MALKE: ano, blikající dort bych se fakt bál sníst. ale jinak - a u mé maličkosti to snad nepřekvapí - mám celý život z mozků schopných takto *rozvěrně-laškovných* (brrr) přirovnání
čirou hrůzu a z jejich nositelů a toho, co ještě mohou zplodit, děs... naši básnickou scénu bych si dokázal v hlavě přirovnat k ledasčemus...
k rybníčku plnému originálních vynálezců, kdybych byl nezřízený optimista (cf... ne, raději ne)
nebo k zatuchlému smrádku smutnopostav, jimž nějak došly dobré nápady (to spíš a mě samotného v to počítaje), ale kteří si to nemohou připustit (zde se vynechám, já to o sobě vím a jak někteří z vás vědí, bez okolků přiznávám), a tak prostě melou blbosti, neboť poznání, že došlo a je třeba mlčet, alespoň dočasně, je těžké
anebo ještě ledasčemu (někdy, hlavně poslední dobou, skoro zámku našich čs. spisovatelů na dobříši blahé paměti) jinému
ale *veselá* představa oživlé polevy se šlehačkovo ořechovou bitvou mi přijde... no dementní sama o sobě už?