NATASHA: já ale nebudu nic analyzovat - na to je lidský rozum krátký. já ti jen, seč budu moci, osvětlím, jak jsem konečně přišel na to, že na poezii je vlastně nejbáječnější, v jistém, avšak docela zásadním slova smyslu, to, že neexistuje :-) jako všechna kolumbusova vejce (c)hurvajs je to na konci tak jednoduché, že bych si až nafackoval :-)

NATASHA: Pokud se strašlivě opiješ, může se Ti stát, že tu teorii opravdu pochopíš --- abys následně netušila, jak že to vlastně bylo... A bojím se, že jestli je něco horšího než nevědět, pak tedy nejspíš o vědění přijít ;-)

FIN: Je pravda, že se nejspíše následkem zjevení PAF (Poezie v Analýze Finově) budu muset strašlivě opít, pročež jako záznamové médium nebudu právě spolehlivá.

Abych vzala diktafon.

MAEROR: autor je líný to rozepisovat, a právě proto to natashe vysvětlí ústně u dobrého moku. takže čekáš, že zrovna v tom případě to sám bude zapisovat? hint: zkus ukecat natashu, zda nemá mp3 přehrávač schopnej nahrávat :-)

VANEK: Prevíti.

NATASHA: Pacholci přestali dávat ukázky na web :-(

NATASHA: asi budou muset příjít taky anebo si nechat pořídit zápis :-)

FIN: Nu, ale jak k tomu přijdou ostatní?!

NATASHA: ale když mi to včera došlo, až jsem nechápal, že jsem dřív nechápal :-)

NATASHA: ŕadši ústně. někam zajdeme. nechce se mi to psát, možné dodatky a tak...

NATASHA: Ano, formuluji jako prase, což je způsobeno tím, že mám dočasnou (doufám) zástavu myšlení následkem oné scénky.

FIN: *napjatý výraz*

NATASHA: tak se chvíli zmítej a já pak objasním svou přelomovou tezi :-)

(A jinak jsem si včera přinesla z antikvariátu Halasovu Magickou moc poesie a Effenbergerovu Realitu a poesii, takže se neustále snažím naslouchat tomu, jak tu věc zpracovávají jiní, neb je to Téma zároveň strašlivé a úžasné a zatím pro mne bez konca kraja.)

FIN: No, teď jsi nám to vážně ulehčil.
Tak já se jdu zmítat v tomto pěkném paradoxu.
:)

a abych zkrátil dramatické úvodní entrée: začínám si myslet, že na poezii je vlastně vůbec ze všeho nejlepší prostý fakt, že vlastně neexistuje.

MAEROR: tak jinak:položili jsme si někdy - a taky si ji zkusili alespoň pro sebe poctivě zodpovědět - otázku, CO vlastně je na poezii to báječné? to tak strašně přitažlivé a ohromující, až ochromující, co nás na ní tolik fascinuje?

soukromě to poslední dobou dělám a začínám dospívat k závěru, který mě fascinuje, protože se šíleně liší od všeho, co jsem kdy a do té doby v průběhu svého života vlastně předpokládal...

MAEROR: Jo, dobře shrnuto.