VANEK: Nu, jen si tak otevírám PDF Dokořán, a už to vidím - měl to snad být manifest, ale na mne to bohužel působí jako bezradné fňukání.
Pěstujme se jako elita
(Proč Obec spisovatelů?)
Výše uvedený název by před sametovou revolucí neprošel. Ba může být ještě
i dnes předmětem pohrdání a v mysli pokorných dělníků světa hříchem. My spisovatelé
nemáme po ruce moc účinných zbraní proti nezájmu mocných, proti své
chudobě, proto opakuji: pěstujme se jako elita a třeba si nás začnou předcházet.
Už od hrabalovsky laděné první třetiny 20. století žijeme v čase zkracování.
Dodneška mi vrtá hlavou, jak to bylo s nádhernými vlasy paní Vašáryové. Stříhal ten
kadeřník v Postřižinách paruku či skutečný vlas excelentní herečky? Nevím to, ale
určitě to vědí všichni, kdo se pevněji zajímají o zázemí filmu a úspěšných hereček.
Ale nejde jen o zázemí, jde o filozofii. Zkrátil se čas pro všechno, co člověka zdržuje
na cestě za vyšší hmotnou úrovní jeho života. Proč nemít to, co je vlastní
blahobytným lidem na západ od našeho světa? Proč nejít za stále se zvyšujícím
standardem? Myšlenku na to, že jiná, a ještě větší část země žije na opačném pólu,
odsouváme. Někdo si možná adoptuje dítě z Afriky, ale co další statisíce dětí, které
žijí bez přiměřeného luxusu, ba v nemocech a bídě?
Dnes se skoro neznáme, setkáváme se jen, když už je to společensky nutné.
Nemáme čas. Je třeba se živit, hledat místo na výsluní, byť jsou místa na slunci
hodně hlídaná. Proč za těchto okolností vzít za vlastní neziskovou a málo potřebnou
skupinu, jako je Obec spisovatelů? Proč, když tak málo nabízí, a měla by, vždyť
všem nám jde především o vydávání vlastních knih, což stojí peníze. Že bychom
následovali tu bezohlednou smečku, které jde o ně především? Je opravdu škoda
času k setkáním, ke konfrontacím, k nahlédnutí do literárních praktik kolegů? Jsme
si navzájem tak lhostejní? Tak málo atraktivní? A - hýbou naše setkání společností?
Ovlivňují cokoli?
Nesmíme se smířit s tím, že tomu tak není. Je třeba o tom mluvit, hledat cesty,
nápady, zůstat při sobě. Ne rozdílnosti, nenávisti, galantnost a tolerance, o tom
přece něco víme. A netřeba pochlebovat těm, kteří s námi nepočítají. Třeba je
donutit. Na místě je hrdost na to, co umíme, co exkluzivního předáváme, jak o sebe
stojíme. Každý nám musí závidět schopnost psát a vystačit s tím. Zůstaňme spolu,
pěstujme se jako elita.
Těším se na příští schůzku Rady Obce spisovatelů, na literární čtení autorů našeho
ostravského střediska Obce, na novou knížku kolegy Vlado Ríši, která má tak přitažlivou
obálku.
(Ze by myslela tuhle přitažlivou obálku?!? pozn. N. https://www.kosmas.cz/knihy/167618/valdstejnova-era/ )
Těším se na domeček pana Marhoula, který ho bude od jara nabízet spisovatelům
jako svou malou Dobříš. Udělám tam tiskovou konferenci a vzbudím
o spisovatele zájem. Třeba pak dostane básník Alois Marhoul snadněji grant na
svoje ušlechtilé počínání. Zatím tvrdí, že o peníze nejde.
Pěstujme se jako duchovní elita, vzbuzujme závist, pohrdejme zkracováním na
nepravých místech, sejděme se častěji. Bude-li málo místa, přistavme nové židle.
Svým novým myšlenkám otevřme dokořán!
Lydie Romanská, členka Rady OS, předsedkyně Obce spisovatelů, středisko Ostrava