BUBLINKY, 28.6.2011

Kotce

Skládáš si ruce do klína
a pevně tiskneš nohy

V nazrněném obličeji
skoblina vleče strach

Pod mokrou krustou sena
šramotí duše
zlodavců

MAEROR, 10.4.2011

…

ale já nevstávám

alespoň ne tak
aby bylo možné nazvat to vstáváním

do uzlů zůstávám zapřažený
do všech těch starých táhel a postrojů
jako jateční kus s podťatýma nohama
hrabu
marně se hrabu

tam
kde měl jsem ještě nepřiznanou sílu
leží jen odhodlání
a stejně nevstávám
alespoň ne tak
abych mohl upadnout do podestlaného smutku
z příliš velké výšky

jsem zasažený host a nechce se mi jít
ležím tu se zavřenou duší
abych tě nepodťal

FIN, 14.2.2011

blues pro nahněvanou holku

už jsem si párkrát vyhradil soukromý prostor
a napil se z kohoutku vody
už jsem párkrát zaspal velikonoce
byl trapný
nepřišel v obleku
ignoroval všechny tradice

zkrátka
už jsem párkrát překročil lajnu
a mí přátelé mě pořád mají rádi

nevím
jak dlouho
to budou snášet
vím
co nesnesu já:
tvou nepřítomnost

nemůžu spát

BUBLINKY, 12.2.2011


* * *

Hustě prší
dívka klopýtá městem
s knihou jako nemluvnětem
na prsou

ze strachu téměř nedýchá

CORWEX --- --- 22:14:35 6.12.2010

Litomyšl/Seškrtaná

Máš ji jen v jedné noze
kulháš fortnou
Ráno vycení zámek
zuby jak dřevoryt

TOMASZ, 5.11.2010

LISTOPAD

Červánky.
Rudé zámotky strachu,
že se tak brzy stmívá,
že svět bude jednou holý
jako listopad.

Absurdní okamžik.
Vlažný vítr rve listí
a nevíš,
kde bude víc pršet:
venku, nebo vevnitř.

Po žlutém běhounu
došel podzim
k nejkrutější chvíli.

Bojíš se,
jestli bude za co žít.
A já mlčím;
nevím,

jestli bude proč.

SORRYLOOKING, 18.10.2010

mikrofon

„kdosi mi říkal
že jednou do rakve mrtvému
strčili mikrofon.“
až se ticho bálo.

pod tlakem zeměpisných fakt
naposled zasténáš.

nakoukne to vesmírem
studeným –
jako když na mě čekáš
před domem a smráká se.

ve svém pokoji tiše chodím
někdy omylem šlápnu
dovnitř tvé tmy.

BUBLINKY, 13.10.2010


Kaluže mezi pražci

Jako rozbitý nákladní vlak
líně a bez houkání
drkotají lidi do stanic
vypouští páru

Úzkorozchodné koleje bytů
jsou cítit po vodě a rzi

Na dva prsty mělké kaluže
mezi pražci synchronně tepou

neviditelným srdcem

NEMESIS, 1.8.2010


Nina

Mezi zelenou a zlatem
jsou okna zatemněná
a Nina ojíněna
hraje tiché housle
v místech, kde se mlčí
kde stopy
tmavnou hnědým blátem
Tam
mezi zelenou a zlatem
v krajině před záchvatem
se rodí nová jména

LIPO --- --- 1:22:49 14.5.2010

DECH JE NÁKLAD
prázdných slov
vyzvednutých ke stropu.

DECH jsou obnažená břicha balónů
naplněná obžérstvím tělesného.

TEĎ je tvůj vzdech,
TEĎ je SADISTICKÁ VÁŠEŇ
svazující ruce i nohy
milenky,
abys ji nafouknul na úděl věci
jako rybí měchýřek.

Jen málo se budu divit,
až naší posteli vyrostou šupiny…

Lipo

Je podivná otázka ve tmě za oschlými víčky: zasadit pomněnky do slepých důlků soch a přivonět si k nim.
Je podivný úkol pro mladého kapitána: povážit jablka ve svých rukou.
Je podivná žádost za koktajícím srdcem: nalepit plástve s medem na hřbety rukou a nastavit je k ulíbání.
Snad ještě podivnější je němé přání, aby mlsný kapitán prokousnul kůži jako sklo přímo do nicoty...

FIN, 1.3.2010



a pak jsi řekla
"hele, už se přece známe
napiš něco pro toho kluka
kterýho teď chci sbalit
nikdy mu to neukážu
ale ráda bych věděla"

bylo to neobyčejně kruté

později jsme se smáli
dolů z kopce
jako blázni

FIN, 16.2.2010



záda mě bolí
div nechcípnu
a i toto přesvědčení
už mě začíná opouštět
jen za oknem brkoslav
který křídla má
soucitně hledí na tvora
který mít nebude

FIN, 13.1.2010


někdy
usínám s bolestí
ale už jsem si zvykl

pak do rána spím
jako tehdy
v kapce soli

BUBLINKY, 27.1.2010


Všechno je zmrzlé na kost
křehké a dýchavičné
Ojíněné slepé rameno prasklo
pod smíchem bruslařů

Ticho a mlhavo z úst stařen
dere se nosem ven