NATASHA: ach jo. jedním ze znaků myslících lidí je, že... myslí. ostatně, sama to říkáš :-) tedy za tohoto předpokladu není nutné se tolik bát, že tím, že jim něco řekneme, je tak moc ovlivníme, že myslet přestanou :-) a abych myslel, musel bych teď evidentně jít, sehnat si 100 nejlepších básní, přečíst si je, pak si přečíst to "strhání", o němž mluvíš (a dodáváš "imho neoprávněně") a pak si začít shánět informace o aktérech, abych tedy mohl udělat to, co ty chceš: začít myslet. kromě toho, v knihovnách tyto revue nejspíš všude nemívají. tak mě prostě napadlo, zda bys stručně nechtěla říci, oč jde, kdo chce myslet a zaujme ho to, si nepochybně zbytek dohledá, a nepochybně tě to muselo hodně znepokojit anebo znechutit, když ses ozvala a ještě jedním dechem nechceš budovat předpojatost a přitom druhým dodáváš, že za tamtím zůstane stopa... (kde? u koho? resp. u koho jiného než u naší bouřlivé tůňky s jejími hádkami?)
prostě se tolik neboj a riskni to (zkusit to říct:-)