Dělá mi radost Vás číst, pánové! :-)

PETR36: je to vtipné. a to o mnoha serverových literátech, co tak rádi zkouší psát texty nad věcí a já je na řadě čtení vyslechl, říci nemohu :-)

:-)
Jeho prvotina "Jede medička na sáňkách" už tu jedinečnou poetiku trochu nese, ale sbírka, již teď připravuje, je její čistou esencí. Vřele doporučuju - až to vyjde.

PETR36: Teď už ano :-)

FIN: Ale já oprávněnost Tvého postoje vůbec nezpochybňuju, Lukáši. Ani trochu. Mm rád třeba Jiřího Oulíka. A nepokládám ho přitom za pitvorného paňácu. Je pro mě básníkem. Ale ne - mám lepší příklad. Přesný. Přesně vyjadřující pohled, který tu svým příspěvky legitimuješ. Básníka, který si říká Saša Gr. Znáš ho?

PETR36: jako abych nebyl pochopen špatně: když chceš napsat něco, řekněme to tak, seriózního, s dosahem, myšlenkou, něco, co bodne dosrdce, musíš k tomu přistoupit tak, jak přistupuješ ty - zcela poctivě to pro tebe musí být velmi vážná věc, jinak prostě tu "seriózní" věc dobře nenapíšeš. nelze nezaplatit nutnou cenu v podobě vážného soužití s poezií, jako činíš ty, a přitom dobře vážně psát. prostě nelze. není koláčů bez roboty :-)

PETR36: osobně mi zkrátka přijde, že vidíš poezii strašně vážně, majestátně a tak. a popravdě ti to věřím, protože píšeš, píšeš dobře a tím de facto dokazuješ oprávněnost svého pohledu. já ji dneska asi vidím i mnohem vulgárněji a jaksi "ručněji". a ejdině tehdy, když občas napíšu něco,co si vy přečtete a vysvětlení nebude třeba a bude se vám to aspoň trochu zamlouvat, dokáži oprávněnost svého postoje :-)

FIN: Souhlasím. Mimochodem přesně tohle jsem minulý týden říkal frekventantům na kurzu: Základní dílo Tomáše Akvinského Summa Theologica praví: "Co je Bůh, říci nelze." Já vám totéž říkám o poezii.

PETR36:
"Chtěl jsem tím říct, že mi přijde perverzní, když Breton zakazoval Nezvalovi rýmy"
- mně to prostě přijde jen blbé :-)
"Když dnes hlupci z angažovaných kruhů fackují málo angažované básníky"
- a to mi zase přijde, že jim přesně chybí ty 3 facky do správné výchovy (jak dí werich ve své pohádce)
"Když mi někdo říká, jak se mám milovat."
- to úplně nenávidím. hrozně rád bych kouzelného dědečka, který by na chvíli umožnil kecalovi stát se mnou, prožít vybrané pasáže mého života ve zhuštěné minutě a pak by kecal si příště dvakrát rozmyslel, jestli bude kecat. ale hlavně nenávidím sluníčkáře, protože to je projev hlouposti a laciného duševna :-)

vcelku se shodneme. oběma nám to přijde z nějakého důvodu nepatřičné. a jelikož chápu, z jakého výchozího postavení vycházíš, chápu taky, k jakým závěrům nutně dospíváš. jen... nesouhlasím. prostě to tak nevidím. ne nutně. poezie může být vysoce intimní. ale taky nemusí. když ji takovou máš a provozuješ, musíš dojít k závěrům, k jakým jsi došel. já to vidím jako jednu z možných variant, ne ale jedinou. to by imho byla pouzie moc omezená, moc výhradní a vážná a to by nakonec byla velká škoda. poezie taky může být zcela neintimní srandička a ptákovina :-) si myslím já. vlastně si myslím, že - což už jsem kdysi napsal v autorské - nelze říct, co poezie je. jen, co není. tvoje poezie, jak mi ji popisuješ, je v mých očích zcela legitimní druh poezie se vším všude. jen prostě ne nutně jediný :-)

FIN: Kryl je dobrý příklad. Jeho poezie je modelově veřejná. Přesto způsob, jakým vznikala, byl intimní ve smyslu nejužšího osobního styku s jazykem, s intuicí, s inspirací, s Bohem, který nám všem, kteří píšeme, z větší nebo menší části diktuje. Tělesný styk je opravdu nejpřesnější obraz. Poezie je pro mě milování, od nejněžnějších splynutí až po nejbrutálnější hardcore a nejstrašnější perverze. Ale v intimitě páru. Já a inspirace. Já a slovo. Já a rytmus, já a Bůh. Dítě vzešlé z toho spojení, nechť je klidně vysláno do světa, jak otrokyně na arabském trhu nabízeno k veřejnému použití. Chtěl jsem tím říct, že mi přijde perverzní, když Breton zakazoval Nezvalovi rýmy. Když dnes hlupci z angažovaných kruhů fackují málo angažované básníky. Když mi někdo říká, jak se mám milovat.

NATASHA: a tady je ten omyl. dokonce kolosální omyl. zdá se mi, že to vnímají jako svou výsadu a právo. no tak až se naučí, že to je dar, za nějž mají děkovat, možná trochu duševně dospějí.

NATASHA: jistě. navíc mu může být pomoženo - a to je na tom to dobré - mnoha různými způsoby. hlasatelé, čili polnice svědomí, mohou vzbudit palčivé bolesti světa. a intimní skromňouši je mohou léčit. obé je potřeba. jen je k tomu potřeba taky mít názor, odhodlání a páteř. bez toho to jaksi nejde.

FIN: A druhá poznámka/odpověď:
Já budu doufat v tu zblblost. Myslím, že ta v tom je.
Je to jednoduché: lidi, kteří cokoliv publikují, museli v určité chvíli uvěřit, že mají co říct. Že svět nemá přijít o to, co oni si myslí. To se ovšem těsně dotýká nebezpečí ztráty perspektivy, vzniku pocitu, že VŠECHNO, co oni si myslí, by mělo být čteno, sledováno, zbožňováno. Z tohoto pocitu pak pramení nutkavé komentáře, otevřené dopisy, vystoupení v médiích, manifesty...

Myslím, že jsme všichni v nebezpečí pýchy. A celkem to i víme.
Akorát ten, na koho míří kamera, to zrovna zapomněl.

---


A TO o těch myšlenkách, které stojí za to si myslet a je psát, to je fakt moc pěkně řečeno.

FIN: První poznámka: že světu poezií pomoženo být může, tos řekl úplně správně. Asi oba víme, že se na tom shodneme. Ale jsem ráda, že to tu zaznělo.

PETR36: já totiž částečně souhlasím s tím, že básnická skupina je něco jako swingers párty, ale už ne s tím, že taková bude každá a že z podstaty je to nesmysl.

PETR36: tak mi napřed řekni, co tedy pod pojmem intimita poezie vnímáš :-) něco, co je hluboce vnitřní a o co se nelze dělit? nebo jen omezeně?

FIN: Nerozumíme si. Intimitu poezie vnímám jinak než ty. Což samozřejmě ničemu nevadí.