NATASHA, 5.2.2015
Má dcera pochoduje lesem
I.
Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.
Jsme tu samy. Samy a listopad.
II.
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.
Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní
podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
Pokouším se omládnout.
III.
Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.
IV.
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,
na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,
kašlaje na špek na břiše.
V.
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi
bude domácí, zatím garden smrdí listím.
Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.
VI.
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.
Má dcera v lese spí.