ACIDQA: to zni ale strasne skvele!! a s tim jidlem, zkouseli jse ty nutridrinky?? je to maly mlecny koktejl ktery nahradi jedno jidlo, je to opravdu fajn a zlepsuje to i to nechutenstvi.

my jsme pak uz kupovali smes pro kojici matky, je to stejne a stoji to desetinu, navic si to smichass cim chces a kolik chces. proste voda ale doplni vsechny pordebne slozky potravy

Ufff, tak mám pocit, že jsme skoro všichni tak nějak na konci sil a v podstatě jediný pevný bod v dáli je pondělní kontrolní CT, na jehož výsledky budeme pak celý další týden čekat.

Začala jsem s taťkou jezdit na kole, aby přišel na jiné myšlenky. Fyzicky to úplně dobře nedává, ale ujede už 5 km a včera vyjel podstatnou část kopce, který minulý týden celý vycházel. Objeli jsme na kole některé jeho kamarády z tenisu a golfu. Všichni ho nahlas obdivují, jak dobře vypadá a jak je dobrej (což opravdu je a jsem ráda, že to slyší i od někoho jiného než jsme my). Byl s kamarádem na golfu (opět jenom patování, na rybách a já ho zaměstnávám hovadinama typu :"potřebuju vyrobit stolky do chilloutu, poraď mi." Funguje to. Náplasti na bolest má už ty nejslabší a bolesti se nevrátily (což říkal lékař, že hrozí). Včera jsem taťku nechala řídit po městě auta, měl z toho radost, protože neřídil půl roku a na dvoře mu už 14dní stojí nové auto - aspoň se má na co těšit. Kromě pangaminu a malého množství antidepresiv je bez léků. Dokonce už 4x plaval u nás v bazénu.... Všechno je super, dokud nad ním někdo stojí a dělá ty věci s ním, krize ale vždycky přijde u jídla. Trpí nechutenstvím a u jídla se vždycky rozpláče... (pokud u toho není někdo, na kom mu záleží a není z rodiny - protože včera tady byl jeden jeho mladej kolega z práce a před ním jedl jakoby nic, teda aspoň se o to snažil).

S tím jídlem moc nevíme co... mamka mu vyváří samý lahůdky, všechno jídlo, co má rád a podle konzistence by jíst mohl...ale on se rozbrečí, že to nikdy nebude lepší, a že to nemůže sníst.... přitom se den ode dne lepší...pak se tajně rozbrečí i mamka a den je celej rozhozenej.... :/

ACIDQA: je to na dlouho trat... :-(

Tatku tohle taky prepadalo kdyz ho prohlasili za "zdraveho" porad na neco cekal porad nevedel co bude a pak ten fakt ze takhle uz to proste bude...
Dej mu cas, smirit se to chce proste cas....

WANAH: taťka spí dobře, náladu má většinu dne také dobrou, na jídlo má chuť, "voní mu", jíst nemůže, protože má ještě po ozařování spálené sliznice a slinné žláza (ozařovali mu krk a měl umělou výživu.... jde spíše o dlouhodobou psychickou podporu, protože ho jednou denně "přepadne" pláč a řeči typu - "to už lepší nebude"... od odby, co jsem to tady napsala udělal ale další pokroky..... v pátek snědl na malé kousíčky krůtí maso, vaříme mu vydatné polívky, vajíčka, měkký chleba...spoustu věcí už pomalu dává... byli jsme už dvakrát na golfu - nezahraje si (byl aktivní hráč), ale může alespoň "trénovat" patování, které není fyzicky tolik náročné, jezdíme do lesa (na hodinku, dvě, jen pomalým tempem na houby), předevčírem byl celý den na návštěve u kamráda, snažíme se, aby tady každý den byla nějaká návštěva, protože ho to rozútyluje a zlepšuje mu to náladu....

Dostal nějaké prášky na psychiku, od léčitele má bylinkové tinktury a nějaké lektvary a čaje (konzultováno i s lékařem)... ale je to běh na dlouhou trať, z kterého mám trochu strach. ne snad, že ho nedá, ale spíš, že nebudu moct reagovat až se stane to, co minulý týden.... ty plačtivé návaly... (teď ale trvají třeba jen pár vteřin)_ myslím, že je to taky tou kupou chemie, co v sobě má.... ale děkuji za odepsání. Marihuaně bych se já osobně nebránila, doma ale zatím zcela jistě neprojde.... na to mu není tak zle (teď se usmívám, protože úplně slyším své "konzervativní" rodiče:)

ACIDQA: Možná vám to bude znít divně ale opravdu by sem zkusil marihuanu spíš než nějaká psychofarmaka. mluvím z vlastní zkušenosti po prvním kole chemoterapie jsem nemohl jíst spal jsem jen útržkovitě přez den a v noci byl neustále vzhůru. Moji blízcí se mne snažili všemožně podporovat ale každá návštěva mne hrozně vyčerpávala vnitřní pocity stoupaly a klesaly ale nikdy sem se necítil alespoň dobře. Když sem jí začal užívat bylo to opravdu zvláštní ale jak mávnutím kouzelného proutku sem dokázal jíst cokoli přestal jsem se zabývat nepodstatnými pocity a věcmi a soustředil se jen na to aby jsem takříkajíc vyhrál na všech frontách.
Zřejmě to bude třeba probrat s lékařem, ale rozhodně by jsem tu možnost nezavrhoval, samozřejmě není to samospasitelné je třeba ho neustále podporovat a směrovat myšlenky k hezkým věcem viz třeba:SUCHRE: , ale jak to pozuruju u vás to nebude problém...

PIDALA: Hodně sil, držte se! ***

PIDALA: Hodně sil v tomto období..

PIDALA: uprimnou soustrast :-(

Uf.. tak my už to mám celé za sebou. Šlo to všechno strašně rychle, zase až takhle rychlé jsme to nečekali.. ale vlatně je to dobře, netrápila se dlouho.

Taťka normálně spí.... když tady někdo je, tak je v "pohodě".. ale pozeptám se našeho lékárníka ještě....

ACIDQA: Taky bych řekla, že to bude chtít nějaké léky... antidepresiva, nebo prášky na spaní. Když už mamka přestala chodit, půjčili jsme invalidní vozík a aspoň jsme ji občas vzali ven na projížďku. Ale u nás to bylo dost ideální, bydlíme stranou od lidí a kolem je klid a příroda. Ve městě by to asi až tak ideální nebylo.

ACIDQA: Vemte ho nekam do prirody na vylet.

ACIDQA: no to bude uz totoalni vycerpani, deprese... a muze tata v noci spat a tak? mozna by stacilo kdyby se poradne vyspal. Ale uplne uprime myslim, ze by to chtelo probrat s odbornikem na psychiku...

ale vubec bych se nedivila kdyby byl ve stavu, kdy uz je jeho psychika velmi vycerpana a potreboval by medikaci. to co popisujes zni jako ucebnicova deprese...

muze se hybat? docela pomaha fyzicky pohyb aspon prochazky to je skvely i pri lecbe proti zacpe a podobne....

Taky poprosím o radu... taťka má v současné době za sebou téměř dvouměsíční radioterapii, kdy k ozařování jednou týdně dostával chemo. Protože léčbu dobře snášel, dpostal pak ještě 3x po týdnu chemoterapii v odstupech 3 týdnů... celou dobu byl s námi doma, a myslím, že i chemoterapii snášel neobyčejně výborně. Po poslední kůře je týden, má bolesti, ale na ty má náplasti, začíná pomalu, ale jistě jíst (při první fázi léčby musel mít sondu)... ale hroutí se psychicky... porpadá plačtivým náladám, je mu smutno, sám říká, že ho nic netrápí, ale nedokáže se těm pocitům ubránit... co s tím? Já už vážně nevím :/
Do toho všeho nám o víkendu zemřela teta taky na rakovinu... což ničemu nepřidalo...

Jak podpořit a rozptýlit?

PIDALA: to je mi lito.

zkus teda tohle
http://www.firmy.cz/Prvni-pomoc-a-zdravotnictvi/Zdravotnicke-sluzby/Pecovatelske-sluzby/Domaci-osetrovatelska-pece/reg/prachatice

kazdopadne opravdu se zkuste pripravit na vsechno. Je dobre vedet co muze prijit, jake bolesti, krvaceni, komplikace, protoze kdyz s tim budes pocitat nebudete z toho v soku.
proste az to prijde budete na to pripraveny a budete to resit v klidu.
i blba zacpa po chemu, za kterou se clovek stydi muze strasne potrapit. Kdyz je na to pripraveny staci jeden cipek.

my jsme treba vedeli ze pravdepodobne prijde krvaceni z plic a kdyz prislo bylo to desive ale tatku jsme uklidnili, ze to je oK ze doktor rikal ze muzou praskat zilky ale ze se nic nedeje (aspon on tomu veril) a nebal se....

LENDULIK: S hospicem je to právě u nás trochu komplikované. Bydlíme na vsi, kousek od Nových Hradů a nejbližší hospic je až v Prachaticích. Prý je celkem kvalitní, ale bohužel dost daleko. Proto bychom raději, kdyby existovala ještě možnost nějaké pečovatelské služby do domu. už je nám celkem jasné, že léčba samotné rakoviny je více méně bezpředmětná, jen ji vysiluje a prodlužuje to trápení, takže ji k ničemu netlačíme. Ale rádi bychom se postarali aspoň o tu následnou péči a do Prachatic je to pro nás prostě moc z ruky. Ale díky..

PIDALA: tak hlavne nenutte mamku do neceho co nechce. ten strach je pochopitelny, kdyz je to generace, ktera vyrustala v tom, ze v nemocnici nedovoli aby jsi umrel...

nicmene, hospicova pece je nejlepsi v praze. mimo prahu je to jinak. Odkud je mamka?

na www.cestadomu.cz nebo www.umirani.cz jsou nejake kontakty na hospice.
cesta domu ma telefonni linku kde ti velmi ochotne poradi co delat. I kdyz nevyuzivas jejich sluzeb.

zasadni otazka je jestli v nemocnici, hospicu nebo jinde ji mohou nabidnout neco vic nez vy doma. Pokud ne, pak je treba se ptat jaky bude dalsi prubeh. a podle toho resit napriklad tlumeni bolesti nebo jinou paliativni peci.
S tim ti mohou poradit i na nadorove lince ligy proti rakovine. Tam sedi onkologove a jsou velmi ochotni mluvit narovinu.

pet let je dlouhy boj a mamka je urcite hrozne silna. Ale pokud lekari odmitaji komunikovat (to jsme myslim zazili vsichni a je to silene ale normalni) pak je dulezite ptat se, zda to co by mamka dal musela podstupovat v nemocnici je lecba rakoviny a je sance na vyleceni nebo je to jen lecba symptomu ktere toto doprovazeji.
Pak je na cese spise myslet na tu paliativni peci, smireni a proziti toho casu co zbyva hezky a bezbolestne...

[ BLOODRAT @ Rakovina - zkušenosti, prevence, podpora nemocného, alternativní léčebné metody ] ups, koukám, že se přítel přihlásil místo mě a já si toho nevšimla, tudíž jsem dotaz odeslala pod jeho id.. tak odpověd směřujte spíš mě.. i když ono je to skoro jedno...

Zdravím, tak se k vám přidávám s žádostí o pár rad. Naše mamka už s rakovinou bojuje pátý rok, jen co se z jednoho problému vyštrachá, semele ji něco dalšího. Už ji nasadili i nějakou experimentální chemoterapii a ta ji úplně rozebrala. Zatím jsme ji měli doma, ale včera jsme ji museli zavolat záchranku, protože přestala dýchat. V nemocnici zjistili, že má plíce zalité vodou a když jí všechno odsáli, ulevilo se jí. Ale v léčbě se zatím nedá pokračovat a s mamkou není řeč, už jakoukoliv léčbu odmítá a nechce domů, bojí se, že tady nebude dostatečná péče a mermomocí chce jen do hospicu a o jiné variantě nechce slyšet. Koukám, že tady máte zkušennosti, jak je to s domácí péčí, jestli dochází lékaři a pečovatelky i domů a kde zjistit nějaké informace, či co všechno to obnáší? U lékařů jsme se zatím setkali jen s dost šokujícím přístupem, obtěžují je i naše otázky ohledně jejího stavu. Díky.

my jsme sehnali sestru i doktorku na domaci peci naprosto bez problemu. jen jsem musel kazdy tyden do lekarny pro kapacky a vzdycky privezl cely kufr. tata uz pokrikoval, ze mu vezu svickovou, apod. dneska uz se tomu i zasmeju.