• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    RICARDERONAutorská poezie - Výběr
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    HANNA, 8.8.2012


    na březích lícních kostí
    pozorujeme se bez příčiny
    jako když jsme jednou
    kradli krabicáky
    a klouzali se domů
    jizvami po autech
    řekl jsi mi tehdy
    že ti někoho připomínám
    někoho mnohem staršího
    než jsme dnes
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    THEFISH,17.7.2012

    Až na Ural
      mezi lihojedy

    otisky prstů na hrdlech
    pustá ústa

    v podhůří stáda
    žalozvěsti – plná ústa
    od nich dál
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY, 15.7.2012


    Zdálo se mi
    o popuštěném světle
    zmírněném pnutí jitra

    na dohled
    od našeho domu
    jiskřily meze
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CORWEX, 14.7.2012


    V(illanella)

    Co se stane v Praze,
    to také zůstane v Praze,
    a také já se stal v Praze,
    a tedy také to, co se nestalo v Praze,
    skrz mě zůstává v Praze
    a zadrhá
    se.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 25.6.2012

    Časové znamení oznámilo osmnáct stupňů

    Co je tohle za léto
    když ani trampouch v lese nevisí ze skály?
    Jen dláta ta tá zní při odtesávání vstávání
    z postelních tříd našeho od-ho-boje
    Za nás, za Jižany!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 18.4.2012, v reakci na Zmyjčin cyklus Sčítání lidu


    ...
    Popudy těch co vědí
    jak se to a ba i ono
    docela jezdí pod nehty

    Sakra
    chci být zpátky dítě

    řeklas jakoby na obranu
    před kým a komu
    to je fuk

    ...
    Pronikám do ticha
    mezi křikem

    Zatímco každý aspoň šeptá
    sedím za oknem
    bez záclon

    ...
    Poněvač nejsem tam
    kde jiní
    nevnímám tlaky okolí

    Jenom ten život
    jenž nestačí

    A vítr

    Žene od polí

    ...
    Ptáci to taky dokázali
    Letět a na nic nemyslet
    Ptáci již nejsou okázalí
    Proměnit soumrak v dlouhý let

    ...
    Slyšet svůj jazyk
    Nerozumět

    V duchu otevřít němá ústa

    Zatajit dech
    Zatnout svaly

    Učit se slova nazpaměť
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ZMYJKA, 15.4.2012

    Sčítání lidu

    Jméno

    mívají lidi po někom, po matce, po babičce
    nebo aspoň po nějaké herečce nebo světici,
    jenom já ho nemám po nikom – prostě jméno.
    Mámě se líbil ten zvuk:
    jako když stavíš cihlovou zeď.

    Tak sem vyrůstala.

    Bydliště v rozhodný okamžik

    Řekls mi, že nesejde na předchozím životě,
    ale na tom, kde bytuje duše v okamžiku smrti:
    pokud je v Bohu,
    dojdeš spásy,
    ale chraň tě pánbu
    aby ses courala někde jinde!

    Teď se bojím otevřít dveře od bytu.

    Datum narození

    Nějak sem doufala, že v třiatřiceti
    se všechno zlomí,
    možná sem čekala na zázrak,
    na svého Jidáše,
    na kříž, jako černou siluetu proti šedivýmu nebi
    - a na Golgotu zatím
    postavili lanovou dráhu:
    Přeprava nadměrných zavazadel vyloučena.

    Ono něco se láme,
    v posledních měsících
    - někde uvnitř -
    a děsně to bolí.

    Rodinný stav

    Svobodný zní vznešeně,
    dokud se nezačne mluvit o rodině
    - pak je to od jistého věku skoro hanba,
    jako cejch neschopnosti
    se sdílet,
    milovat.
    Ale kolikrát se dá -
    kolikrát se smí
    být nesvobodný?

    Po kapsách nosím dvě rybičky a pět chlebů,
    jenže nevím
    - teď?
    Nebo zítra..?

    Národnost

    Nikdy sem tomuhle slovu
    z minulého století
    nerozuměla,
    jenom v krvi mi pořád tepe
    - jako neklid, jako volání, jako cejch.
    Můj dědeček by možná věděl
    - ale nikdy sem ho nepotkala:
    jediného z příbuzných, o kterého bych skutečně stála,
    aby mi řekl
    kam patřím.

    Na kterém hřbitově
    se mám nechat pochovat.

    Vyznání

    Vyznávám,
    že potřebuju někam patřit,
    někomu patřit,
    že samota je jako propast,
    jako trhlina,
    jako písek pod Sisyfovýma nohama.

    Tak strašně se snažím
    vyvalit svůj balvan
    na Golgotu.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    CORWEX, 1.3.2012

    ---
    Jsou mělká města,
    města jako čip
    A města zrcadlová,
    města jak linoryt

    A jedno navrstvené
    jak hanba v peřiňáku

    a v tom se nedá žít
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR, 6.4.2012



    a kolik zimy
    na nás ještě jde

    lejskově šedé smrákání
    zamlkle stříháme podle vzoru kost
    ve starých košilích
    aby se zašlý, scvrklý svět
    ještě víc neumazal

    kdyby mi někdo povolil jazyk
    a abych promluvil…

    hromádku odstřižených nití
    přes okraj stolu do dlaně nametám
    jako roztahané hnízdo

    svou košili až budu prát
    bude v ní tolik štěstí
    které již nepustí

    kolik že zimy na nás jde -
    a kolik štěstí
    musíme ještě snést
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FAERTIS, 12.3.2012

    Hry

    Zábava začíná, začneme schovkou
    sám proti sobě (občas se my dva, takhle slezem)
    tak jsem se uplatil zmuchlanou stovkou
    abych se nenašel, jak pláču nenalezen.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA, 27.2.2012

    Ale je tam někde duše

    Ale je tam někde duše,
    pod prachovkou,
    v zákoutí mezi činelkami
    a dřevěnou kočkou.

    V noci se plíží ulicí
    oděná jen šampónem,
    a chtěla by všechno,
    ale všechno nemají
    ve vietnamském obchodě,
    jen staré rohlíky
    a staré porno v polici.

    Ale je tam někde duše,
    civí jako vyoraná myš
    na muže, který se svléká,
    a začíná vždycky ponožkami.
    Sbírá ponožky
    a lepí je do alba,
    neboť nahota
    nesmí být zapomenuta,
    i když jde jen o palce.

    A snad by se dalo zaparkovat
    pod mostem,
    ale je tam někde duše,
    a do ní je třeba nenacouvat,
    to ona potom křičí
    a dělá i další potíže,
    mluví třeba o růžovém keři
    a že by chtěla k moři,
    letos konečně k moři
    a ne na Slapy.

    Ano, brzy bude jaro,
    a všechno se musí
    vyklidit ze skříní,
    ale je tam někde duše,
    a na tu pozor,
    tu neodřít.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ, 20.2.2012


    Pokud jsou ty dveře zavřené a ďábel jsem já, tak jako ty bratře z rodiny
    a různých jiných pekel,
    nebuď zoufalý, pokud ty dveře zůstanou zavřené.

    Kdysi jsem po něm zopakoval,
    že se těším na to setkání,
    v kilech telecího si vzájemně vysmažíme do kůže znamení těch.

    Namítám, že v duši je mnohem více místa než se zdá.

    A sním ten sen dál,
    i bez tebe.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA 5.2.2012

    ***

    Nešťastný, blázen a pes
    stojí na břehu řeky.

    Utopím se,
    říká nešťastný.
    Hele, oblázek, říká blázen.
    Pes je němý.

    Po chvíli nešťastný odejde k obědu,
    který by vynechal jedině blázen.

    Pes je pruhovaný sluncem
    a obavami ze hbitosti vodních ptáků.

    Jedině oblázek se utopí.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN, 3.1.2012


    sedm

    I.

    i stalo se mi
    že jsem přestal být
    totiž, zůstal jsem
    ale již neprocházím
    jen se objevím
    na začátku
    na konci

    II.

    i stalo se mi
    že již neodplouvám
    ba dokonce dny
    jsou k smíchu
    jen pozůstávám
    v mrazivém
    tichu

    III.

    i stalo se mi
    že téměř nevidím
    tak poslouchám
    a simuluji zrak
    nestalo se nic
    věci stejně
    tak

    IV.

    i stalo se mi
    že voníš jak léto
    jako vzácná krajina
    sotva na dotyk
    tvé čelo slza
    a tvé rty
    vzlyk

    V.

    i stalo se mi
    žes jak oheň
    zkrvavená dáseň
    voda živá
    s večerem splývá
    a pak
    takové ticho

    VI.

    sedřel bych si prsty
    a kvůli tobě do krve
    ale nikdy ti to neřeknu
    spáváš totiž
    uprostřed ticha
    tak hebce, měkce
    na polštáři

    VII.

    i stalo se mi
    co jindy se nestává:
    ostrý střep
    rozřízl ret
    až to zabolelo.
    a ten měsíc
    sotva dýchá.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ, 9.1.2012


    Cigareta zapálená v dešti
    to jsou léta strávená
    přelézáním plotů

    voní jak tajné ohníčky
    domácí úkoly odložené na později
    a ustrašené pohledy k oknům

    že babka z druhého patra
    na nás už jednou opravdu zavolá
    esenbáky
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY, 7.1.2012

    A ty tu nejsi

    Prší na pavlač
    moknou nohavice
    pokojových psíků
    na dvoře

    A ty tu nejsi

    Nevidíš kapky na skle
    mého jediného okna
    mé oko v nich

    Dnešní nákup ve večerce
    162 korun
    včetně vína a cigaret
    bez čokolády
    a bez cigaret
    pro tebe

    Nejsi tu

    Tuším tě v sobě
    ale nejsi tu
    už ne opravdicky

    Po šíji přešlapují hodiny
    pomalu jako řeka
    teče mi po zádech
    když ležím na slizkých kamenech

    A ty tu nejsi!

    necítíš tu vůni
    zkažené vody ve džbánu
    dávno povadlých květin
    které jsi zapomněla

    v mém pokoji

    už nejsi


    Pod jazykem převaluji
    vzpomínku na průzračnou
    plodovou vodu

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY, 31.12.2011

    Pokoj se zaplnil tvým spánkem
    velikou divokou zahradou
    s pokřivenými hrušněmi
    a trávou po kolena

    Zatímco psi na pavlači
    kteří nikdy nespí
    si mohou duši vyštěkat

    Ty sedíš na zídce
    a po paměti doplňuješ barvy
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KONTRAPHUNKA, 11.12.2011

    bez sebe

    nad polem je ještě od včera pruh mlhy
    jako za anglickou vesnicí
    dívky si do ní malují své sny

    potkal jsem tam poutníka
    v začínajícím šerosvětle
    mluvili jsme jenom krátce

    ze sna se budím
    a do sna vstávám, říkal a pára stoupala z ušlapaných stébel
    přítomnost je moje jediná láska
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA --- --- 22:29:46 4.12.2011

    Byt v podkroví

    I.
    A budu mít byt v podkroví,
    bez koberce a telefonu,

    ale s klecí výtahu
    a klecí osamění
    ve smlouvě.

    Mám nos na místo.
    Mám nos namísto svědomí.


    II.
    Ano, v bytě v podkroví
    je třeba být sám,

    jen s krabicemi, kaktusy
    a modrým sýrem.

    Modrý sýr je dobrý společník:

    každý večer nabízí se
    za přerušení v polovině,

    za pohlcení
    nedokončené.


    III.
    V bytě v podkroví
    je milenec nutně nepokojný:

    nemůže se vypínat,
    je-li shora sledován bohem,

    nechráněný
    ostatními partajemi.


    IV.
    Z bytu v podkroví
    lze plivat nejlíp:

    slina se v letu mění v anděla,

    vlídně ulpí v kadeřích
    řvoucích kolemjdoucích.

    Přivolaný policista
    odstraní anděla kapesníkem.

    Přestupkové řízení bude zastaveno
    pro všeobecný nedostatek
    rozpaků.


    V.
    V bytě v podkroví nejsou výčitky
    ani krysy.

    Většina skončí v základním táboře
    domovnice z 1b.


    VI.
    Noční město je nejkrásnější
    z bytu v podkroví.

    Proto se zde vůbec nespí,

    jen čte
    a miluje,

    čte
    a lituje let promarněných

    v nižších podlažích.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR 23:36:11 6.10.2011




    nahoře na půdě
    je horko z tajemství

    náhle máš odvahu
    že tě až napadne zabydlet matraci
    s propadlou pravou tváří
    protože
    nahoře na půdě
    vydechne z tebe touha
    sirotčím strachem

    to jenom dole
    čekají s večeří
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam