CORNELA: mě přijde hrozná blbost tohle: "a dalsi vec ze pacient s onko diagnozou si po jejim oznameni v 90% pripadu nepamatuje nic" - kdo to tvrdí? nějaký seriózní výzkum? lze uvést zdroj? faktem je, že 90 procentum pacientů otázku, co si pamatují z doby oznámení diagnózy, nikdo určitě nepoložil. Kdokoliv takový výzkum provedl, mohl se dotázat určitého vzorku pacientům a je otázkou, ke komu se dostal a na kolik je pak takový vzorek reprezentativní. je samozřejmě diametrálně odlišná zkušenost staršího churavějícího člověka, který už třeba nezvládá úplně držet krok s tím, co mu kdo o jeho stavu v rámci lékařské péče sdělí, a pak zkušenost člověka v produktivním věku, který se té diagnózy třeba děsí a intenzivně o ní přemýšlí (v prvních dnech v podstatě neustále - tak chápu to zmiňované "hodinu po hodině"). já šel k vyšetření po víkendu plných obav, kdy mi v pátek večer došlo, proti čemu možná stojím, a v průběhu víkendu jsem nad tím intenzivně přemýšlel a připravoval se na varianty, co by mě mohly čekat. a pak ti naopak přijde strašně mučivé to, jak doktoři nejprve raději ohleduplně krouží okolo a nikdo to nechce hned natvrdo říct. prošel jsem během pondělí čtyřmi různými zdravotnickými zařízeními a v prvních dvou zůstala ta obávaná diagnóza tak strašidelně nevyřčena v pozadí, hledali se k ní jakoby šetrnější alternativy, které se ověřovaly, a zůstávalo tam to nedokončené "a nebo...", dokud jsem se po něm nezačal sám pídit. tyhle "milosrdné" tanečky můžou třeba pacienta zmást, pokud se chce upínat k nějaké naději, že je vše ok, nicméně věřím, že většina lidí chce vědět, na čem doopravdy je a hlavně co s tím lze dělat.