Taky mám pocit, že původní Duna je jako bohatá a na motivy pestrá overtura téměř operního epického příběhu, kdy Spasitel je kniha pomerně dosti temného a stísňujícího rázu (určité pararely s Kafkou by se taky daly najít s trochou fantazie:-D), avšak to nic neupírá na jeho nepochybných kvalitách a závěr je dost strhující. No a s dalšími knihami určitě kvalitaq stoupá. Děti Duny, první část příběhu vrcholí, Božský imperátor, začíná nová část ságy podle jiného světa a jiných pravidel, Kacíři jakožto naprsto srthující a dynamický nářez - velkolepá hrdinská epopej, a melancholický a hořký závěr Kapituly, kde se obrovské bloky energie v podobě koknkrétních osob utrhnout ze řetězu vstříc neznámu černého vesmíru... Duna je prostě kult!