• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    RICARDERONAutorská poezie - Výběr
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA, 5.2.2015

    Má dcera pochoduje lesem

    

I.

    Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
    
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
    
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.

    Jsme tu samy. Samy a listopad.



    II.
    
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
    
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.

    Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní

    podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
    
Pokouším se omládnout.



    III.

    Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
    
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
    
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
    
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.



    IV.
    
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,

    na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
    
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,

    kašlaje na špek na břiše.



    V.
    
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
    
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi

    bude domácí, zatím garden smrdí listím.

    Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
    
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.

    

VI.
    
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
    
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
    
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
    
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.

    Má dcera v lese spí.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ, 2.2.2015


    tak aspoň se
    shodneme na Proustovi
    že nemá cenu hlídat ceny
    dalších myslitelů

    viděla jsi nás odplouvat
    mě a lodě
    táhneme za vranami do Malmö

    důrazně odmítám šoustání
    za účelem kompromisu v našich debatách
    důrazně odmítám Prousta
    jako mírotvůrce dnešního rána.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    OKEYA, 18.1.2015



    odlehly mrazy

    takovou zimu mám rád
    prostovlasou
    všude klid
    jen vítr skřípá na starou ceduli

    a Polabí se mi otírá o nohy
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR --- --- 22:06:07 16.4.2013
    poslouchám tvůj dech

    18:04

    poslouchám tvůj dech

    jdu v jeho stopách
    odvalovaným šerem
    šátrajícíma rukama

    pod každou vrstvou
    kterou svléknu
    obnažím další otisky
    jako po převržených trilobitech
    nebo alespoň vím
    jak jejich nalezení
    způsobit


    21:27

    poslouchám tvůj dech

    sedím ti v tříslech
    vonících thajskou kuchyní
    přivíráš oči
    a rozčiluješ se
    nad mým uhýbáním

    ještě ne
    říkáš přitom
    ještě není čas na rybu s břichem
    plným snů
    v rýžovém papíře

    ale ucho je zvědavé a touží


    23:03

    poslouchám tvůj dech

    zkřehlá
    pokrčená slova
    těsně před začátkem parku

    za tvými zády
    dotýkám se bodu
    bolesti
    hranice
    z obou stran jinak měřené


    02:29

    poslouchám tvůj dech

    sedíš mi v slabinách
    a já tě
    dlouhými prsty rozděluji:
    ňadra liškám
    stehna krkavcům

    vím kudy vést řez
    a vzrušená
    že mluvíš jinak

    sním o všech dravcích
    které umím namalovat
    nebo sám
    předvést
    v kostýmu se zjančenou krví


    3:15

    poslouchám tvůj dech

    zrcátkem k ústům
    každou chvíli se přesvědčuji

    otázky
    dvě minulé otázky jak voda v uchu
    k nevytřepání
    ani když je převalím
    z boku na bok

    jaké to asi je...?


    15:06

    poslouchám tvůj dech

    říkáš mi
    mysli víc na sebe

    ale
    ono nelze na sebe myslet víc než
    právě k tobě
    když přibližuji sen
    rozparkem
    zažloutlého dne
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR --- --- 13:13:49 11.11.2012


    ...

    zavěsím vlhký kabát vysoko ke stropu
    protože tam
    nemůže kopat nohama
    a taky aby neodešel

    a pak se zamkneme

    a ty mi mezi řečí daruješ noc
    která se nestane
    dokud se budu vracet
    FIN
    FIN --- ---
    ZMYJKA --- --- 16:05:28 3.10.2012

    V odrazu okna autobusu

    Potřebovala bych zešílet
    - už tisíc let
    chodím stejnou cestou
    - už to ani nebolí,
    jako špatný sex
    - tupé tušení tvaru,
    bušení břicha o břicho
    křupání kyčlí -
    až skončí,
    můžu na chvíli usnout:

    nemyslet.

    [ ZMYJKA @ EmOtivNÍ pOeSie ...aneb despoticky vladce chce poesii a ne sracky.. ]
    FIN
    FIN --- ---
    ze stromu visící

    na svislém břevnu vyschlá víra
    na vodorovném naděje
    zpěv hřebů v kloubech netopýra
    vyznání vlků, závěje

    horečka hranic slunovratu
    pod bílým sněhem sivý stín
    zoufalství zkulo si zbroj z plátů
    hladové modly vlastních vin

    sám sobě bohem, soudcem, vším...

    Unseen
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA, 19.9.2012

    ***

    Zabrala nejlepší pohovku
    u největšího stolu
    v kavárně.

    Zarputile hledí
    do desky stolu,
    ignoruje šípy výčitek,
    jimiž se hemží trnož
    i lenoch.
    Neslušně olizuje lžičku.

    Slečno, bude vás ještě víc?

    Ale na takové otázky
    v tomto světě opravdu nejsou
    odpovědi.

    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA, 14.9.2012

    Marie

    Marie, jednou ke mně přijdeš
    ve snu,
    budu mít papuče a otázky,
    ty budeš mladá a rovná
    jako smrk omorika,

    zato já se stočím v hnízdě
    do polohy plodu
    a nechám se krmit šňůrou,
    která vede skrz.

    A ty se budeš smát, jak moc se bojím,
    že na mé otázky jsou odpovědi
    a že je mohu mít. Jednou to budu já,
    kdo se blíží k utrpení,
    a ty budeš držet nohu ve dveřích.

    Marie,
    vidím to jasně před sebou.
    Čtvercový stůl. Nudle s mákem.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 16.8.2012


    Když jsme se sestěhovali
    pořádali jsme závody
    rychlovarných konvic
    a topinkovačů

    sedělas vždycky na lince
    se sklenkou mávala nad hlavou
    a křičela Moulinex Moulinex

    já drmolil mantru Eta Eta
    a ještě teď mi řvou hlavou
    žlutí ptáci


    V kuchyni jsme měli dvě židle
    jen dvě židle protože
    kuchyň byla naše
    návštěvy jsi do ní nepouštěla
    a já s nimi potom trucoval
    na zemi v obýváku


    Koupelnu jsi proměnila v úplný lázně
    ale tak trochu pro ženský
    od tý doby jsem se jen sprchoval
    a holil se jen v rychlosti
    ty sis pak vždycky stěžovala
    že píchám


    V létě jsme vždycky chodili pozdě
    v práci to nikomu nevadilo
    a já už nemůžu nikdy snídat někde venku


    Žebra jsou dvířka
    košíku na piknik
    ve kterém nechybí
    cigarety
    nůž
    zápalky
    ani kamení

    žebra jsou křídla žlutých ptáků
    kteří nevzlétnou
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    RICARDERON, 16.8.2012


    Jsi jako tohle léto
    Samej smích ale mě nevoblafneš
    Za očima máš podzim
    a to nejsme ani v půlce

    Jsi jako tohle léto
    Vždyť já si ještě neužil
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    HANNA, 8.8.2012


    na březích lícních kostí
    pozorujeme se bez příčiny
    jako když jsme jednou
    kradli krabicáky
    a klouzali se domů
    jizvami po autech
    řekl jsi mi tehdy
    že ti někoho připomínám
    někoho mnohem staršího
    než jsme dnes
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    THEFISH,17.7.2012

    Až na Ural
      mezi lihojedy

    otisky prstů na hrdlech
    pustá ústa

    v podhůří stáda
    žalozvěsti – plná ústa
    od nich dál
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY, 15.7.2012


    Zdálo se mi
    o popuštěném světle
    zmírněném pnutí jitra

    na dohled
    od našeho domu
    jiskřily meze
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CORWEX, 14.7.2012


    V(illanella)

    Co se stane v Praze,
    to také zůstane v Praze,
    a také já se stal v Praze,
    a tedy také to, co se nestalo v Praze,
    skrz mě zůstává v Praze
    a zadrhá
    se.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 25.6.2012

    Časové znamení oznámilo osmnáct stupňů

    Co je tohle za léto
    když ani trampouch v lese nevisí ze skály?
    Jen dláta ta tá zní při odtesávání vstávání
    z postelních tříd našeho od-ho-boje
    Za nás, za Jižany!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 18.4.2012, v reakci na Zmyjčin cyklus Sčítání lidu


    ...
    Popudy těch co vědí
    jak se to a ba i ono
    docela jezdí pod nehty

    Sakra
    chci být zpátky dítě

    řeklas jakoby na obranu
    před kým a komu
    to je fuk

    ...
    Pronikám do ticha
    mezi křikem

    Zatímco každý aspoň šeptá
    sedím za oknem
    bez záclon

    ...
    Poněvač nejsem tam
    kde jiní
    nevnímám tlaky okolí

    Jenom ten život
    jenž nestačí

    A vítr

    Žene od polí

    ...
    Ptáci to taky dokázali
    Letět a na nic nemyslet
    Ptáci již nejsou okázalí
    Proměnit soumrak v dlouhý let

    ...
    Slyšet svůj jazyk
    Nerozumět

    V duchu otevřít němá ústa

    Zatajit dech
    Zatnout svaly

    Učit se slova nazpaměť
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ZMYJKA, 15.4.2012

    Sčítání lidu

    Jméno

    mívají lidi po někom, po matce, po babičce
    nebo aspoň po nějaké herečce nebo světici,
    jenom já ho nemám po nikom – prostě jméno.
    Mámě se líbil ten zvuk:
    jako když stavíš cihlovou zeď.

    Tak sem vyrůstala.

    Bydliště v rozhodný okamžik

    Řekls mi, že nesejde na předchozím životě,
    ale na tom, kde bytuje duše v okamžiku smrti:
    pokud je v Bohu,
    dojdeš spásy,
    ale chraň tě pánbu
    aby ses courala někde jinde!

    Teď se bojím otevřít dveře od bytu.

    Datum narození

    Nějak sem doufala, že v třiatřiceti
    se všechno zlomí,
    možná sem čekala na zázrak,
    na svého Jidáše,
    na kříž, jako černou siluetu proti šedivýmu nebi
    - a na Golgotu zatím
    postavili lanovou dráhu:
    Přeprava nadměrných zavazadel vyloučena.

    Ono něco se láme,
    v posledních měsících
    - někde uvnitř -
    a děsně to bolí.

    Rodinný stav

    Svobodný zní vznešeně,
    dokud se nezačne mluvit o rodině
    - pak je to od jistého věku skoro hanba,
    jako cejch neschopnosti
    se sdílet,
    milovat.
    Ale kolikrát se dá -
    kolikrát se smí
    být nesvobodný?

    Po kapsách nosím dvě rybičky a pět chlebů,
    jenže nevím
    - teď?
    Nebo zítra..?

    Národnost

    Nikdy sem tomuhle slovu
    z minulého století
    nerozuměla,
    jenom v krvi mi pořád tepe
    - jako neklid, jako volání, jako cejch.
    Můj dědeček by možná věděl
    - ale nikdy sem ho nepotkala:
    jediného z příbuzných, o kterého bych skutečně stála,
    aby mi řekl
    kam patřím.

    Na kterém hřbitově
    se mám nechat pochovat.

    Vyznání

    Vyznávám,
    že potřebuju někam patřit,
    někomu patřit,
    že samota je jako propast,
    jako trhlina,
    jako písek pod Sisyfovýma nohama.

    Tak strašně se snažím
    vyvalit svůj balvan
    na Golgotu.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    CORWEX, 1.3.2012

    ---
    Jsou mělká města,
    města jako čip
    A města zrcadlová,
    města jak linoryt

    A jedno navrstvené
    jak hanba v peřiňáku

    a v tom se nedá žít
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR, 6.4.2012



    a kolik zimy
    na nás ještě jde

    lejskově šedé smrákání
    zamlkle stříháme podle vzoru kost
    ve starých košilích
    aby se zašlý, scvrklý svět
    ještě víc neumazal

    kdyby mi někdo povolil jazyk
    a abych promluvil…

    hromádku odstřižených nití
    přes okraj stolu do dlaně nametám
    jako roztahané hnízdo

    svou košili až budu prát
    bude v ní tolik štěstí
    které již nepustí

    kolik že zimy na nás jde -
    a kolik štěstí
    musíme ještě snést
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam