CORNELA: když se mě nějaký jiný doktor ptal, jak jsem k té trombóze přišla, tak každej kroutil hlavou, že mi ty lýtka nezabandážovali hned, že se to dělá normálně. A ještě víc se divili, že mi dělali dvě operace na jedné noze najednou, když nebylo nezbytně nutné, aby mi je dělali najednou. Operace kůstky na patě (rostla kde neměla) a odstraňovali polypy pod čéškou...
A dávat chodící sádru na vymknutý kotník s otokem jak meloun?? To příjde divné i mě...
Jinak já na doktory nenadávám, já mám lékaře vesměs ráda. A vím, že jsou jenom lidi. Každej se občas utne. Jsem vyštudovanej fotograf a občas taky podělám celej film, protože něco blbě nastavím ;)) Doktor bych fakt nemohla být... nemám na to a obdivuju každého, kdo to dělá dobře a zodpovědně. V Novém Jičíně se o mého tátu starali dobře, když tam ležel. Dokud byl ve Frýdku, tak mu ani nic pořádně nechtěli říct a na každé vyšetření je musel málem ukecávat.. proto taky přešel jinam. Fakt to není jeden jediný případ, který bych si z nějakého důvodu "vychutnávala". Doma bychom byli mnohem radši, kdyby nemusel táta pořád někam dojíždět a měl to kousek..

GHIVERAN: hormonální antikoncepci (ani žádné podobné léky)neberu a ani jsem nikdy nebrala

CORNELA: Ne, není mi 50 a ani nevážím 100kg. Ale když se pak ptají všech na tyto problémy a mě se na nic neptali? Nepříjde ti to divný? Přitom se stačilo zeptat, zda někdo něco takového u nás v rodině neměl (ano, babička měla několikrát operované žíly, i moje mamka). Ale na nic takového se mě nikdo neptal a já jako laik asi těžko budu vědět, co všechno se dědí a co ne. Do té doby jsem problémy neměla. No jasně, stát se může cokoli kdykoli.. ale vykládat kraviny (viz. ta zdravotní sestra)...??? Kdybych s nohama neměla problémy doteď, tak nic neřeším.
A tohle nebyl jediný průser v dané nemocnici.
Předpokládám, že jsem se teď dotkla zdejších doktorů, mediků nebo zdravotních sester. Omlouvám se.. Neházím všechny do jednoho pytle. A přísahám, že už nikdy neřeknu špatné slovo na žádnou nemocnici ;]
Chtěla jsem na to jen upozornit a třeba i někomu pomoct. Já osobně bych byla ráda, kdyby mě někdo upozornil na opakovaně špatnou (nebo zanedbanou) péči v nemocnici, kde bych ležela (nebo někdo můj blízký).

MARI: presne jak pise Cornela, u nas na interne je taky praxe ze bandaze dostavaji rutinne jen rizikovi pacienti, pripadne lidi pres urcitou vekovou hranici 40(nebo tak nejak) tusim...a za trombozu muze spoustu veci, spis bych se treba zamyslel jestli neuzivas hormonalni antikoncepci, ktera prokazatelne zvysuje riziko, nemas genetickou zatez apod, pokud se to vyskytlo v nizkem veku, zrovna dneska jsem se ucil patfyz tromboz a podle poslednich vyzkumu je vic jak 50% tromboz zpusobenych ruznymi dedicnymi genetickymi defekty, casto jde o bodove mutace(delece) v genech kodujicich ruzne proteiny hemokoagulacni a fibrinolyticke kaskady...co se stane kdyz se rizikovy faktory poscitaj jsem videl na vlastni oci na patolce; holka 22 let, ctyri roky brala antikoncepci, embolka, smrt z cisteho nebe.

GHIVERAN: tátovy metastáze na játrech teda měly víc jak 1cm (cca 2cm, jak které, bylo jich víc)
Ale už raději mlčím, chtěla jsem jen říct, se kterými nemocnicemi mám špatné zkušenosti... s Fakultní nemocnicí v Ostravě třeba mám výborné zkušenosti (abych jen neházela bahno, jak to asi vypadá).
Ale když mi zdravotní sestra tvrdí, že jsem si tu trombózu přivodila sama, protože jsem při chůzí na berlích měla nataženou nohu (neohnutou v koleni - koleno mě bolelo) a ne proto, že mi nestáhli lýtko, tak si o tom prostě myslím své... (a pokud to tak opravdu bylo, proč mě nikdo neupozornil na to, že když tu nohu neohnu, tak mi hrozí trombóza?). Hlavně že dalším pacientům, kteří se pak u mě na pokoji vystřídali, zatímco jsem tam ležela s trombózou, stáhli lýtka obinadlem a každého se před operací ptali, zda někdy měli trombózu... Mně, ani slečny, co šla pod nůž přede mnou se neptali. Takže evidentně dostali strach, aby se jim to neopakovalo.
Já to tu nechtěla rozebírat celé, protože je to zcela jiné téma, ale budiž...
No, konec OT a omlouvám se za zcestnou diskusi.. já se pak smažu

MARI: stejne tak podle klinickych studii, kdy se v CR delaly tandemove kolonoskopie dojde k prehlednuti nadoru v prumeru az u 30%...v nekterych zarizenich je tento pomer samozrejme jeste vyssi...zalezi totiz taky dost na konkretnim typu nadoru i umisteni...a metastazy na jatrech na CT nevidis dokud nejsou vetsi nez cca 1cm...takze bych jen chtel upozornit ze lekari at delaji co mohou nejsou ani magove ani bozi jak si nekteri lide mylne mysli stejne tak je limitovana i moderni technika. Lekar je jen clovek et errare humanum est. Taky jak rika nas patolog: "biologie neni matematika". Lidske telo je mnohokrat slozitejsi biochemicky kybernet nez jakykoliv stroj co dokazeme sestrojit. A taky existuje obrovska individualni variabilita. Diagnostikovat a lecit cloveka neni vubec trivialni zalezitost.

ACIDQA: nechce se mi tu rozebírat každý případ, který se ke mě od známých a kamarádů dostal... třeba že dceři mé kolegyně z práce nezjistili zánět mozkových blan, když tam ležela měsíc v horečkách... od kamarádky mamince přehlídli nádor v tlustém střevu (při kolonoskopii)... bývalou kolegyni z práce poslali domů s trombózou (kterou evidentně také přehlédli)... to by na ukázku stačilo, ne?
Promiň, já bych si tam fakt lehnout nešla.. Ale třeba máš štěstí a s ničím špatným ses tam nesetkala.

Ovšem s Frýdeckou nemocnicí mám taky špatné zkušenosti (a proto šel táta do Nového Jičína). Ve FM mi neztáhli lýtko při operaci kolene i paty (dělali to najednou, což se prej údajně ani nemá dělat, pokud to není nezbytně nutné - což nebylo vůbec) a kvůli tomu se mi udělala trombóza v lýtku (kdybych si nestěžovala na "namožené lýtko z berlí" tak mě taky pošlou domů), mamce dali chodící sádru na vyvrtnutej kotník s výronem a tátovi (obdobně jako na Bulovce) přehlédli metastáze na játrech při vyšetření CT..
Pak jsem tam docházela na chirurgii kvůli svalové kýle... lékaři se tam střídají, takže kdykoli jsem tam přišla, byl tam někdo jinej. A každej mi řekl něco úplně jiného. Jeden řekl, že je to lipom, druhej, že mám zácpu, třetí že je to svalová kýla, pak zas čtvrtej vytáhl teorii o lipomu nebo hematomu... no, než se dohodli co že to v tom břiše mám (poslali mě jen na sono, kde mi řekli že tam není vůbec nic vidět - přitom pohmatem je to cítit), tak jsem se naštěstí stěhovala z města a přešla jsem jinam...

ACIDQA: tak to urcite! velka cast pacientu je znicena po prvnim kole chema.. drzim palce zni to opravu pozitivne...
Doktori vam vysli vztric a to je taky super... :-)

MARI: Dělají blbě konkrétně co? (Jako promiň, ale to je iinformace....:/) ...a výkřik se sebevraždou taky super povzbuzující, fakt .

Taťka už má po ozařování, při kterém dostával chemo. Pak měl měsíc "volno" a teď dostává jednou do měsíce chemo na pět dní. Spáleninu má úplně zhojenou. Chemoterapii snáší. Je s námi doma, jenom ho vozíme v noci do nemocnice na výměnu "patron".
Ošetřující lékař říkal, že tahle chemo už je navíc, že se běžně nedává, ale táta léčbu snáší výborně, tak mu ji dali...


Věříme, že se uzdraví... vlastně si nepřipouštíme, že by to mohlo být jinak....

MARI: no jo... to me taky mrzi... nebo ze me nedovede k oltari...
ale zase jsem si strasne moc uvedomila jaky byl skvely clovek. a to je nekdy vic nez si clovek uvedomi za cely zivot.

preju hodne sily :-)

tohle už je asi trochu OT, tak sry..

Jsme s bráchou už dávno dospělí a bohužel jsem neměli štěstí na partnery a vypadá to, že se táta svých vnoučat nedožije... to je třeba taky věc, která mě bude mrzet... táta mi to i říkal, že by se rád vnoučat dožil. A pokud by nějaká léčba mohla prodloužit život tak, aby se jich dočkal...

LENDULIK: Ale my o tom s tátou mluvíme.. jsem s ním každý den ve spojení po icq, když nemůžu být doma. Taťka sestavuje celý náš rodokmen a vždykcy si spolu k tomu sedneme a koukáme na fotky a povídáme si o nich... Ale vždycky je a bude hodně věcí, které mu chci říct a které mu třeba nestihnu říct..

nakonec je dulezite i treba aby vedel, ze muze odejit, ze budete v poradku, bude vam strasne moc chybet, ale nemusi se o vas bat...

jestli mas moznost zkus porilstovat knihu mrtvych. me hrozne pomohla. je presne o tom co je v techto chvilich dulezite. treba prodivat se spoku na rodine fotky, ten zivot nejak projit jeste jednou v myslenkach a rict si byl to dobry zivot...

MARI: ja to uplne chapu... fakt. resila jsem uplne to same.... proste jen ze sve zkusenosti vim, ze bych to dnes udelala jinak. Bojovat je prirozene jen jsou i jine veci, ktere by sis mohla vycitat, ja jsem si to tehdy moc neuvedomovala, ale je strasne moc veci, ktery jsem mu nestacila rict......

Chápu, že někdo tu sílu bojovat nemá a chápu to.. Já bych to asi vzdala už dávno. Ale otec vždycky bojoval a nikdy nic nevzdával.

LENDULIK: Nikdo nečekáme zázraky, všichni uvnitř víme, že prostě táta odejde a postupně se s tím smiřujeme. Ale kdybychom to nezkusili, do konce života bychom si to vyčítali, že jsme ho nechali umřít jen tak... Táta sám na to Slovensko chtěl jet, nikdo mu nic neříkal, nenutil. Samozřejmě váhal, jestli to má smysl, ale rozhodl se tak, že to bez boje nevzdá! A my to tak respektujeme a stojíme při něm, ať se rozhodne jak chce.

proste mu dovolit aby se na smrt pripravil a odesel v pokoji a bez bolesti...

MARI: a co mysli, ze se stane na slovensku, ze se to nejak zazracne zlepsi?

Muj tata byl v tomhle stavu 4 mesice. Bohuzel jsme taky celaki na zazrak a nase dny vyplnovaly debaty jak ti je? musis to snist....
kdybychom si pripustili ze odchazi mohli jsme ty dny travit jinak, povidat si, rict si vsechno co jsme si rict nestacili, treba mu cist nebo s nim proste byt a drzet ho za ruku. Vzit ho na zahradu....