NECECH: milý nečechu, začneme tím, že si srovnáme pojmy a dojmy:
za nadprůměrného jsi označil ty sám sebe
[ NECECH @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
a u jedince, který se osobně nezdráhá sám sebe takto označovat, bych skutečně čekal, že když se v rámci debaty přesuneme z jednoho klubu do druhého, nebude míti problém hladce si přečíst poslední řečenou věc a plynule navázat. tak se nediv, že to ve mně vzbouzí lehký údiv.
já pár nadprůměrných jedinců znám. ve skutečnosti víc. vyznačují se především tím, že sami sebe za nadprůměrné neoznačují, ale počkají, až je tak označí někdo druhý. nejlépe rovněž nadprůměrný. ti skromnější z nich, mezi něž nepatřím, to pak i popřou a začervenají se. ti méně skromní sice ne, ale budiž: někdo na to má právo. ovšem kdo chce sám sebe za nadprůměrného označovat, měl by vykazovat jisté kvality a obratnost. a to v širším slova smyslu. buď a vyvaruji se invektiv. nebo nebuď, ale pak se nediv (nejsi-li, avšak označuješ se za takového).
na mém dotazu není nic zmateného a nepochopitelného. označil ses za nadprůměrného básníka a když jsem se zeptal, na základě čehos takový dojem nabyl, odvětils, že mj. čtením mých děl. tak jsem tě požádal o ukázky a odkazy na ta má konkrétní díla, z nichž, nějak logicky a jasně, plyne, že ty jsi nadprůměrný člověk. (k tomu jsem tě rovnou upozornil, že jakožto pouhé individuum sotva mohu reprezentovat "české poměry".)
nevidím na takovém dotazu vůbec, ale vůbec nic zmateného, zavádějícího a k nepochopení byvšího. a domnívám se rovněž, že ani nikdo další neuvidí.
nuže, smím znát ta svá díla (jakožto i díla jiných "z té naší po rameni se plácající skupiny"), z nichž nějak jasně plyne, že ty jsi nadprůměrný básník?
osobní poznámka: myslím si, že nic takového není k dispozici, přesto se ale ze zvědavosti ptám.
ad tolerance: ne, zde se neshodneme. tolerantnější v čem? je-li v tvém pojetí "tolerance" to, čemu my ostatní říkáme "kašlat na pravopis a dělat chyby", tak to ano - to jsi skutečně tolerantnější než já. jenže problém je v tom, že tolerance může být ctností, zatímco dělání chyb (a vymlouvání se na ctnost, jako by ona sama byla dobrým opodstatněním dělání chyb, což není) ctností není.
chceme-li tedy vůbec nějak rozhodnout, zda jsi tolerantnější nežli já, musíš ty napřed říci
v čem konkrétně. jen pak to půjde, dříve ne.
ano, k chybám nejsem tolerantní - anebo vlastně jsem. mám totiž rozlišovací stupnice. chyby školáka ignoruji - chyby někoho, kdo sama sebe označuje za nadprůměrného básníka, podpírá to odkazem na svůj diplom atd. netoleruji a ve skutečnosti celé ty řečičky o toleranci a vydávaní chybování za ctnost považuji za okecávání urážlivé především pro odkazovanou ctnost. být tolerantní a něco dobře umět jsou dvě různé věci, ta první i dost relativní.
tvoje originalita navíc (nebudu popírat, že o ní nemám vysokého mínění, ale viz:) vůbec není
ve vztahu k umět/neumět=tolerovat? rozhodující - zkrátka když někdo skřípe, tak klidně může skřípat originálně, ale poslouchat se to nedá.
také bych podotkl, že sama originalita není zárukou kvality - spousta lidí jsou originální volové a člověk se pak už jen diví.
Komenský kdysi dávno české vlasti své časomíru chtěl dáti.
Však poézi české se jen smáli zdejší takzvaní literáti.
nemyslím si nic. prostě verš. veršů jsem za svůj život viděl mnoho. bonmotů taky. obávám se, že i řadu vtipnějších. co bych si měl myslet?
mohu snad jen říci, že - pokud mi celý život nelhali - některé způsoby veršů zkrátka nejsou pro češtinu vhodné... bla bla bla zde dlouhý rozhovor o odlišných podstatách různých jazyků... což nejspíš skutečně nebudou.
Základy versologie – část třetí | xBOOK.cz - knihy
http://xbook.cz/clanky/zaklady-versologie-cast-treti
takže jestli se ti náhodou podařilo sepsat v češtině verš podle určitého slabičného vzoru, budiž - ale fakt nevím, kde by to z tebe dělalo nutně nadprůměrného básníka anebo to opravňovalo tebe k tomu, aby mi ostatní jsme nad tím křepčili. nekecám, vážně mě to nenapadá.