CORNELA: jo tak je fakt že citové vydírání na mne mamka taky používala, i když prostě jiným způsobem. Vzpomínám si, že mi plakala na rameni, jak to má těžké a je na všechno sama - tenkrát byl ještě táta naživu a já neměla partnera, ale chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, že to JÁ jsem na všechno sama, protože právě ona má manžela. Už jsem se těšila, jak jí to příště vmetu, až mi zase začne tohle povídat, zajímavé je, že aniž bychom se tedy o tom bavily, tak už na mě tohle nikdy nepoužila :P
Hodně je to ale o té komunikaci a o tom, že si člověk stanoví hranice, protože citové vydírání je prostě agrese a to si nenechám líbit. Anebo nechám a pak toho mám plno... Ale chápu, že takhle v rodině to je právě nejtěžší, když chceš pomoct, a víš, že ten člověk to opravdu nemá jednoduché. Tam se potom taky ukáže, jak funguje komunikace a jak je ten jedinec schopný mluvit o svých problémech a požádat o pomoc třeba. Protože to taky může být problém, nedokáže si říct o pomoc normálně a místo toho nakonec útočí na ostatní, jak jsou neschopní uklidit, protože je vlastně naštvaný na sebe, že to nedokáže už sám. Kéž by v tu chvíli si dokázal přiznat, že na to nemá a v klidu někoho o tu pomoc požádat.
Psycholog by pak byl bezva, ale svojí maminku jsem teda k nikomu takhle nedokopala, tak nakonec chodím na terapie já :D