Slíbila jsem, že taky povím svoje k Nejlepším českým básním. Mám je už pár týdnů doma a prokousávám se tím, pravda, nesystematicky. Nicméně jsem přečetla úvod Wernischův a Heinrichové závěr.
Dle předpokladu se Wernisch ze své povinnosti prostě něco napsat šikovně vyvlékl tím, že celou svou roli a hledisko usilovně relativizuje - jak napoví už titul
Záleží na to, jak je kdo přečte..
V jeho textu se to hemží otazníky - to jest potřebou ptát se vůbec po smyslu konání, které před ním leželo, a vypovídací hodnotě téhož.
Milé je, že celý ten úvod ze sebe nic nedělá.
Heinrichová naopak pojala svou část jako obtížně čitelný text s převahou uvozovek. Všechno se neustále akcentuje a významově posunuje. Abych to učetla, musím se zaměřovat na to, kam se ten či onen výrok právě šoupl. Proč se dále opírá o Schwitterse (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Schwitters) nechápu vůbec; pro mě by se stejně tak mohla opírat o Kilimandžáro. Relevance k současné české poezii by byla tatáž. Jistě, v racionální rovině lze uznat, že text opásaný autoritami (zmiňuje se dále např. Platón, Mukařovský nebo Proust) působí jako by měl větší váhu. Vzpomínám si, že tak jsem sama opancéřovávala seminární práce na VŠ, aby nebyly shledány lehkými.
Obsah antologie jako takové odpovídá tomu, co by člověk nezúčastněný řekl asi ke každé antologii dosud - jsou to zkrátka
Některé lepší české básně, ovšem nikdy nemohou obstát všechny. A některé by se jistě se zlou potázaly, být např. uveřejněny v Autorské, cha :)
---
Příklad:
Pavel Ctibor
Ráno, fronta na koupelnu
Velrybí tuk v krému na tvé dlani
Blitina v žule, blitina nemá klouby,
hangáry plné tušení,
holenku štětin kmínu v houskách,
drmolení přestrojených
Velrybí tuk v krému na tvém prstě
jak zlobivého žáka
přetáhl mě laserovým ukazovátkem
Řezané kytky říhat,
kde dárci bagrem kopou hrob,
jeřábem pohřbívají,
přikazují cisternou truchlit
Viselo nám nad hlavou to věčné světlo,
velrybí tuk krému na tvé tváři
---
Jistě, je to v tom oddílu věnovaném experimentu či dada... V tomto případě bych si ale troufla tvrdit, že pacient experiment nepřežil.
Pro mě je nejzajímavější oddíl druhý, kde jsou básně, které se týkají domova. Nejspíš proto, že tu je nejvyšší podíl textů, které opravdu nesou silnou emoci.
Nuže, tolik za mě. Uvažuju, jestli těchto nahozených pár odstavců dopsat do kompletní kritiky, ale nemám nejlepší pozici pro její publikování. Coby autorka nezařazená bych to schytala za uraženou ješitnost, žánop.
Tady, hádám, mi to projde.