PETR36: Teď už ano :-)

FIN: Ale já oprávněnost Tvého postoje vůbec nezpochybňuju, Lukáši. Ani trochu. Mm rád třeba Jiřího Oulíka. A nepokládám ho přitom za pitvorného paňácu. Je pro mě básníkem. Ale ne - mám lepší příklad. Přesný. Přesně vyjadřující pohled, který tu svým příspěvky legitimuješ. Básníka, který si říká Saša Gr. Znáš ho?

PETR36: jako abych nebyl pochopen špatně: když chceš napsat něco, řekněme to tak, seriózního, s dosahem, myšlenkou, něco, co bodne dosrdce, musíš k tomu přistoupit tak, jak přistupuješ ty - zcela poctivě to pro tebe musí být velmi vážná věc, jinak prostě tu "seriózní" věc dobře nenapíšeš. nelze nezaplatit nutnou cenu v podobě vážného soužití s poezií, jako činíš ty, a přitom dobře vážně psát. prostě nelze. není koláčů bez roboty :-)

PETR36: osobně mi zkrátka přijde, že vidíš poezii strašně vážně, majestátně a tak. a popravdě ti to věřím, protože píšeš, píšeš dobře a tím de facto dokazuješ oprávněnost svého pohledu. já ji dneska asi vidím i mnohem vulgárněji a jaksi "ručněji". a ejdině tehdy, když občas napíšu něco,co si vy přečtete a vysvětlení nebude třeba a bude se vám to aspoň trochu zamlouvat, dokáži oprávněnost svého postoje :-)

FIN: Souhlasím. Mimochodem přesně tohle jsem minulý týden říkal frekventantům na kurzu: Základní dílo Tomáše Akvinského Summa Theologica praví: "Co je Bůh, říci nelze." Já vám totéž říkám o poezii.

PETR36:
"Chtěl jsem tím říct, že mi přijde perverzní, když Breton zakazoval Nezvalovi rýmy"
- mně to prostě přijde jen blbé :-)
"Když dnes hlupci z angažovaných kruhů fackují málo angažované básníky"
- a to mi zase přijde, že jim přesně chybí ty 3 facky do správné výchovy (jak dí werich ve své pohádce)
"Když mi někdo říká, jak se mám milovat."
- to úplně nenávidím. hrozně rád bych kouzelného dědečka, který by na chvíli umožnil kecalovi stát se mnou, prožít vybrané pasáže mého života ve zhuštěné minutě a pak by kecal si příště dvakrát rozmyslel, jestli bude kecat. ale hlavně nenávidím sluníčkáře, protože to je projev hlouposti a laciného duševna :-)

vcelku se shodneme. oběma nám to přijde z nějakého důvodu nepatřičné. a jelikož chápu, z jakého výchozího postavení vycházíš, chápu taky, k jakým závěrům nutně dospíváš. jen... nesouhlasím. prostě to tak nevidím. ne nutně. poezie může být vysoce intimní. ale taky nemusí. když ji takovou máš a provozuješ, musíš dojít k závěrům, k jakým jsi došel. já to vidím jako jednu z možných variant, ne ale jedinou. to by imho byla pouzie moc omezená, moc výhradní a vážná a to by nakonec byla velká škoda. poezie taky může být zcela neintimní srandička a ptákovina :-) si myslím já. vlastně si myslím, že - což už jsem kdysi napsal v autorské - nelze říct, co poezie je. jen, co není. tvoje poezie, jak mi ji popisuješ, je v mých očích zcela legitimní druh poezie se vším všude. jen prostě ne nutně jediný :-)

FIN: Kryl je dobrý příklad. Jeho poezie je modelově veřejná. Přesto způsob, jakým vznikala, byl intimní ve smyslu nejužšího osobního styku s jazykem, s intuicí, s inspirací, s Bohem, který nám všem, kteří píšeme, z větší nebo menší části diktuje. Tělesný styk je opravdu nejpřesnější obraz. Poezie je pro mě milování, od nejněžnějších splynutí až po nejbrutálnější hardcore a nejstrašnější perverze. Ale v intimitě páru. Já a inspirace. Já a slovo. Já a rytmus, já a Bůh. Dítě vzešlé z toho spojení, nechť je klidně vysláno do světa, jak otrokyně na arabském trhu nabízeno k veřejnému použití. Chtěl jsem tím říct, že mi přijde perverzní, když Breton zakazoval Nezvalovi rýmy. Když dnes hlupci z angažovaných kruhů fackují málo angažované básníky. Když mi někdo říká, jak se mám milovat.

NATASHA: a tady je ten omyl. dokonce kolosální omyl. zdá se mi, že to vnímají jako svou výsadu a právo. no tak až se naučí, že to je dar, za nějž mají děkovat, možná trochu duševně dospějí.

NATASHA: jistě. navíc mu může být pomoženo - a to je na tom to dobré - mnoha různými způsoby. hlasatelé, čili polnice svědomí, mohou vzbudit palčivé bolesti světa. a intimní skromňouši je mohou léčit. obé je potřeba. jen je k tomu potřeba taky mít názor, odhodlání a páteř. bez toho to jaksi nejde.

FIN: A druhá poznámka/odpověď:
Já budu doufat v tu zblblost. Myslím, že ta v tom je.
Je to jednoduché: lidi, kteří cokoliv publikují, museli v určité chvíli uvěřit, že mají co říct. Že svět nemá přijít o to, co oni si myslí. To se ovšem těsně dotýká nebezpečí ztráty perspektivy, vzniku pocitu, že VŠECHNO, co oni si myslí, by mělo být čteno, sledováno, zbožňováno. Z tohoto pocitu pak pramení nutkavé komentáře, otevřené dopisy, vystoupení v médiích, manifesty...

Myslím, že jsme všichni v nebezpečí pýchy. A celkem to i víme.
Akorát ten, na koho míří kamera, to zrovna zapomněl.

---


A TO o těch myšlenkách, které stojí za to si myslet a je psát, to je fakt moc pěkně řečeno.

FIN: První poznámka: že světu poezií pomoženo být může, tos řekl úplně správně. Asi oba víme, že se na tom shodneme. Ale jsem ráda, že to tu zaznělo.

PETR36: já totiž částečně souhlasím s tím, že básnická skupina je něco jako swingers párty, ale už ne s tím, že taková bude každá a že z podstaty je to nesmysl.

PETR36: tak mi napřed řekni, co tedy pod pojmem intimita poezie vnímáš :-) něco, co je hluboce vnitřní a o co se nelze dělit? nebo jen omezeně?

FIN: Nerozumíme si. Intimitu poezie vnímám jinak než ty. Což samozřejmě ničemu nevadí.

PETR36: poezie vůbec nemusí bejt intimní. kryl, dylan a další... polnice o lidech pro lidi a jaká je to poezie. poezie je libovolná. jen se musí umět, no.

NATASHA: no co čekáš, že ti na to řeknu já? mé postoje jsou v tomto ohledu dost jednoduché...
když někomu vadí, že "se kamarádím" s x, je u mě debil (on ten komu to vadí). proč? protože aby mu to vadilo, je jeho věc, naprosto netuším, proč s tím ale otravuje mě. a hlavně: nestojím o to. když on mě s tím otravuje (že mu to vadí), aniž by se napřed ujistil, že něco takového vůbec mám chuť poslouchat, tak mě prostě obtěžuje. a to (postupem času) znám už jen jednu odpověď: "jdi s tím do..." (ano, přesně tam.)

a kromě toho: kdo plýtvá energií na takovéhle blbosti, asi ji právě NEvynakládá na to, aby stvořil něco hodnotného - že? ani nemůže, když je zaujat takovou "módou", jinak to nazvat neumím. u nás se takovéhle věci řešily snad na prvním stupni zš - pakliže je řeší dospělí lidé, kteří se nadto mají nebo chtějí mít za inteligentní potenciální tvůrce, znamená to jen, že notně zaostali v duševním vývoji - to pak, zcela přirozeně a pochopitelně, limituje tvůrčí možnosti. ne ani výsledné dílo - už ty možnosti.

hloupé na tom navíc je, že světu pomoženo poezií být může - ovšem (a opět: pravda) to to musí vzít do ruky okudžava, dylan, kryl a podobní, prostě lidé, kteří jsou viděn kvůli polnici hlasu a myšlenky, ne kvůli takovejmhle píčovinám. slovo "píčoviny" jest užito zcela záměrně: píčovinám. takovejmhle.

a nakonec: na autorovi není podstatné, jak vypadá a s kým spí, ale to, co myslí a co koná. hlavně proto, že po ovoci poznáš strom, jak dí již písmo svaté (a řada jiných prastarých mytologií). jen těžko mohu uvěřit morální burcování někomu, kdo zbaběle pomlouvá druhé za jejich zády anebo kolaboruje s mocí, proti níž pak odvážně píše a čte. například. jen těžko uvěřím verše o duši a ctnostech těm, kdo se dívali, jak nějací nazdárci fackují básníka, namísto toho, aby vstali, šli a ty nazdárky vykopli ze dveří. a tak dále.

je jen jediná věc, kterou ovlivní například autorův vzhled: když bude vypadat odporně a smrdět, nebudu poblíž něj chtít sedět na čtení. když on se bude divit, řeknu mu "smrdíš, sorry. píšeš skvěle, ale sedět se vedle tebe nedá, promiň." a bude.

no a tím se dostávám už jen k tomu, že vlastně nevím jen jednu věc:
zda jsou naši obyvatelé malého českého poetického rybníčku tak blbí, že myslí a dělají věci a myšlenky, které popisuješ, protože navíc prostě duševně nemají
anebo
zda jsou jen tak zblblí dobou, že tak myslí a konají, ale ještě by se jim mohlo rozbřesknout, že na světě existují i pořádné myšlenky, za něco stojící, že těm je nutné se věnovat, o nich psát co nejlépe, že je nutné ty za něco stojící myšlenky si myslet, že je nutné mít jasno v základních hodnotových žebříčcích, protože bez toho to nikdy nešlo a ani nepůjde, že se má říkat, co se myslí, a ne hrát nablblé socihry, zejména když chce jeden pořádně psát, a že se vůbec má zapomenout na připosranou důležitost vlastního já a intelektu, protože vůbec není tak jedinečná ve vesmíru, jak si lidi rádi myslí.

no, ta druhá varianta by pro ně byla lepší. jenže já mezi ně nechodím, ty ano. tak mi řekni: jsou obecně tak hloupí anebo jen zblblí?

FIN: Já si především nemyslím, že tu jde o nějaké přesně vymezené skupiny.
Jde spíše o témata, která účelově rozdělují lidi na příznivce/odpůrce. Málokterý básník by se skutečně za člena nějaké skupiny označil. Jsou tu, jako vždy, surrealisté, a je tu Fantasía, která je myslím velmi volná. A dál?
Řekněme okruh kolem A2, okruh kolem RR, okruh kolem H_Aluze atd. Ale nic příliš jasně vymezeného.
A především: ono na tom zase tak moc nesejde.

Pokud jde o obecnou žvanivost básníků, tak ta je přirozená a vyplývá z podstaty.
Stejně jako je přirozená obecná žvanivost návštěvníků diskusních serverů.
Zachraňujeme svět diskusí o politice je právě tak účinné jako Zachraňujeme poezii diskusí o angažovanosti :)

Žvanivost mi také nevadí. Vadí mi až když se věci posunou do roviny útoků. Když je mi vnucováno, že když kamarádím s jedním, jsem nepřítelem druhého. Protože kde je v tom šůviks jaká poezie?
A bohužel se až příliš často debata o textech autora X či Y zvrhne v diskusi o tom, že si neumí uvázat kravatu, s kým spí a nebo že nepozdraví, když vstoupí do místnosti. Jsme báby na pavlači nebo co? Elegance nula. Ale to už právě lépe řekl Jan Šulc.