliký, jehož obří záda přirovnávali k pingpongovému stolu. Mšveněradze často pobýval i u Gyarmatiho doma.

    Ovšem to neznamenalo, že v bazénu budou k sobě ohleduplní.

    „Nic se sovětským satelitním zemím, jakou bylo i Maďarsko, nelíbilo víc než porážet Rusy,“ uvedl Harry Blutstein, australský novinář a autor knihy Studená válka: Špióni, úskoky a tajné operace na olympijských hrách v roce 1956.

    Gyarmatiho manželka, sama reprezentantka v plavání, s ním odletěla do Melbourne, jejich tříletá dcera zůstala doma v Budapešti u prarodičů. Po přistání v Austrálii neměli žádné zprávy, co se s ní děje.

    Stejně tak další hráči netušili, co se stalo s jejich rodinami.

    Před mačem proti Sovětskému svazu se početná enkláva maďarských emigrantů žijících v Austrálii v hledišti otočila zády k bazénu, když tým SSSR nastupoval a křikem a pískotem přehlušili sovětskou hymnu.

    „Byli jsme připraveni verbálně atakovat Sověty,“ vyprávěl Zádor. „Říkali jsme si: Když se rozzlobí, začnou se prát. Čímž se rozruší a nebudou hrát dobře. Pokud nebudou hrát dobře, porazíme je - a když se nám to povede, vyhrajeme olympiádu.“

    Pro Maďary, všechny vzdělané v sovětském systému s drilem ruštiny na školách, nebylo těžké být v jazyku soupeřů hrubý.

    „Od deseti let jsem se musel ruštinu učit,“ vzpomínal Zádor. „Takže si dokážete představit, že v jednadvaceti jsem v ní byl natolik zběhlý, abych uměl i nejrůznější nadávky. Ano, v zápalu zuřivosti za ruskou invazi jsme chystali také verbální útoky.“

    Ty brzy přerostly ve fyzické násilí z obou stran, do série kopů a úderů pod vodou, mimo dohled diváků a televizních kamer.

    „K takovým kopům dochází v každém zápase ve vodním pólu. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát k nim docházelo nepřetržitě - a bylo to osobní,“ uvedl Blutstein. „Nebylo divu. V bazénu se nacházelo několik velmi naštvaných Maďarů.“

    Pět hráčů rozhodčí postupně vykázal z bazénu. Ke konfliktu došlo i mezi Gyarmatim a Mšveněradzem, který si stěžoval, že mu protivník zlomil nos.

    Minutu před koncem Maďaři vedli jasně 4:0. Zádor vstřelil dva góly. Navíc měl za úkol hlídat Valentina Prokopova, který právě prorazil ušní bubínek jinému maďarskému hráči. Na sovětského pólistu spustil další proud nadávek.

    Rozhodčí zapískal do píšťalky a Zádor se k němu otočil. „Pomyslel jsem si: Proč píská? Zvedl jsem k sudímu oči. Ale ve chvíli, kdy jsem tak učinil, jsem pochopil, že jsem udělal hroznou chybu.“

    Prokopov využil ztráty soupeřovy pozornosti a pěstí jej tvrdě udeřil do obličeje.

    „Rázem jsem viděl asi čtyři tisíce hvězdiček,“ popisoval Zádor. „Sáhl jsem si na obličej a cítil, jak se mi po něm valí teplá krev.“

    Kameramani a fotografové jej zachytili, jak vylezl z vody, stojí u bazénu a krev mu stéká z rány pod pravým okem. Hrnuli se k němu maďarští funkcionáři a fanoušci, kteří přeskočili bariéru, hrozili Sovětům a plivali na ně.

    Rozhodčí zápas předčasně ukončil. Vzhledem k jednoznačnému stavu těsně před koncem bylo vítězství přiznáno Maďarům. Australští policisté eskortovali hráče zpět do šaten, aby se vyhnuli rvačce.

    Na ošetřovně Zádorovi třinácti stehy sešili tržnou ránu. K poslednímu, rozhodujícímu zápasu o zlato proti Jugoslávii mu však lékaři zakázali nastoupit. Maďaři ho vyhráli 2:1 a obhájili olympijský titul.

    „Chtělo se mi brečet, že jsem nemohl být ve vodě u toho,“ vyprávěl Zádor. „Ano, měl jsem zlatou medaili. Po pěti letech tvrdého tréninku se mi povedlo dosáhnout cíle, o němž jsem snil. Ale právě za těchto speciálních okolností jsem nesměl hrát poslední zápas a na stupních vítězů jsem stál jen v civilu. Bylo to velmi emotivní.“

    Žádný další zápas už v maďarských barvách neodehrál.

    Přestože australské úřady zakázaly americké CIA přítomnost na hrách, vyskytovali se zde američtí špioni s novinářskými akreditacemi. Ti následně zařídili víza pro všechny sportovce, kteří se rozhodli emigrovat na Západ.

    Šestačtyřicet olympioniků a mezi nimi i někteří členové maďarské reprezentace vodních pólistů se pro emigraci rozhodlo. Včetně kapitána Gyarmatiho a Zádora.

    Gyarmati žil krátce ve Spojených státech, po amnestii pro emigranty se nicméně v roce 1958 vrátil zpět do Maďarska. Dokonce znovu nastoupil za olympijský tým a získal s ním na následujících dvou hrách v Římě a Tokiu další bronz a zlato. Po hráčské kariéře se stal jedním z nejúspěšnějších koučů v historii vodního póla i poslancem maďarského parlamentu. Jeho dcera Andrea reprezentovala zemi v plavání.

    Zádor se usadil v severní Kalifornii, kde pracoval coby trenér plavání a rozjel vlastní byznys. Jedním z jeho hvězdných žáků se stal mladý Mark Spitz, pozdější sedminásobný olympijský šampion v Mnichově 1972.

    Do Maďarska se Zádor nevrátil. Dvě z jeho dětí později v kalifornském Riponu trénovaly vodní pólo.

    V roce 2012 ve věku 77 let zemřel. O rok později opustil tento svět rovněž 85letý Gyarmati.

    Výkonnými producenty dokumentu Zuřivost svobody o jejich památné melbournské bitvě se stali Quentin Tarantino a Lucy Liu.

    Po nástupu maďarské normalizace v 50. letech emigrovalo podle historiků ze země až 300 tisíc obyvatel. Stovky až tisíce těch, kterým se to nepovedlo, byly naopak komunistickou vládou mučeny a popraveny.

    Sedmašedesát let po takto krvavém potlačení maďarské touhy po svobodě odmítá současná maďarská vláda v čele s Viktorem Orbánem vojenskou pomoc napadené a okupované Ukrajině v jejím boji proti ruským agresorům a navrch ostře kritizuje protiruské sankce Evropské unie. Orbán si na summitu v Číně potřásá rukou s Vladimirem Putinem a ministr zahraničí Péter Szijjártó se vydává opakovaně do Moskvy a na „konzultace“ se svým protějškem Sergejem Lavrovem.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Bojoval proti rudým Rusům a později zakládal Masarykovu leteckou ligu - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/general-stanislav-cecek-pilot-letectvo-armada-boje-rusko.A231127_125024_vojenstvi_erp
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Dnešním pijákům by pravěké pivo nechutnalo, mělo však vysokou výživnou hodnotu, říká archeolog - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/muzi-dnesnim-pijakum-by-praveke-pivo-nechutnalo-melo-vsak-vysokou-vyzivnou-hodnotu-rika-archeolog-40450777
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Objev piltdownského člověka? Podvod prokázán před 70 lety - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-objev-piltdownskeho-cloveka-podvod-prokazan-pred-70-lety-40451505
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    V Yale Peabody Museum of Natural History se nachází kostra želvy Archelon ischyros („vládnoucí želva“), objevené poprvé v roce 1895 paleontologem G. R. Wielandem, která je považována za jednu z největších želv, které kdy existovaly. Tento kolosální mořský tvor měl kosti ve tvaru ozubeného kola, které fungovaly jako žaludeční kostní desky, jež ho bránily před hrozbami zdola. Kostře chybí pravá zadní ploutev, vše nasvědčuje, že se tak stalo v důsledku nehody na počátku jejího života.
    K tomuto zranění mohlo dojít ve fázi líhnutí, buď když ji při cestě do moře napadl nějaký pták, nebo na něj zaútočil větší predátor, například mosasaurus nebo xiphactinus.

    Tento Archelon ischyros, jehož stáří se odhaduje na 100 let, měřil od hlavy k ocasu úctyhodných 15 stop (460 cm), od ploutve k ploutvi 13 stop (400 cm) a vážil pozoruhodných 4900 liber (2200 kg).

    Zkameněliny těchto velkolepých tvorů, kteří žili před 80 až 66 miliony let, byly objeveny v oblastech, které jsou dnes součástí Jižní Dakoty a Wyomingu a které byly kdysi v období pozdní křídy ponořeny pod hladinou mělkého moře. Jejich vyhynutí by mohlo souviset se zvýšenou predací jejich suchozemských vajec a vylíhnutých mláďat spolu s ochlazením klimatu, což jsou faktory, které jiné druhy želv dokázaly přežít díky svým adaptivním termoregulačním schopnostem.

    Vědecká klasifikace
    Říše živočichové (Animalia)
    Kmen strunatci (Chordata)
    Podkmen obratlovci (Vertebrata)
    Třída plazi (Sauropsida)
    Řád želvy (Testudines)
    Podřád Cryptodira
    Čeleď Protostegidae
    Rod Archelon

    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Před 123 lety se do rodiny zámečnického mistra v Olomouci narodila budoucí česká automobilová závodnice Eliška Junková, rozená jako Alžběta Pospíšilová (16.11.1900 – 5.1.1994), ve 20. letech nejrychlejší žena světa a první žena, která vyhrála mezinárodní automobilový závod.

    Již v r. 1921 se stala jednou z prvních žen v Československu s řidičským oprávněním, k závodění ji potom přivedl manžel, bankéř Vincenc "Čeněk" Junek. Když si ho v r. 1922 brala, změnila si nejen příjmení ale i jméno, neboť ji v zahraničí většina lidí oslovovala Eli či Eliza.

    Po boku manžela usedla v dubnu 1923 jako spolujezdkyně poprvé do závodního vozu a společně opanovali v automobilech Bugatti několik závodů. Že nebyla Eliška zdaleka jen pasivním spolujezdcem, dokládá jedna z pozdějších vzpomínek Čeňka Junka na závod v Plzni toho roku.

    V září 1924 se Eliška Junková poprvé sama posadila za volant závodního vozu Bugatti T30 na trati Lochotín – Třemošná a zatímco Čeněk vyhrál v kategorii závodních vozů s Bugatti T35, závod v kategorii cestovních vozů senzačně ovládla Eliška.

    Když v roce 1926 přesedlala do manželova vozu Bugatti T35 a nastoupila do 10. ročníku závodu Praha – Jíloviště, zajela v něm absolutně nejrychlejší čas, kdy porazila dokonce manžela jedoucího na výkonnějším Bugatti T35B.

    Jako první žena na světě tak 9. května 1926 vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Zajímavostí je, že vzhledem ke své malé výšce 160 centimetrů si musela sedadlo vypodkládat polštáři, aby měla rozhled z vozu a dosáhla na pedály.

    Záhy začala sbírat vavříny také v zahraničí. V červenci 1927 zvítězila na Grand Prix Německa na okruhu v Nürburgringu v třídě vozů do 2 litrů, když v absolutním pořadí se silnějšími vozy skončila na čtvrtém místě.

    Největšího úspěchu Eliška Junková dosáhla v roce 1928 na Sicílii v závodě Targo Florio, který se jezdil na 5 okruhů po 108 kilometrech v těžkém horském terénu a byl ve své době považován za nejtěžší na světě.

    Při první účasti – účastnila se jako vůbec první žena – v roce 1927 musela sice ze závodu odstoupit kvůli poruše z průběžného druhého místa, v roce 1928 však závod dokončila a navzdory technickým potížím v posledním kole dojela na celkově páté pozici, první mezi amatéry.

    Po návratu domů byla oslavována jako královna volantu, na Wilsonově nádraží ji vítaly davy lidí, řadila se mezi nejpopulárnější osobnosti republiky. Slibně nastartovanou kariéru však záhy ukončila osobní tragédie. Rok poté, kdy vyjela na okruhu v Nürburgringu čtvrté místo, dostal zde vůz jejího manžela 15. července 1928 na rozměklém asfaltu v zatáčce smyk a Čeněk Junek tragicky zahynul. Po smrti manžela Eliška Junková závodní kariéru ukončila. („Závodila jsem s Čeňkem a pro Čeňka, bez něho to pro mě ztratilo smysl.“).

    Nejprve uskutečnila dlouho plánovanou cestu na Cejlon, sponzorovanou rodinným přítelem Ettorem Buggattim, který ji poskytl na cestu nový vůz. Po návratu se zapojila do organizace motoristického života v Československu.

    Ve 30. letech se podílela na přípravě brněnského Masarykova okruhu. Když začal Baťa v roce 1933 s výrobou pneumatik pro osobní automobily, Junková byla u toho. Začala pracovat ve vedení prodejního úseku a v oboru již zůstala až do důchodu.

    Přestože zůstávala ve světě respektovanou osobností motoristického sportu, její žádosti o vycestování po roce 1948 byly trvale zamítány, teprve v roce 1966 jí bylo povoleno vycestovat na vzpomínkovou jízdu na závod Targa Florio.

    V 60. letech psala sloupky do časopisu »Za volantem«, stala se také předsedkyní Prvního českého ženského automotoklubu. V r. 1972 vydala vzpomínkovou knihu »Má vzpomínka je Bugatti«. Zemřela v roce 1994 ve věku 93 let. V roce 2019 obdržela in memoriam medaili Za zásluhy.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    odemčený článek

    Poslední z českých nebeských jezdců. Silný příběh letce RAF Kafky - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pilot-raf-jiri-pavel-kafka-oceneni.A231029_191527_domaci_mejt?h=411D709DE01F27D7D2D065C9D07BF782
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Albert Tangora vytvořil před 100 lety rekord v psaní na stroji. Platí dodnes - iDNES.tv
    https://tv.idnes.cz/spolecnost/pred-100-lety-albert-tangora-psani-rychlostni-stroj-usa-amerika.V231020_123404_idnestv_vojt

    22. října 1923 padl světový rekord v rychlosti psaní na stroji. Výkon Američana Alberta Tangory platí jako rekord dodnes.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Skandál! Úpadek! Hanba rodu! Tak nějak zuřila lantkraběnka Terezie z Fürstenbergu, když v roce 1860 přišel na svět její vnuk. Porodila ho totiž neurozená guvernantka. A to hrdá šlechtična ještě netušila, že jablko nepadne daleko od stromu a nevítaný potomek se ožení s dcerou podkováře…

    Příběh jako z pohádky: Jak se kovářova dcera stala hraběnkou - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/historie-pribeh-jako-z-pohadky-jak-se-kovarova-dcera-stala-hrabenkou-40443278
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Vzácný dopis o Kolumbově cestě do Ameriky se prodal za 93 milionů - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-vzacny-dopis-o-kolumbove-ceste-do-ameriky-se-prodal-za-93-milionu-40447812
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Jeskynní lev nebyl pro neandrtálce postrach. Tyto velké kočky lovili, stejně jako obří slony – VTM.cz
    https://vtm.zive.cz/clanky/jeskynni-lev-nebyl-pro-neandrtalce-postrach-tyto-velke-kocky-lovili-stejne-jako-obri-slony/sc-870-a-224707/default.aspx
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Zapomenuté město Sumhuram bylo asi nejvoňavějším místem na světě - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-zapomenute-mesto-sumhuram-bylo-asi-nejvonavejsim-mistem-na-svete-40446475
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Louis Pasteur: Nebyl lékař, očkováním ale porazil vzteklinu i další nakažlivé nemoci - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/historie-louis-pasteur-nebyl-lekar-ockovanim-ale-porazil-vzteklinu-i-dalsi-nakazlive-nemoci-40444960
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Stopy v Novém Mexiku jsou nejstarším důkazem o osídlení amerického kontinentu - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-stopy-v-novem-mexiku-jsou-nejstarsim-dukazem-o-osidleni-americkeho-kontinentu-40446185
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    #nepotrvzena_uvaha

    První obyvatelé Evropy nejspíš vymřeli. Zabil je chlad během doby ledové, na nějž nebyli připraveni | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
    https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/veda/evropa-vyzkum-puvodni-obyvatele_2308111607_fos

    První obyvatelé Evropy nejspíš vymřeli. Zabil je chlad během doby ledové, na nějž nebyli připraveni
    Podle Cambridgeské a Londýnské univerzity první lidé v Evropě nepřežili extrémní podmínky jednoho z období doby ledové. Na dosud nepopsané extrémně suché a chladné období totiž tehdejší člověk ani nemohl být vybaven. Výzkumníci proto došli k tomu, že lidské pokolení bylo dočasně na kontinentu úplně vyhlazeno.

    Glaciální období podle vědců nastalo asi před 1,1 milionem let a vedlo k náhlému ochlazení, které trvalo asi 4000 let. Hlavní autor studie Vasiliki Margari uvedl, že ochlazení bylo srovnatelné s nejsilnějšími událostmi nedávných dob ledových: „Domníváme se, že tyto extrémní podmínky vedly k vylidnění Evropy,“ shrnul za svůj desetičlenný tým vědců.

    Teplota mořské hladiny tehdy podle článku klesla pod 6 °C. Přitom v posledních 50 letech je průměrná denní teplota svrchní vrstvy moře víc než trojnásobná –⁠ pohybuje se okolo 20 °C.

    Naši předchůdci, kteří možná ani neuměli rozdělat oheň nebo si vytvořit dostatečně teplé oblečení či přístřešky, by podle spoluautora článku Chronise Tzedakise takhle extrémní ochlazení „s velkou pravděpodobností nepřežili“.

    Vědci využili analýzu mořských mikroorganismů a bahnitých sedimentů odebraných hluboko pod hladinou oceánu poblíž portugalského pobřeží. Poté pomocí počítačových modelů vyhodnotili, jak (ne)vhodné by bylo tehdejší studené prostředí pro osídlení ranými lidmi.

    Článek taky jako jeden z argumentů připomíná, že do dnešního dne nebyly nalezeny jakékoli archeologické důkazy svědčící o přítomnosti člověka v Evropě v období před 900 000 až 1,1 milionu let.

    To by podle nich mohlo naznačovat, že ještě tisíce let po tomto ochlazení v oblasti lidé nežili. Nejstarší známé lidské ostatky v Evropě pocházejí z doby před asi 1,4 milionem let.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    vazba na ELIDOR:
    video onoho skoku a gesta:

    שיאן העולם שנלחם בקומוניסטים
    https://www.ynet.co.il/sport/article/S1FSdFngP
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Wladyslaw Kozakiewicz byl polský skokan o tyči, který závodil v 70. a 80. letech 20. století. Jeho nejslavnější okamžik přišel během letních olympijských her v Moskvě v roce 1980. Ve finále Kozakiewicz soupeřil před nepřátelským publikem (které narušovalo soustavně pískotem soustředění nesovětskcýh sportovců) s výrazně favorizovaným sovětským atletem Konstantinem Volkovem.

    Když Kozakiewicz překonal výšku 5,78 metru, čímž překonal olympijský rekord, sovětské publikum reagovalo bučením a posměchem. V reakci na nepřátelskou atmosféru Kozakiewicz zvedl ruku s hrubým gestem známým jako "Kozakiewiczovo gesto" směrem k davu. Toto gesto bylo vnímáno jako vyzývavá a odvážná reakce na nesportovní chování davu.

    Jeho gesto ještě více podnítilo napětí a udělalo z něj v Polsku ještě většího hrdinu, zároveň se však stal terčem kritiky sovětských médií a úředníků. Po olympiádě sovětský velvyslanec v Polsku požadoval, aby byla Kozakiewiczovi odebrána medaile kvůli jeho "urážce sovětského lidu". Oficiální odpověď polské vlády zněla, že gesto bylo mimovolnou svalovou křečí způsobenou jeho námahou.


    Bras d'honneur - Wikipedia
    https://en.wikipedia.org/wiki/Bras_d%27honneur

    text z isport:
    Ani filmový Rocky Balboa si k moskevskému publiku nedovolil gesto, jaké ukázal tyčkař Wladyslaw Kozakiewicz zaplněným Lužnikám 30. července 1980. Olympijské zlato oslavil tím, že zaťal pravou ruku a plácl do ní levou dlaní. „Nemám vás rád,“ dal by se pozdrav slušně přeložit. Polský bouřlivák se tímto skandálem proslavil víc než svými rekordy a tituly.



    Pokud se polského sportovního fanouška zeptáte na „gest Kozakiewicza“, jistě bude vědět, o čem je řeč. Neuctivý pozdrav tyčkaře Wladyslawa Kozakiewicze moskevským divákům v závěru olympijského závodu v roce 1980 vstoupil do národní mytologie. Snad ještě víc, než u nás přelepení hvězdiček na hokejových dresech v zápase proti Sovětům na MS 1969.

    Ale jeden rozdíl tady je. Zatímco hokejové gesto bylo jednoznačně politické, připravené předem, Kozakiewicz reagoval spontánně. Naštvalo ho, že většina ze 70 tisíc fanoušků na tribunách se pískotem a bučením vymezuje vůči soupeřům domácího Konstantina Volkova. „Jsem první sportovec na světě, který byl vypískaný, když překonal světový rekord,“ postěžoval si.

    Tehdy sedmadvacetiletý tyčkař vstupoval do závodu jako jeden z favoritů. Však ještě v květnu mu patřil světový rekord (572 cm), který v následujících týdnech dvakrát vylepšil Thierry Vigneron a jednou Philippe Houvion. Oba Francouzi, navzdory olympijskému bojkotu většiny západních zemí, závodili i v Moskvě.

    Ale bez šance na medaili jenom sledovali Kozakiewiczovu cestu za zlatem. Polák neudělal jedinou chybu, a to se pořadatelé hodně snažili. Třeba tím, že otvírali bránu stadionu, kdykoli potřebovali, aby vítr rozhodil některého ze zahraničních závodníků.

    Pokud skákal on nebo krajan Tadeusz Slusarski, obhájce zlata z Montrealu, diváci naštvaně bouřili. Psal se totiž rok 1980, v Polsku už se formovalo opoziční hnutí Solidarita a vztahy mezi oběma zeměmi byly napjaté.

    Proto když přeskočil 570 cm, což byl nový olympijský rekord a výška, kde Volkov už dvakrát zaváhal, otočil se k tribunám a poslal jim obscénní pozdrav, který je mírně slušnější verzí vztyčeného prostředníčku. Gesto zopakoval i po překonání 575 cm. Tam Volkov s odloženým pokusem neuspěl a bylo jasné, že Polák má zlato.

    Velký den pak zakončil světovým rekordem na výšce 578 cm.

    Fotka Kozakiewiczova gesta obletěla celý svět, tedy s výjimkou východní Evropy. V Sovětském svazu a jeho satelitech se totiž moskevská olympiáda prezentovala jako mimořádný svátek míru a porozumění. Bylo tedy nepřípustné psát o tom, jak socialistický sportovec dráždí fanoušky jiné socialistické země.

    Kdo si gesta rozhodně všiml, byli sovětští funkcionáři. Dokonce požadovali Kozakiewiczovu diskvalifikaci a odebrání zlaté medaile. Poláci se s vážnou tváří bránili, že tyčkař pouze dvakrát dostal svalovou křeč. Hlavní však bylo, že se za něj postavil nový šéf MOV Juan Antonio Samaranch. A bylo po skandálu.

    Ironií osudu je, že Kozakiewicz se narodil v SSSR. Přesněji v litevském Šalčininkai, kde Poláci tvoří většinu obyvatel. V roce 1957 se rodina přestěhovala do Gdyně, v rámci poválečné repatriace.

    Dětství v Polsku bylo všelijaké, jen ne šťastné. Jak přiznal v nedávno vydané autobiografii, jeho otec byl alkoholik a sadista, který týral manželku i čtyři děti. Běžně se stávalo, že po výprasku zůstávala krev na zdech. „A krev jako by ho vždycky vybudila ještě k většímu násilí,“ přiznal Kozakiewicz. „Ale žili jsme v malém bytě, nebylo kam utéct.“

    Sport znamenal únik z drsné reality a svět, kde si o svém osudu mohl rozhodovat sám. Byť to v podmínkách socialistického sportu nebylo snadné. Často dostával distanc, třeba když odmítal závodit ve svazových adidaskách nebo se jinak znelíbil funkcionářům.

    Kozakiewicz se netajil ani tím, že mu chutná alkohol. Však v roce 1977 překonal evropský rekord s regulérní kocovinou. V noci před závodem ve Varšavě si pořádně přihnul s kamarádem, výškařem Jackem Wszolou, ráno ho z nejhoršího dostaly dva aspiriny a na stadionu dokonce usnul. I tak skočil 566 cm a byl za hrdinu.

    Další průšvih udělal v roce 1984. Věřil si na obhajobu olympijského zlata, ale místo cesty do Los Angeles ho jako další atlety ze socialistických zemí čekala cesta na závody Družba. Kozakiewicz tam skočil základní výšku a pak kvůli fingovanému zranění odstoupil.

    Výsledek? Další trest.

    O rok později už neviděl jiné řešení než emigraci. Nevrátil se ze Západního Německa a usadil se v Hannoveru. Díky manželčiným německým prarodičům brzy získal občanství, dokonce vytvořil národní rekord (570 cm). Třikrát získal titul a těšil se na olympiádu do Soulu. Jenže podle tehdejších pravidel potřeboval souhlas polských funkcionářů – a ten nedostal.

    „Nejvíc mi vadily řeči, že jsem zradil Polsko. Jak? Že jsem se přestěhoval do Německa? Dneska Lewandowski září v bundeslize, a všichni mu za to tleskají,“ říká trpce.

    Atletice dal sbohem v roce 1989. Po změně politických poměrů se začal stále častěji vracet do Polska, dokonce před časem kandidoval do parlamentu. Neúspěšně.

    Ale to mu na popularitě neubralo. Stále je hrdina z Moskvy, který se nebál Rusům ukázat, co si o nich myslí. „Jenom mě mrzí, že to gesto si pamatuje každý, ale málokdo už dneska ví, že jsem tenkrát skočil i světový rekord.“
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    30. června 1918, tedy před 105 lety několik tisíc československých legionářů střelecké brigády složilo u francouzského Darney vojenskou přísahu do rukou prezidenta Francie Raymonda Poincarého a tajemníka Československé národní rady Edvarda Beneše.
    21. československý střelecký pluk pak obdržel z rukou Poincarého prapor. Tím Francie jako vůbec první mocnost potvrdila právo Čechů a Slováků na samostatnost a vlastní stát se svou armádou.

    Mimořádný význam zdánlivě čistě vojenského aktu, jakým je vojenská přísaha, byl podtržen účastí předsedy parlamentní komise pro zahraniční záležitosti H. Fraklin-Bouillona, členů francouzské vlády, vojenských zástupců spojeneckých velmocí (za USA např. vrchní velitel amerických expedičních sil v Evropě gen. John J. Pershing) a prvního vrchního velitele čs. armády gen. M. Janina, ale i přítomností samotného prezidenta Francie Raymonda Poincaré. Za Česko-slovenskou národní radu (ČSNR) byli kromě E. Beneše přítomni L. Strimpl, M. Plesinger-Božinov, kapitán O. Husák a poručík V. Chalupa, českou kolonii ve Francii zastupoval její předseda Boža Umirov.

    Jako první promluvil francouzsky E. Beneš k prezidentu R. Poincaré. V projevu poděkoval jemu a Francii za velkou podporu, které se od Francie dostalo aspiracím Čechů a Slováků. „První ve velké rodině svobodných národů nám porozuměla a podala ruku. První před čtyřmi lety nás laskavě přijala, nás nešťastné vyhnance, a první projevila své sympatie pro naše politické snahy. Podnikla první kroky, aby usnadnila zřízení naší národní armády, symbolu to naší neodvislosti.“ Poté E. Beneš promluvil česky k vojákům a zdůraznil, že už samotná přítomnost zástupců všech spojeneckých národů je důkazem, „že Spojenci uznávají naše národní aspirace.“ Projev pak zakončil slavnostním „Na Zdar!“. Čestná stráž pak předala nový prapor, který byl nedávno vytvořen v Paříži a na jehož návrhu se podílel i malíř František Kupka, do rukou ČSNR.

    Poté promluvil prezident R. Poincaré (projev tlumočil poručík V. Chalupa). V projevu postavil Čechy a Slováky na roveň ostatních Spojenců. Připomněl odvahu čs. legionářů na Sibiři a tím uznal obrovské zásluhy Čechů a Slováků na poli vojenském, rovněž vyjádřil naději, že i oni se brzy přidají k československé armádě ve Francii. Následně byl prapor za zvuku fanfár slavnostně předán prvnímu veliteli 21. pluku plukovníku Armandu Ch. Phillipovi, který ho pak předal do rukou praporečníka poručíka Kleinberka, velícího čestné stráži praporu. Na závěr vyzval gen. M. Janin vojáky k přísaze. Kapitán O. Husák přečetl její text, načež vojáci hromadně odpověděli „Přísaháme“. Poté všichni zapěli píseň „Bývali Čechové“. Rota vybraných vojáků nakonec zazpívala hymny Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska, Marseillaisu a husitský chorál Kdož jste Boží bojovníci. Celý akt byl ukončen slavnostním defilé celého pluku před přítomnými čestnými hosty a podle pamětí O. Husáka, pozdějšího československého ministra obrany (1920 – 1921), se ani hosté, ani vojáci neubránili dojetí. 21. pluk se tak stal základem samostatné československé armády ve Francii a už zanedlouho odjel na frontu.

    O významu, jaký byl a je tomuto aktu historicky přisuzován, svědčí i skutečnost, že rozkazem prezidenta České republiky ze dne 7. února 2002 se 30. červen stal Dnem ozbrojených sil České republiky. Avšak neméně významná, ba z hlediska politického a právního dokonce významnější je nóta (obr. 1), kterou den předtím zaslal E. Benešovi ministr zahraničí Francie Stéphen Pichon. V ní se totiž výslovně uvádí, že francouzská vláda (jako první ze všech velmocí, oficiálně a zcela jasně) uznává právo Čechů a Slováků na nezávislost a současně Česko-slovenskou národní radu v Paříži za základ budoucí česko-slovenské vlády. V nótě se uvádí, že francouzská vláda považuje nároky česko-slovenského národa za „spravedlivé a odůvodněné“ a vynasnaží se „nanejvýš usilovně“, aby uplatnila tužby Čechů a Slováků po samostatnosti. Jedná se o vůbec první mezinárodní dokument, který tímto oficiálním způsobem uznává právo Čechů a Slováků na samostatnost a mluví už o československé vládě, tj. lze mluvit o plném uznání národní suverenity Čechů a Slováků.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    ne zcela výroči .. přesto snad zaujme

    Začala česká expedice Monoxylon IV. V pravěkém člunu má překonat 530 kilometrů v Egejském moři - Novinky
    https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-zacala-ceska-expedice-monoxylon-iv-v-pravekem-clunu-ma-prekonat-530-kilometru-v-egejskem-mori-40435186
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam