OKEYA: Způsob vydávání knih (a realizace jiných projektů) to nepochybně je.
Nicméně u mě u poezie všechno začíná a končí u textu. I kdyby byl výtvarně pojednán sebelépe, i kdyby byl opředen autorovým životním příběhem sebepřesvědčivěji, jen text sám mě povede od stránky ke stránce.
V tomto případě (přečetla jsem těch několik ukázek) se mi jeví, že ty texty jsou sice hloubavé, ale nepřesvědčují mě. Nejspíš za nimi je autorův prožitek, je v nich snaha cosi předat, ale, po pravdě, nějak z toho příliš trčí mládí. Velká slova, ale výsledek zatím tápavý, nejistý, i mělký.
Když člověk zalistuje Demlem, například ---
A jinými. A tak.
Takže této knize bych
zatím místo úspěchu v crowdsourcingu dopřála ještě pár let odpočinku, přemýšlení, škrtání. Hlavně škrtání. Pro dobro autorovo.