DARJEEL: Ech, tak jinak.
Nevyznám se v sebeobraně, ale IMHO to bude daleko komplexnější záležitost.
Aikidó je záliba, koníček. Asi jako učit se bulharský lidový tanec. Někoho to baví. A tak to dělá.
Bez ohledu na nějakou praktický užitek (jinačí než potěšení z pohybu, kontakt se stejně zapálenými kamarády, fyzickou aktivitu bez nějakého většího rizika zranění).
Samozřejmě že to vzniklo jako bojový styl. A samozřejmě že se z toho praktický styl dá znovu udělat.
Jenže se to tak obvykle neučí. Ani v (domovském) Hombu dódžó v Tókju.
Vždycky je to o tom kdo to učí a jak.
Začátečníkům je potřeba vnutit nudné základy aby se hejbali správně (a obvykle je to dost záležitost i rehabilitační), pokročilí a mistři už zase žijí ve skleníku stejných spolubojovníků a řeší jemné nuance jednotlivých variant všech možných podtechnik, co mají společného a co rozdílného... a ve finále to víc připomíná krasobruslení než boj.

To co jsem psal o tom meči (a následně tedy vzdálenosti) není záležitost bojová, ale obecná. Prostě... nebylo (bezpečené a později) slušné aby někdo stál blíž než na vzdálenost mávnutí meče. Samuraové byli velmi paranoidní, protože tasit a tnout bylo záležitostí zlomku sekundy. Tak si jeden velmi hlídal aby ten druhý k útoku musel udělat aspoň jeden krok. Dnes už je to dávno jedno, nicméně aikido většinově zamrzlo v tom, že útočník aby zaútočil, tak musí nejprve udělat (dlouhý) krok.
Přestože učitelé často tvrdí, že v boji je nejdůležitější hlavně ustát a zpracovat první útok, v praxi se tomu při nácviku málokdy věnuje takové pozornost - aikidisti obvykle moc útočit neumějí (útočník čeká že jeho útok bude zpracován), takže se na to těžko nacvičuje účinná protiakce. První útok je nějak odveden jinam,

Prvnímu útoku ale v sebeobraně nejspíš předchází nějaké vyhodnocení útoku. V aikidu víš že je na tebe útočeno (dlouho předem) a víš jak. Z třímetrové vzdálenosti. A už začínáš s protiakcí - daleko dřív než nepřítel dojde na kontaktní vzdálenost. "Jdeš si pro útok". Narozdíl od všemožných zápasů, boxů, džúdó atd., kde boj začíná (až) když jste kousek od sebe, takže ta reakční rychlost musí být dost jinačí.
V reálu víš houby, co ten druhý člověk chce - pokud ho vůbec uvidíš se přibližovat. Nezačneš obíhat a okopávat každého kdo se chce zeptat na cestu nebo tě prostě míjí na Václaváku.

Jinak je aikido super. Dá se použít na leccost. Ale dost dlouho to trvá. Snazší a rychlejší je... ale to už jsem psal.

COUDAK: a já si vždycky říkal, jak na ně. Díky.

DARJEEL: jj výslovnost -> ó statní

A sakra, to se nám to tu rozjíždí...

a ještě tu někdo psal s aikido úderem hranou ruky .. na ruce máme dost úderových ploch :
Úderové plochy na rukou:
UDE – předloktí
EMPI – loket
HAISHU – hřbet ruky
HAITO – palcová hrana
SHUTO – malíková hrana
TEISHO – spodní část dlaně
TETSUI – malíková hrana ruka v pěst „kladivový sek“
HIRAKEN – kůstky záprstní
KUMADE – celá dlaň s ohnutými prsty
SEIKEN – kloub ukazováčku a prostředníku
NUKITE – prsty čtyři v jedné ose

Takže je mi v podstatě jedno z jakého směru a jakým způsobem zaútočím rukou. základ je pro mě vyhnout se úderu protivníka případně když se ti to podaří jej svést a využít jeho sílu rychlost atd ... Mě je jedno jak tu někdo naznačoval, že si naprogramuji v hlavě čím vším může zaútočit, protože když začneš myslet, prohrál jsi.

Pánové, nestačím se divit co zde píšete. Dělám Ju Jitsu 7 let, začínám osmý. To, že mám teprve teď oranžový pás a tento rok půjdu na zkoušky na zelený pás svědčí o tom, že to není zadarmo. Bojové umění vás naučí sebekázni (pokud ne, je problém někde jinde -> ve vás nebo mistru). Už jen to, že děláte nějaké bojové umění vás naučí ne vždy se pouštět do střetu. Vymluvit se z něj a nebo se připravit pro následující boj.

Dále vám zlepší reflexy, zlepší se vám rychlost i obratnost a pohotovost. budete mít stabilitu za každé situace a víte jak protivníka lehce vykolejit (využívám například při hraní florbalu :-D). Nazval bych to jakkoliv, ale rozhodně ne neúčinným pro sebeobranu .. jasně, nenaučí vás to za půl roku jako při boxu ... ale kdykoliv k nám přišli Thaiboxeři, kickboxeři a podobně ... kromě úderů bylo vše na co se zmohli a mnoho z nich neumělo ani pořádně stát na zemi.

A hlavně by se vám mělo změnit myšlení, už jen z důvodu praxe bojových umění.

Takže pokud chcete žít smysluplný život a něčemu jej zasvětit -->bojové umění (Ju Jitsu, kung fu ...)
Pokud se chcete přetahovat, soutěžit a vyhrávat --> bojový sport (Judo, Karate, Brazilské Ju Jitsu..)
pokud se chcete prostě jen naučit tupě mlátit když to tak blbě řeknu --> Combat systém (kraw maga, systema, musado ..)

Miroslavoj: Kdosi tu zmiňoval Systemu. Podle mě super volba. Pokud máš však základy z Aikida, tak bych šel spíš zkusit spíš centrum bojových umění, kde kombinují japonské, ruské a čínské školy s co možná největším efektem. Kamoš dělal judo a pak přesedlal sem a prý paráda (pokud nechceš googlit tak: http://centrumbojovychumeni.com/).

Redivider:Jasně, sekat frajery při tasení může být komplikované, co se právní otázky týče, nehledě na to, že krev jde blbě vyprat. Ale obecně se dá říct, že jakékoliv bojové umění ti zlepší reflexy, pohyblivost a sebedůvěru, což v sebeobraně použiješ vždy. Nehledě na kondici. Takže bojová umění lze nazvat neefektivní pro sebeobranu, ale rozhodně bych nebyl tak odvážný a nazval nějaké jako neúčinné.

CYBERKOTLIK: Tvým postem se tedy vytváří další diskrepance a nějako se to komplikuje a to už mi přišlo, že mám docela jednoznačný závěr :-)
Nicméně dovolím si tvrdit, že obě světové války se odehrály ve století dvacátem...