Takže, když už jsem si vyzkoušel roli toho rádoby zlatě umírněně uprostřed (kterého rychle začnou srát OBĚ protistrany), ať se jen neschovávám v zákopu a poctivě naopak naseru je, abych si to vyžral do dna.
IMHO tu jde o 2 roviny. Primo,
Jirk Attila říká (jasně že 1000věcovským stylem s jeho nedostatky, slabostmi a mezerami v krytu), že ho nebaví současná poezie, protože je moc moderní/modernistická. Ano, {reply NATASHA|přesně tak} začíná jeho blogísek: "
Ten Vrchlický je pecka, děcka. A pak Nezval, jak jinak, a ještě Seifertovi lze prominout/ignorovat Halleyovu kometu atd., protože já tam pořád cítím Maminku; ale u Kainara se ždibcem jazzu to končí, po něm potopa. (I ten
MALKEin stařičký Šiktanc se před čáru vejde.)" Že "moderní" poezie (uvozovky z nedostatku ničeho lepšího, a protože zrovna tuhle meritorní plechovku červů bych fakt nerad rozmotával) se v něčem fundamentálně liší od té "klasické" rozvolněností nejenom rýmovou, to je ne-li samozřejmý fakt, pak rozhodně zcela legitimní propozice a dost mě zaráží/rozesmutňuje, že Zbořil to z té formální pěny nedokázal vylovit.
Samozřejmě na Attilovo odmítnutí jednoho pro druhé (což taky není absolutně nic nového) je spousta neméně legitimních protiodpovědí: např. že v jednadvacátém století prostě nejde psát jako v devatenáctém (předpokládám, že vedle Těsnohlídka by A. - když to byl ten gellnerovec - pochválil např. i Krchovského, ale marná sláva, působí čím dál víc jako přežitek, odvozenost, kuriozita, nicht wahr?). Nebo (ano, tady by bývala slibnější linie tvých výtek, kdyby ses předem poradila se mnou - já nechápu, že to ti lidi nikdy neudělaj) že není úplně fér (kdyby teda člověk toužil po tom ve vší vážnosti vytýkat 1000 věcem, že nejsou fér) srovnávat soudobý provoz s velikány minulosti, které středoškolský intelektuál dostane předvybrané, předpřipravený. Apod.
Ale tvůj přístup, to bylo -- posunu-li to do metaforiky -- jako na na prohlášení "Na střední škole jsem si navždy zamilovala birdspotting. Ptáci mají tak úžasná pírka! Ale hrozně mě nebaví, jak mě teď všichni zvou na sbírku brouků, nanejvýš trilobitů." odpovědět "Nojo, to přece nesmíš chodit do muzeí a k vitrínám, hmyzí říše ve své nesmírné rozmanitosti teď nejvíc žije v přírodě. Musíš se naučit, který kámen obrátit nebo kůru odloupnout; zažrat se do toho jako my a ujasnit si, jestli máš radši osm nožiček, šest, nebo sto -- vybere si každý. Nebo hele, motýli dokonce taky mají křídla, a někteří vypadají skoro jako kolibřík!"
Zkrátka mi přijde nesmyslné upírat Attilovi jeho názor (jakkoli sporný) jakožto ne dost informovaný a vyžadující pečlivé studium detailů něčeho, co je mu fundamentálně protisměrné. (To je věčný pat, kolikrát už jsem to zažil: pokud to nečteš stejně zažraně jako my fanoušci, tak to nemáš co kritizovat; a pokud ano, co jsi to za masochistického úchyla?) Jasně že v současné poezii jsou lepší i horší, takoví i makoví, pravidelnější i méně pravidelní; ale pořád to všechno je v rámci, se zkušeností té modernity, té se žádný skutečný básník zprostit nemůže (viz pasus o Krchovském výše). Ano, jistěže by se dalo tím prosívat a vybrat tu část, kde je jí relativně nejmíň a je od toho lumírovského ideálu nejméně vzdálená; ale kdo by to dělal? Prostě bys měla hejt proti "současné poezii" vzít jako kritiku jistého jejího dominantního rysu, a případně se meritorně popasovat přímo s tou, a ne se točit na doslovném výkladu, že NP-úplným postupem lze nalézt i v současnosti vznikající básně, která nastíněnému popisu úplně neodpovídají.
Musím běžet, bylo mi aspoň trochu rozumět? (Ano, jen načrtávám v rychlosti. Zkuste si tam ty mezery doplnit sami a netočit se na nich.)
Jo, a závěrem ještě citát z diskuse na FB 100 věcí, který tím pádem nemusel každý vidět a přitom to shrnuje neméně lapidárně než p. Petráň (o Atttilovi, který spotřeboval několik odstavců a mnoho mrzení, nemluvě):
Ivo Broum:
RamDam 12
Svištící mop
Hoď na něj síť
Jističku
Hop! Hop! Hop!
Nicota
Teda, jestli toto je poezie, pak já jsem krocaní prdel.
(C.D. Payne - Mládí v hajzlu)
Unlike · Reply · 10 · February 24 at 3:32pm · Edited
Adam Bielawski: Trent Preston, literární legenda :-)