Ad smrt a umirani nejvic doporucuju precist si Stanislava Grofa( treba na
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_4/b_4_smrt_a_umirani.html ) a neodpustim si maly citat:
Předindustriální společnosti tak zdá se souhlasily s názorem, že smrt nebyla koncem všeho, ale důležitou dobou přechodu. Zkušenosti nějak spjaté se smrtí byly považovány jako návštěvy důležitých dimenzí reality, které si zasloužily být navštíveny, studovány, a pečlivě zmapovány. umírající byli obeznámeni s eschatologickými kartografiemi své kultury, ať už to byly šamanské mapy pohřebních krajin nebo sofistikované popisy východních duchovních systémů, jak je známe třeba z tibetského Bardo Thedol. Tento důležitý text tibetského buddhismu představuje zajímavý protipól k výhradně pragmatickému důrazu na produktivní život a popření smrti, tak charakteristickému pro západní civilizace. Popisuje čas smrti jako unikátní příležitost pro duchovní vysvobození z cyklu smrti a znovuzrození a jako období, které předjímá naši příští inkarnaci, pokud nedosáhneme osvobození. V tomto kontextu je možno chápat mezistavy mezi životy (bardo) jako stav bytí daleko důležitější než samu inkarnovanou existenci. Je tedy prvotním zájmem každého připravit se na tu dobu už během života systematickým tréninkem.
nevim proc, ale moderni spolecnost se za kazdou stranu snazi preferovat ekonomicke zajmy(+konzumerismus) pred duchovnimi...tabuizace psychedelik a umirani jsou toho jen dusledkem...a pak to dopada tak, ze mnoho lidi vubec nevi co od smrti ocekavat...a to se nechci zabyvat tovarni nemocnicni kulturou smrti...smrt je vyznamna rodinna udalost stejne jako treba narozeni ditete...institucionalizace smrti je imho neprirozena...