NEMESIS
Emma Dešti nová (So 1. 3. )

Emma očesala stromy
a teď
jí prší do vlasů

Chodidla přes záhony
nese roj počasů

Emma
se v keřích schová

Déšť kouká podezřele

Emma
je Dešti nová

a Emma

maso

mele.

Zmyjka 18.2.
Hadí

Trochu mi vadí,
když se svlíkám
z kůže, z minula, z přání -
že jsem slepá a zlá

- hadí -

a taky mi vadí
prázdno mezi zítra a kdysi
a hladové krysy

- z těch mívám strach.

NEMESIS, 16.2.2008


Jak listy na podzim,
tak zoufale zlátnu -
a vím, že se opozdím
v myšlenkách na tmu,

v myšlenkách na noci...
Než dojdu na dno, cit

kočičích tlapek
mnou teče, mnou kape.

CORWEX, 12.2.2008


---

Den je
domino vteřin
a noc sám po něm kráčet jak po laně.
Jako ty kostky se spolu rýmujeme:
jen zpola ano,
zpola ne.

UNSEEN, 30.1.2008

25.01.08 (zúčtování III)

co tenhle lesíček?
nebýval kdysi větší?
a plný tajemství...šeptavých mechoskřetů?

archivář mysli zas v šuplících divě křepčí:

"tady sis, hošku, dal svou první cigaretu!
a o dva stromy dál k planému políbení
s půl lahví kahanu schruly se okolnosti..."

archivář dodýchal

pár stromů dnes les není
před litrem nevstanu
a z chlastu bolí kosti...

Tuhle jsem zapomněla vytáhnout, nevím - snad si to domýšlím - ale přijde mi na ten malý rozsah narvaná významem.

RICARDERON, 19.1.2008

Milostná

Nejtěžší bolest cítívám
když kráčím kolem vinohradu

Z modré se mi točí hlava
Ze zelené srdce

SOLIVAGANT, 25.1.2008

ve čvrt na osm se babička dívávala
na zprávy
táhne to k domovu
ten je ale nutný vytvořit
na zbořeném kostele
s vírou nebo bez víry
nosnou cihlou, dívčím úsměvem

- je tolik věcí
pro které bychom zabili
a zatím jen držkou meleme

NEMESIS, 22.1.2008

Autoškolní


Na příští křižovatce
odbočte doleva.
řídíte trochu vratce…
Na příští křižovatce
zelená trvá krátce.
Teplo se rozlévá…
Na příští křižovatce
odbočte doleva.

Nemesis
Liška

Má vůně je rychle pryč
z jeho rukou
zametám po sobě
ebonitové tyče
Jsem těkavá
v zákoutí šroubovic
zůstanu ti
Jako kus jídla
v zubech

SORRYLOOKING --- --- 12:17:27 2.12.2007

běž spát
probudí tě Březinova báseň.

Bosky běhá
v dávno usazené noci.

Plstěné bezvědomí v pokojích
a sirky cizích srdcí
drze posbírané z postelí -
pět vteřin světla u stehna tmy.

Bulvy má ztopořené
jazyk touhou
vyválený v polích -

den tře si bříško
o lhostejnější kraj.

HANNA, 2.12.2007

Košile

Až do pastelova probarvené
ranní košile nesedí přes ramena

a přesto se znovu ohlížíš
za konturami silných slov

až je mi v nich těsno
na jedno setkání

Ricarderon
Reálná

Celý bílý balet
je nic proti tomu
když svlékáš

černou podprsenku

RICARDERON 11.10.2007

Jakási

Zpívám jen poloviční písně
z celých bys zesmutněla

I tak z nich cítíš nikotin
a všechna cizí těla
která kdy nebyla mi cizí

Půl tóny mizí

Ricarderon
----------------------

Řady hrobů

Procházím hektary hřbitova klávesnice
Tady hrob pro X hned vedle od C

Svorně si leží
svorně vinni

Náhrobky z bílé slonoviny
postmoderního věku

jsou mi trochu k smíchu
trochu k vzteku
a tak do nich po nocích
buším

Corwex
- - -

Držel jsem ve tmě za ruku
mrtvého Itala
Černobílé moaré večera
praskalo v uších

Ladičku šumu jsem rozbil
o hranu kolejí

KID_MCHUTT

Střídám se ve fázích
jako kyvadlo
modré jsou pilulky
růžové propadlo
rudé víno
psí
počasí

Zmyjka
Náhodný kolemjdoucí III

Máta mi na okně
spolykala světlo
na schodech ze třetího patra
- ve čtvrtém umřela ta paní
a v přízemí nesvítí žárovka -
se míjím.

Moc pracuju
nebo jsem tě dlouho nepotkala

náhodný kolemjdou

NIKITAA, 15.8.2007



Zpomalený záběry,
snů na odchodu za lepším
unavených z věčnýho omílání.
Jako by léto vůbec nebylo,
když pro něj neukápla mi jediná slza.
Ani pro sny.

Litovat by se chtělo,
plakat nad přeschlou sklizní,
sčítat míle s láskou v patách,
jenže jako by léto vůbec nebylo,
když neukápla mi pro něj jediná slza.
Ani pro sny.

Už vím jaký má ryba oči.
Vodotěsný.

RICARDERON --- --- 21:02:51 3.8.2007

Dávná

Je tomu dávno
Už na loukách nestydnou zmije
Už rosou se nehasí žal a smutek
Teď jenom motýli ruce rozkládají
a nad hlavou zalamují křídla
když marně skrývají hlavy smrti

Je tomu dávno
kdy večery skrývaly v tmách
naše prozření

RICARDERON --- --- 2:18:16 13.8.2007

Propadenou klenbou našich představ dopadá mezi pihy mlhovina
Lepí se ve vlasech a smutek neustává ve značkování noci
Ten pach je poznatelný do třetích komnat spánku
kam jsme se zavírali před chapadly opouštění
Jenže na smutek jsme nepomyslili
a tak nás svědí kštice jak týden nemytá
To proto že za dveřmi kdosi křičí

CORWEX, 11.7.2007


Nad jeho rozhlasovou hrou

On něco říká,
a jiný mužský hlas mu přitakává,
a ženský hlas,
i když by intonace sváděla myslet
si něco jiného,
je jenom doplňuje.

Dechová hudba v pozadí zní jako smích
arabských komentátorů.