NATASHA: a tady je ten omyl. dokonce kolosální omyl. zdá se mi, že to vnímají jako svou výsadu a právo. no tak až se naučí, že to je dar, za nějž mají děkovat, možná trochu duševně dospějí.

NATASHA: jistě. navíc mu může být pomoženo - a to je na tom to dobré - mnoha různými způsoby. hlasatelé, čili polnice svědomí, mohou vzbudit palčivé bolesti světa. a intimní skromňouši je mohou léčit. obé je potřeba. jen je k tomu potřeba taky mít názor, odhodlání a páteř. bez toho to jaksi nejde.

FIN: A druhá poznámka/odpověď:
Já budu doufat v tu zblblost. Myslím, že ta v tom je.
Je to jednoduché: lidi, kteří cokoliv publikují, museli v určité chvíli uvěřit, že mají co říct. Že svět nemá přijít o to, co oni si myslí. To se ovšem těsně dotýká nebezpečí ztráty perspektivy, vzniku pocitu, že VŠECHNO, co oni si myslí, by mělo být čteno, sledováno, zbožňováno. Z tohoto pocitu pak pramení nutkavé komentáře, otevřené dopisy, vystoupení v médiích, manifesty...

Myslím, že jsme všichni v nebezpečí pýchy. A celkem to i víme.
Akorát ten, na koho míří kamera, to zrovna zapomněl.

---


A TO o těch myšlenkách, které stojí za to si myslet a je psát, to je fakt moc pěkně řečeno.

FIN: První poznámka: že světu poezií pomoženo být může, tos řekl úplně správně. Asi oba víme, že se na tom shodneme. Ale jsem ráda, že to tu zaznělo.

PETR36: já totiž částečně souhlasím s tím, že básnická skupina je něco jako swingers párty, ale už ne s tím, že taková bude každá a že z podstaty je to nesmysl.

PETR36: tak mi napřed řekni, co tedy pod pojmem intimita poezie vnímáš :-) něco, co je hluboce vnitřní a o co se nelze dělit? nebo jen omezeně?

FIN: Nerozumíme si. Intimitu poezie vnímám jinak než ty. Což samozřejmě ničemu nevadí.

PETR36: poezie vůbec nemusí bejt intimní. kryl, dylan a další... polnice o lidech pro lidi a jaká je to poezie. poezie je libovolná. jen se musí umět, no.

NATASHA: no co čekáš, že ti na to řeknu já? mé postoje jsou v tomto ohledu dost jednoduché...
když někomu vadí, že "se kamarádím" s x, je u mě debil (on ten komu to vadí). proč? protože aby mu to vadilo, je jeho věc, naprosto netuším, proč s tím ale otravuje mě. a hlavně: nestojím o to. když on mě s tím otravuje (že mu to vadí), aniž by se napřed ujistil, že něco takového vůbec mám chuť poslouchat, tak mě prostě obtěžuje. a to (postupem času) znám už jen jednu odpověď: "jdi s tím do..." (ano, přesně tam.)

a kromě toho: kdo plýtvá energií na takovéhle blbosti, asi ji právě NEvynakládá na to, aby stvořil něco hodnotného - že? ani nemůže, když je zaujat takovou "módou", jinak to nazvat neumím. u nás se takovéhle věci řešily snad na prvním stupni zš - pakliže je řeší dospělí lidé, kteří se nadto mají nebo chtějí mít za inteligentní potenciální tvůrce, znamená to jen, že notně zaostali v duševním vývoji - to pak, zcela přirozeně a pochopitelně, limituje tvůrčí možnosti. ne ani výsledné dílo - už ty možnosti.

hloupé na tom navíc je, že světu pomoženo poezií být může - ovšem (a opět: pravda) to to musí vzít do ruky okudžava, dylan, kryl a podobní, prostě lidé, kteří jsou viděn kvůli polnici hlasu a myšlenky, ne kvůli takovejmhle píčovinám. slovo "píčoviny" jest užito zcela záměrně: píčovinám. takovejmhle.

a nakonec: na autorovi není podstatné, jak vypadá a s kým spí, ale to, co myslí a co koná. hlavně proto, že po ovoci poznáš strom, jak dí již písmo svaté (a řada jiných prastarých mytologií). jen těžko mohu uvěřit morální burcování někomu, kdo zbaběle pomlouvá druhé za jejich zády anebo kolaboruje s mocí, proti níž pak odvážně píše a čte. například. jen těžko uvěřím verše o duši a ctnostech těm, kdo se dívali, jak nějací nazdárci fackují básníka, namísto toho, aby vstali, šli a ty nazdárky vykopli ze dveří. a tak dále.

je jen jediná věc, kterou ovlivní například autorův vzhled: když bude vypadat odporně a smrdět, nebudu poblíž něj chtít sedět na čtení. když on se bude divit, řeknu mu "smrdíš, sorry. píšeš skvěle, ale sedět se vedle tebe nedá, promiň." a bude.

no a tím se dostávám už jen k tomu, že vlastně nevím jen jednu věc:
zda jsou naši obyvatelé malého českého poetického rybníčku tak blbí, že myslí a dělají věci a myšlenky, které popisuješ, protože navíc prostě duševně nemají
anebo
zda jsou jen tak zblblí dobou, že tak myslí a konají, ale ještě by se jim mohlo rozbřesknout, že na světě existují i pořádné myšlenky, za něco stojící, že těm je nutné se věnovat, o nich psát co nejlépe, že je nutné ty za něco stojící myšlenky si myslet, že je nutné mít jasno v základních hodnotových žebříčcích, protože bez toho to nikdy nešlo a ani nepůjde, že se má říkat, co se myslí, a ne hrát nablblé socihry, zejména když chce jeden pořádně psát, a že se vůbec má zapomenout na připosranou důležitost vlastního já a intelektu, protože vůbec není tak jedinečná ve vesmíru, jak si lidi rádi myslí.

no, ta druhá varianta by pro ně byla lepší. jenže já mezi ně nechodím, ty ano. tak mi řekni: jsou obecně tak hloupí anebo jen zblblí?

FIN: Já si především nemyslím, že tu jde o nějaké přesně vymezené skupiny.
Jde spíše o témata, která účelově rozdělují lidi na příznivce/odpůrce. Málokterý básník by se skutečně za člena nějaké skupiny označil. Jsou tu, jako vždy, surrealisté, a je tu Fantasía, která je myslím velmi volná. A dál?
Řekněme okruh kolem A2, okruh kolem RR, okruh kolem H_Aluze atd. Ale nic příliš jasně vymezeného.
A především: ono na tom zase tak moc nesejde.

Pokud jde o obecnou žvanivost básníků, tak ta je přirozená a vyplývá z podstaty.
Stejně jako je přirozená obecná žvanivost návštěvníků diskusních serverů.
Zachraňujeme svět diskusí o politice je právě tak účinné jako Zachraňujeme poezii diskusí o angažovanosti :)

Žvanivost mi také nevadí. Vadí mi až když se věci posunou do roviny útoků. Když je mi vnucováno, že když kamarádím s jedním, jsem nepřítelem druhého. Protože kde je v tom šůviks jaká poezie?
A bohužel se až příliš často debata o textech autora X či Y zvrhne v diskusi o tom, že si neumí uvázat kravatu, s kým spí a nebo že nepozdraví, když vstoupí do místnosti. Jsme báby na pavlači nebo co? Elegance nula. Ale to už právě lépe řekl Jan Šulc.

NATASHA: a co čekáš?

NATASHA: ;-) Moc pěkné, děkuju, že jsi nahodila.

Chm, já většinou nic z lit. kauz nesleduju, nepídím se po nich. Nicméně občas se ke mně něco dostane, a to si pak přečtu, někdy i s chutí, která se v průběhu čtení často změní v pachuť. Osobně ze všech těch půtek cítím závist, nedostatek pokory a neschopnost naslouchat. Oceňuju, když někdo opravdu kriticky a k věci dokáže nahlédnout na dílo. Osobní invektivy nejsou na místě. Mám známého, který si o spisovatelích snaží nic nejzjišťovat. Tvrdí, že by mu to možná pokazilo dojem z knihy. Já jsem opak, pokud mne kniha/sbírka zasáhne, zjišťuji vše. Snažím se dopídit k tomu, jak je možné, že je tak skvělý(á)? ;-) Kde čerpal(a)?

Kateřinu Rudčenkovou vůbec neznám, viděla jsem ji jednou, jen skrze její tvorbu jsem se možná malinko přiblížila jí samotné. Ano, v televizi vystupovala jako diblík, ale proboha, já to chápu - tolik pozornosti najednou...to mi na ní bylo sympatické, ta nesuverénnost, plachost. Což nic nemění na tom, že její tvorba se ve valné většině s mým světem nepotkává.

Jste si jisti, že své postřehy adresujete správnému klubu? Nebo jste právě ustanovili novou anti-establishment bojůvku?

:---)

RICARDERON: by mě zajímalo, z čeho takovej rauš maj... žijeme v post-moderní době, kousek na východ od nás bývalý sovětský svaz znovu nabírá na síle, témat palčivě společensko-politických by bylo, jéje... ale my doma máme rauš z toho, které revue nekamarádí s kterou revue a kdo komu dal facku :-) nějak nevím, nevím :-)

Problém básníků je, že každá skupina žije v podobném rauši, jako by zrovna ta jejich parta rozjížděla poslední fázi výzkumu léku proti rakovině.

BUBLINKY: :)

Pro mě to bylo opravdu radostné čtení. Po dlouhé době.

NATASHA: Ha. Až přijdu z práce, tak si přečtu. Moc Děkuju!