První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné fotografie. Z experimentu skotského fyzika Jamese Clerka Maxwella a Thomase Suttona se zrodila první barevná fotka v dějinách. Její příběh vám přinášíme v pokračování seriálu Slavné fotografie.
Jak už to tak u přelomových objevů bývá, nezřídkakdy vzniknou náhodou nebo jako vedlejší produkt jiné činnosti. Podobně tomu je i u první barevné fotografie. Muž, který je za ni zodpovědný, se totiž fotografováním vůbec nezabýval.
V polovině 19. století skotský vědec James Clerk Maxwell mnohem více energie investoval do zkoumání elektromagnetismu, určoval složení Saturnových prstenců a formuloval rovnice, které nakonec vedly ke speciální teorii relativity Alberta Einsteina. Maxwell byl taktéž velkým milovníkem britské poezie a dokonce skládal vlastní verše.
Stejně tak ho ale fascinovaly barvy. V roce 1855 vyslovil teorii, že každý odstín duhy lze vytvořit různými kombinacemi červeného, zeleného a modrého světla.
O pět let později přijal místo profesora na londýnské King’s College, kde pokračoval ve svých experimentech. Za asistence své ženy Katherine Mary Dewarové zřídil na půdě svého domu vysokou dřevěnou „barevnou skříňku“, která umožňovala přesnější míchání tří základních barev a vytváření dalších odstínů.
Podle dochovaných spisů ho sousedé považovali za blázna, protože trávil spoustu hodin „zíráním do truhly“. Maxwell ale začínal tušit, že jeho hypotéza by mohla světu poskytnout něco zcela přelomového – první barevnou fotografii.
Hra barev a filtrů
Dne 17. května 1861 vedl Maxwell v Londýně přednášku o teorii barev. První barevný snímek svého druhu s ním při této příležitosti vytvořil vynálezce zrcadlovky Thomas Sutton. Někteří odborníci upozorňují, že se nejednalo o fotografii v moderním slova smyslu. Byla to spíš reprodukce reality, která vznikla složením třech černobílých diapozitivů promítaných přes barevné filtry.
Pro svůj pokus si vybrali stuhu z tartanu, což měla být pocta Maxwellově původu. Vyfotografovali ji třikrát – jednou s červeným filtrem, podruhé se zeleným a potřetí s modrým. Sutton fotky exponoval na sklo a poté promítl na plátno třemi různými projektory, z nichž každý byl vybaven stejným barevným filtrem jako při fotografování.
Když se obrazy překryly, vytvořily plnobarevný obraz. Maxwell tak rafinovaně napodobil způsob, jakým lidské oko zpracovává barvy. Tyto procesy jsou dnes známé jako „aditivní“ neboli RGB barevný model.
Před návštěvníky přednášky se tak na projekčním plátně vynořila první barevná fotografie. Ovšem pouze na jediný okamžik. Když projektor zhasl, zmizela. A my dnes nemáme možnost přesně rekonstruovat, jak skutečně vypadala.
„Protože neznáme přesně množství, kvalitu ani hustotu barevných chemikálií, které Sutton použil při fotografování stuhy, a nemůžeme znát přesné podmínky pro promítání, nemůžeme nikdy skutečně zjistit, jak promítaný obraz během Maxwellovy přednášky v roce 1861 vypadal,“ píše kanadský fotograf Paul Elter.
A co tedy fotografie, kterou vidíme v úvodu tohoto článku? Je to jen nápodoba Suttonova a Maxwellova experimentu z roku 1937. Fandové fotografie si ho mohou zopakovat díky třem černobílým snímkům na skle, které jsou uloženy v Cavendishově laboratoři na Univerzitě v Cambridge. Nikdy se však nedozví, jestli se přiblíží k originálu.
„Nemůžeme ani provést moderní rekonstrukci se stuhou z roku 1861, protože je dávno ztracená. Nikdy se empiricky nedozvíme, jaký přesně předmět Maxwell zachytil, a jak vypadal při promítání... Sice máme ty tři snímky, ale skutečná první fotka neexistuje a ani nemůže. Byl to jednorázový jev – stejně jako koncert Clash z 1. ledna 1977 v The Roxy v Covent Garden. Jenom ti, kteří tam byli, ví, jaké to bylo,“ vysvětluje Elter.
Ostatně to samé si uvědomoval i Thomas Sutton. „Je nemožné slovy popsat přesné odstíny barev nebo intenzitu roztoků. Totéž lze říci i o samotné stuze. Takže i když máme tři skutečné snímky, první barevná fotografie vlastně neexistuje. Jen přítomní budou vědět, jak doopravdy vypadala,“ napsal si.
Sám Maxwell byl z pokusu zklamaný. Během své přednášky, která se týkala hlavně fyziky, prohlásil, že by pro příští pokus potřeboval materiál citlivější na červené a zelené světlo. „Kdyby byly červené a zelené obrazy vyfotografovány stejně plně jako modré, jednalo by se o skutečně barevný obraz stuhy,“ stojí v záznamu z přednášky.
Zajímal se především o demonstraci teorie barev, nikoli její využití ve fotografii. Sám o tomto „objevu“ hovořil jen stroze, ve svých vlastních spisech ho často umisťoval do poznámky pod čarou. Průkopnický úspěch na poli barevné fotografie se výrazně nepromítl ani do tehdejšího tisku. Maxwellův přínos vědě ale zůstává nesporný. Skotskému velikánovi ostatně vysekl poklonu i Albert Einstein: „S Jamesem Clerkem Maxwellem skončila jedna epocha vědy a začala nová.“
Autor: Veronika Pitthardová
Zdroj:
https://www.idnes.cz/