CORWEX, 1.3.2012

---
Jsou mělká města,
města jako čip
A města zrcadlová,
města jak linoryt

A jedno navrstvené
jak hanba v peřiňáku

a v tom se nedá žít

MAEROR, 6.4.2012

…

a kolik zimy
na nás ještě jde

lejskově šedé smrákání
zamlkle stříháme podle vzoru kost
ve starých košilích
aby se zašlý, scvrklý svět
ještě víc neumazal

kdyby mi někdo povolil jazyk
a abych promluvil…

hromádku odstřižených nití
přes okraj stolu do dlaně nametám
jako roztahané hnízdo

svou košili až budu prát
bude v ní tolik štěstí
které již nepustí

kolik že zimy na nás jde -
a kolik štěstí
musíme ještě snést

JANEQ, 20.2.2012


Pokud jsou ty dveře zavřené a ďábel jsem já, tak jako ty bratře z rodiny
a různých jiných pekel,
nebuď zoufalý, pokud ty dveře zůstanou zavřené.

Kdysi jsem po něm zopakoval,
že se těším na to setkání,
v kilech telecího si vzájemně vysmažíme do kůže znamení těch.

Namítám, že v duši je mnohem více místa než se zdá.

A sním ten sen dál,
i bez tebe.

NATASHA 5.2.2012

***

Nešťastný, blázen a pes
stojí na břehu řeky.

Utopím se,
říká nešťastný.
Hele, oblázek, říká blázen.
Pes je němý.

Po chvíli nešťastný odejde k obědu,
který by vynechal jedině blázen.

Pes je pruhovaný sluncem
a obavami ze hbitosti vodních ptáků.

Jedině oblázek se utopí.

FIN, 3.1.2012


sedm

I.

i stalo se mi
že jsem přestal být
totiž, zůstal jsem
ale již neprocházím
jen se objevím
na začátku
na konci

II.

i stalo se mi
že již neodplouvám
ba dokonce dny
jsou k smíchu
jen pozůstávám
v mrazivém
tichu

III.

i stalo se mi
že téměř nevidím
tak poslouchám
a simuluji zrak
nestalo se nic
věci stejně
tak

IV.

i stalo se mi
že voníš jak léto
jako vzácná krajina
sotva na dotyk
tvé čelo slza
a tvé rty
vzlyk

V.

i stalo se mi
žes jak oheň
zkrvavená dáseň
voda živá
s večerem splývá
a pak
takové ticho

VI.

sedřel bych si prsty
a kvůli tobě do krve
ale nikdy ti to neřeknu
spáváš totiž
uprostřed ticha
tak hebce, měkce
na polštáři

VII.

i stalo se mi
co jindy se nestává:
ostrý střep
rozřízl ret
až to zabolelo.
a ten měsíc
sotva dýchá.

TOMASZ, 9.1.2012


Cigareta zapálená v dešti
to jsou léta strávená
přelézáním plotů

voní jak tajné ohníčky
domácí úkoly odložené na později
a ustrašené pohledy k oknům

že babka z druhého patra
na nás už jednou opravdu zavolá
esenbáky

KONTRAPHUNKA, 11.12.2011

bez sebe

nad polem je ještě od včera pruh mlhy
jako za anglickou vesnicí
dívky si do ní malují své sny

potkal jsem tam poutníka
v začínajícím šerosvětle
mluvili jsme jenom krátce

ze sna se budím
a do sna vstávám, říkal a pára stoupala z ušlapaných stébel
přítomnost je moje jediná láska

NATASHA --- --- 22:29:46 4.12.2011

Byt v podkroví

I.
A budu mít byt v podkroví,
bez koberce a telefonu,

ale s klecí výtahu
a klecí osamění
ve smlouvě.

Mám nos na místo.
Mám nos namísto svědomí.


II.
Ano, v bytě v podkroví
je třeba být sám,

jen s krabicemi, kaktusy
a modrým sýrem.

Modrý sýr je dobrý společník:

každý večer nabízí se
za přerušení v polovině,

za pohlcení
nedokončené.


III.
V bytě v podkroví
je milenec nutně nepokojný:

nemůže se vypínat,
je-li shora sledován bohem,

nechráněný
ostatními partajemi.


IV.
Z bytu v podkroví
lze plivat nejlíp:

slina se v letu mění v anděla,

vlídně ulpí v kadeřích
řvoucích kolemjdoucích.

Přivolaný policista
odstraní anděla kapesníkem.

Přestupkové řízení bude zastaveno
pro všeobecný nedostatek
rozpaků.


V.
V bytě v podkroví nejsou výčitky
ani krysy.

Většina skončí v základním táboře
domovnice z 1b.


VI.
Noční město je nejkrásnější
z bytu v podkroví.

Proto se zde vůbec nespí,

jen čte
a miluje,

čte
a lituje let promarněných

v nižších podlažích.